Pearl Harbor

Vystříhat všechny sladkobolné romantické scény, nechat jen čirou akci a přechody mezi jednotlivými akčními scénami, a bude to za pět hvězdiček. Ale tohle? Je to romance? Je to válečný film? Takhle to není ani jedno z toho. Jako byste chtěli zkřížit psa a kočku. Tyhle dva žánry smíchat dohromady prostě nelze!! Pochopí to někdo? (15.12.2002)

Aneb když Michaelu Bayovi přestali stačit dva černí ukecaní policajti a když si znovu plácl s Benem Affleckem, který měl zatěžkávací zkoušku v akčním velkofilmu právě u Baye (Armageddon). Ačkoliv se dá spekulovat, jaké housle tu herci (nutno podotknout, docela slušně vybraní) v téhle monumentální válečné fresce vůbec hrají. Hrdá Amerika ztrácí svou nevinnost, trikaři z ILM se utrhávají ze řetězu. Ale postupně. K Pearl Harboru jsem se vrátil po několika letech. Nelituju, ač ta délka je smrtící. A vlastně stále platí to, co před lety. K Bayovi prostě to úsměvné filosofování, dospívání v muže, pseudohistorická velkolepost, barvotiskovost, přeslazená romantika a totální americký patriotismus (Brit k Američanovi: „Jestli je víc Američanů takových, jako jste vy, Bůh pomáhej našim nepřátelům.“) patří. A pokud divák není totální cynik, přežije to, dokonce mu to místy bude velmi příjemné. Skutečně příjemné. Příběh je jednoduchý, o triviálnosti a povrchnosti bych ale zas tolik nemluvil (ani v případě odbytého japonského plánování a amerického velení – nikdo tu snad nečekal lekci z historie). Jakmile zazní první výbuch, divák si „užívá“ všudypřítomný chaos, explodující lodě, vzdušné souboje, velkolepou výpravu, zátěžový test pro nemocnici a topící se námořníky. Všechno je to natočené mistrovskou rukou, samozřejmě v dokonalých barvách a bez těch škaredých záběrů (utrhané končetiny atp.). Naopak záběrů zalitých sluncem a těch vymazlených nejen na prapor s hvězdami a pruhy je tu tolik, že místy divák musí smeknout (kameraman John Schwartzman zaválel). Potěší i epická a maximálně romantická hudba Hanse Zimmera, své s palcem nahoru odvedli i zvukaři. Válka jinak, válka jako vizuální show. Pod pečlivým dohledem Jerryho Bruckheimera!! (30.08.2015)

Odpárat od filmu ten nudný romantický cajdák o třech lidech, mohlo z toho být vynikající válečné drama; pokud se tedy někdy budu chtít na "Pearl Harbor" podívat znovu, určitě vynechám úvodní třetinu, protože pitvání vzájemné lásky Bena Afflecka, Kate Beckinsale a Joshe Hartnetta mě neskutečně iritovalo. Od útoku Japonců už naštěstí film nabral pořádné grády a ukázal svou silnou stránku: speciální efekty. Akční scény vzdušných soubojů a potápějících se lodí jsou jednoduše dechberoucí. V závěrečné půlhodince opět přichází útlum, ale pro mě je tato část pořád podstatně snesitelnější, než ono urputné vzdychání a uslzené scény ve zdlouhavém, růžovo-červeném úvodu. Jak už to tak bývá, divák musí být připraven na množství amerických vlajek a nadměrnou porci patosu. S výjimkou monumentální audiovizuální stránky - jednoznačně zklamání. 58% (28.01.2009)

US patriotismus v míře převeliké, láska obrovská a ke všemu díky milostnému trojúhelníku zašmodrchaná, herecké výkony nijaké a to celé zabalené v Bayově trademarkovém agresivním režijním stylu aneb kravina, která nakonec dopadla lépe než by se mohlo na první pohled zdát. Především díky úžasné scéně samotného náletu na přístav Pearl Harbor. První výraznější (a nikoli poslední) Bayův krok vedle. (26.04.2005)

Jediné, co je v téhle americké pompézní kravině pěkné, jsou ta letadla. Ale na to, že jde film, popisující největší letecký útok na USA, je jich tam žalostně málo, zato slzopudných limonádových scén, vzdychavých výlevů a jiných klišé je tu jako asiatů v Praze (počítám i naše východní sousedy:))). Takže je to jen pitomý velkofilm, u nějž je dopředu jasné oč jde, jