Sedm samurajů

Už dlouho se mi nestalo, že by mi tři a půl hodiny, tak příjemně utekly. Obzvlášt u černobílé japonské klasiky z 50 let, jsem to vážně nečekal. Možná jsem se chvílema nudil a ta přestávka v půlce nesestříhané verze vážně bodla, ale když ono to bylo prostě...nezapomenutelné. Ty ksichty a projevy ústředních postav a ta závěrečná bitva by pro spoustu lidí v dnešní době působila neuvěřitelně směšně, ale na mě ty dnešní přeefektovaný slátaniny dojem fakt nedělaj. Proto jsem to Kurosawovi žral, jakoby to právě byla novinka v kinech. Jo a taky vám ten první samuraj (co je vedl), tak trochu přípomínal jakéhosi japonského Morgana Freemana? (19.09.2011)

ano, je to moje blbost, že jsem koukal na SE, který trval 207 minut... ale stejně by skvělý režisér jako Kurosawa měl vědět, kolik je akorát a kolik je už moc natahování (03.07.2012)

Můj pohled na film, se v podstatě ztotožňuje s názorem Marigolda, který hodně ukazuje, čím především se tolik liší asijská kinematografie i kultura od té americké. Důkazem nade všechny jasným je toto monumentální dílo, které je pro svoje osobité a jedinečné zpracování jen těžko srovnatelné s jakýmkoliv jiným filmem. Je to pozvolně se rozvíjející freska, u které tři a půlhodiny stopáže jsou zcela na místě a naopak umožňují pečlivé rozvynutí celého příběhu, který působí neuvěřitelně kompaktně a nemá jediné hluché nebo nudné místo ani zbytečný záběr. Kurosawovo dílo navíc oplývá extrémní nadčasovostí, díky které i přes svoji tématiku, délku i filozofickou stránku příběhu, která se ovšem odehrává především mezi řádky, obstojí i před divákem, který by se s kategoricky podobným filmem jinak asi jen těžko vypořádával, za což může především Kurosawa sám a jeho dvorní herec Mifune, který mezi samuraje vnáší zvláštní kouzlo. Napsat toho o samurajích lze zkrátka ještě mnoho, závěrem však zjednodušeně - Sedm Statečných je můj oblíbený western ale Sedm samurajů, to je opravdu neuvěřitelný film s osobitým kouzlem, u kterého pochopíte kam až může kinematografie dosáhnout. Díky Akiro, obzlváště potom co si mě se svým Rashomonem příliš nepotěšil :-) (04.09.2012)

Tí Japonci sú riadne držky. Bľaboce to kadejako, tvári sa to beznádejne sproste, no komédia oproti tomu je hovienko! Dej, pointa, spracovanie, napätie - to všetko funguje ako sa na rok 1954 patrí, dokonca ani vyše 200 minútová stopáž nie je pridlhá. Za ten čas akurát stihnete nemýliť si všetky japonské tváre v jednu, ale tie dôležité už rozpoznáte!!! (01.11.2012)

Nie film, ale hotový epos. Rómeo a Júlia verzus Zombie Apokalypsa po Japonsky. Brilantná kamera (na tú dobu niečo nevídané). Oveľa ľahšie si však toto dielo viem predstaviť spracované divadelne. (07.02.2013)

Japonský legendární film o sedmi hrdinných samurajích, jež brání chudou vesnici proti opakovaným útoků lupičů. Snímek se odehrává na konci 16. století v Japonsku, kde mě kromě tehdejšího bídného středověkého venkovského života překvapil hlavně nebetyčný rozdíl v tehdejším společenském uspořádání mezi aristokratickou vrstvou představující samuraje a obyčejným rolníkem. Kurosawovy filmy mě vždy fascinovaly zvláštní nepopsatelnou vizuální i hudební monumentálností a v tomto případě je tomu nejinak. Režisér chtěl divákovi maximálně přiblížit život na feudálním středověkém venkově a proto zřejmě trvá úvodní část dvě a půl hodiny a samotná velmi impozantní bitva s loupeživými jezdci v přesile pouze hodinu. Ze samurajů herecky byli nejvýraznější jejich krátkovlasý vůdce (T. Šimura), mlčenlivý udatný bojovník (Seidži Mijaguči) a neurotický a temperamentní hrdina vydávající se za samuraje se sklonem k alkoholismu a přehrávání (T. Mifune), všichni slavní japonští herci. V závěrečné bojové scéně, jež se odehrávala v několika vlnách, mi přišlo s podivem, že nebylo od obránců více využito střelby z luku, ušetřilo by se tak mnoho životů. Co se týká porovnání s o šest let mladším americkým Sturgesovým zpracováním, obě díla patří k naprostým legendám, japonské dílo je však více umělecky zaměřeno, zatímco americký scénář vsadil na známé herecké tváře a akčnější děj. Nejznámější Kurosawův film mě rozhodně ani v nejmenším nezklamal, naopak obdivuji režisérovo umění ještě více, avšak plný počet tentokrát dát nemohu, neboť stopáž byla skutečně smrtící a i přes všechny obdivuhodné aspekty jinak vynikajícího dramatu mě od maximálního hodnocení odradila, což u mě nebývá zvykem. (06.12.2016)

Epické veledílo (i když je to smrťácky dlouhé a Japonci jsou obecně na mě dost ukřičení...) (03.02.2019)

Predloha pre známejší western. Ten je kratší, svižnejší, má zapamätateľných a zaujímavejších hrdinov a aj hlavného záporáka. To všetko chýba Kurosawovmu easternu. Ten viackrát zaujal kamerou, spomalenými zábermi, ale príliš dlho sa paplal v detailoch a jednoduchú story natiahol na šialených 200 minút. To je fakt dosť ak chcete rozprávať len o záchrane dediny pred banditmi, často som zíval nudou. Zo samurajov vynikne len výstredný Mifune, zvyšok mi hneď po záverečných titulkoch vyfučal z hlavy. (08.06.2020)

V mnoha ohledech (kamera, režie, atmosféra, scénář, hudba, střih...) fenomenální podívaná. V tu dobu muselo jít o něco velkolepého. Filmu ale zkrátka ubližuje naprosto monstrózní stopáž a některé hrůzostrašné výkony některých herců, jejichž postavy byly až ,,karikaturizovany”. Asi to je kacířské říct, ale Sedm statečných za mě dalece předčili svou předlohu. (22.08.2020)

Tento film jsem našel v 11 GB verzi, přesto ta kvalita nebyla valná. Ale vydržel jsem to celých 3,5 hodin s nějakými pauzami a nakonec to bylo dost zajímavé dobrodružství. To se tak zoufalí vesničané vydali do města, aby si našli ochránce před lapky, kteří je chtějí okrást o úrodu. Najdou jednoho starého samuraje, a ten jim pomůže najít dalších pět. A jeden se k nim pak přidá, i když to vlastně samuraj není a neprošel testem s majznutím holí po hlavě. A ten se mi z nich zdál nejlepší, protože to je ten typ člověka, se kterým se nikdy nenudíte a užijete si spoustu zábavy s jeho vtipy, napodobováním a řešením situací. Takže vesnici opevnili, odchytli nějaké zvědy a pak už se jen bojovalo a bojovalo, a dopadlo to jako každý boj - nikdo nevyhrál, spousta lidí umřela, samurajů padlo celkem čtyři. Film má občas delší, hluchá místa, kde se na první pohled nic neděje, ale pak si uvědomíte, že to vlastně mělo význam pro to, co se dělo potom. Oceňuji minimum krve a zabíjení vyobrazeno pouze jako píchnutí kopím bez zrůdných detailů. Už se těším na další Kurosawovy filmy! (03.03.2022)

Na Sedm samurajů se musíte nachystat.. Několikrát o tomhle kousku budete číst v kdejakých filmových výčtech toho nejlepšího a patrně i se značkou - minimálně - nejlepšího japonského filmu.. A pokud to s kinematografií myslíte vážně, nemělo by Vás Sedm samurajů minout, jen je Vám nejsem schopný říct, kdy se na ně asi tak dívat, co je potřeba znát a vidět před tím, no a zda je lepší vidět nejprve Sturgesových Sedm statečných.. Prostý příběh o partě japonských tajemných hošíků, kteří ještě nezapomněli, co to je spravedlnost a jen za naturální odměnu jsou ochotní bránit jednu drobnou vesničku zemědělců.. Na třech hodinách sledujete proces zverbování hrstky vybraných samurajů, které si hlavní ctnostný hrdina pro svoje poslání rozhodne odzkoušet, zda mají potřebné morální a samurajské kvality, aby se ctí bránili vesničany i za tu nejvyšší cenu.. Oproti pistolím a puškám tu ale logicky máme meče, které sice nejsou tak efektivní a ani účinné, ale odebírají ze souboje prvek jisté náhodnosti a o to více posilují zkušenosti každého bojovníka. No a taky každému zobrazenému souboji dávají daleko intenzivnější pocit prožitku.. První verbovací polovina je sice podrobena jisté monotónnosti, ale díky prostoru navíc dává vyniknout hlubší interakci postav a relevanci všech jednotlivých zkoušek, které tady neslouží jen jako nutný prostředek pro poskládání osudové sedmičky. Ale chápu, že absentuje na gradaci a napětí, jelikož se příběh snaží dostát všem postavám podobnému prostoru, což nakonec je ale ku prospěchu na divákově vztahu ke každému hlavními hrdinovi... A právě i na rozdíl od Sedmi statečných, kde jasně dominuje ústřední trojice kladných postav a na zbytek už spíše není čas, tady Kurosawa s respektem a až možná narcistním prostojem dává na obdiv téměř všem členům sedmičky.. Proč ale stojí Sedm samurajů opravdu za to, je až polovina druhá, která přidává na akci a na několika epických scénách, které jsou samotným vrcholem zobrazení samurajů na filmovém plátně.. I když asi chápu, že Sedm statečných jsou daleko známějším a přístupnějším filmem, tak i přes jistou kolísavou pozornost v rámci sledování, bych nakonec přece jen vyzdvihl právě původní japonský kousek, jelikož naběhnout sám s katanou v ruce proti přesile je prostě hrdinštější než sem tam někoho postřelit... Nevěřím, že po tom někdo sáhne spíše než po jeho variaci na Divokém západě, ale je to zatracená škoda, tady je každý sek katanou cítit a kromě hudebního doprovodu ho cupuje v každém ohledu.. 80% (09.10.2023)

Naprosto úžasná klasika. Je to ještě mnohem lepší než následný "remake" Sedm statečných. (10.12.2003)

Dvě největší japonské filmové hvězdy 20. století, Toširo Mifune a Takaši Šimura, v "akčním filmu s hloubkou" od mistra Kurosawy. Ten mj. jako jeden z prvních použil dnes již ve filmech běžné zpomalené záběry. Mezi mnoha filmovými laiky trestuhodně neznámá klasika, jež na jednoduchém příběhu přesně vykresluje fenomén samuraj. (04.02.2006)

Ve své době určitě skvělý film, hlavně dobrý příběh a kamera, ale má také své slabiny největší je příšerná délka a dále mohly být lépe vykresleny hlavní postavy, cílem Kurosawi sice bylo věnovat se hlavně anonymním vesničanům, ale postavy mohly byt vykresleny aspoň tak aby nesplývaly. (03.12.2008)

Jednoznačně nejlepší film od Kurosawy! Měl jsem několikrát možnost ho vidět v televizi, ale vždy jsem tvrdošíjně odmítal, chtěl jsem si počkat, až se tento snímek objeví v kině. Dobře jsem udělal! I když tento film trvá něco přes 3 hodiny, ani chvíli jsem se nenudil. Mistrovská kamera, skvělá hudba, výborné herecké výkony. Jedině snad mohlo být věnováno více času na jednotlivé samuraje.. Ale vše jednoznačně převálcoval Kukidzio v podání Toshiro Mifuneho!! Pro mě je to jeden z nejlepších hereckých výkonů vůbec. Smekám před ním. (24.01.2009)

Možná i lepší než americký remake.Skvělý filmový zážitek. (05.02.2011)

První dvě hodiny vynikající, ale paradoxně se mě moc nebavily vlastní bitky. Ty se v remaku povedly lépe. (28.05.2012)

Nemá smysl rozepisovat se nad genialitou tohoto veledíla, to je jako nosit dříví do lesa. V tomto filmu se povedlo snad úplně všechno co mohlo ( skvělý příběh, vynikající režie, kostýmy, exteriéry, scénář,herecké výkony ......) Absolutní legenda a praotec všech těch výpravných historických velkofilmů z Ásie (nejvíce z Číny a Jižní Koreje), velká poklona pane Kurosawo. * Jediná věc čemu nerozumím, je ta, jak to že Sedm statečných má lepší hodnocení než tahle prvotní verze. (22.05.2013)

Snáď najlepší Kurosawov film (už to je čo povedať) s výbornými hercami, perfektnými hrami s kamerou a filmárskymi či príbehovými nápadmi, ktoré boli neskôr často kopírované. Samotný námet siedmych samurajov bez pána, ktorí sa nechali najať bezbrannými (?) roľníkmi na ochranu ich dediny pred banditmi bez nároku na špeciálnu odmenu je sám veľmi jednoduchý, ale zároveň extrémne lákavý (ako predchodca moderných tímoviek) a ponúka priestor pre množstvo príbehových zvratov či situácií medzi postavami. Vzájomné vzťahy samotné medzi samurajmi a roľníkmi (spolu s dobovou zúfalou atmosférou so svetielkom nádeje ako to u Kurosawu býva) sú zobrazené veľmi realisticky a tvoria najsilnejšie momenty filmu - samozrejme takisto s revolučnými akčnými scénami bojov s banditmi, ktoré síce nie sú choreograficky vyumelkované, ale zato veľmi surové a bez pozlátka, čo len filmu pridáva na realistickosti. Hoci má film tri a pol hodiny, človek sa pri ňom nenudí - všetky scény majú svoj význam a filmári vedeli, prečo ich zakomponovali do deja a spolu tvoria veľmi kvalitný vizuálne, akčne i emocionálne (smrť každého samuraja aj roľníka nezostane bez odozvy) prepracovaný celok. (UPDATE 6. 3. 2024). (06.06.2013)

Perfektní od začátku až do konce. Musím poděkovat téhle databázi, že jsem se o tomhle filmu dozvěděl. Film skvělý ať už úvod, kdy se řeší problémy s bandity hledají samurajové. Každý ze sedmičky je osobnost a u jejich náboru jsem se potrhal smíchy. Nejlepší byla scéna "Děláte si legraci že?". Vše pěkně doprovází hudba, která je skvěle složená. Dále atmosféra Japonska, která je perfektně vytvořená ať už budu mluvit o maskách, kostýmech nebo výpravě. Na tehdejší dobu skvělé dílo, které mě uchvátilo i dnes. Druhá fáze je ještě lepší, příprava obrany vesnice na všech světových stranách výborná akce, kamera a charaktery, kteří jsou jeden lepší než druhý a závěr s filozofickým podtextem má správnou atmosféru. "Zase jsme to prohráli, vyhráli tihle rolníci" Pro mě jako milovníka jak japonských bojových umění, samurajů a japonské kultury vůbec to bylo dokonalým zážitkem. Ještě jednou Arigato CSFD. (02.02.2014)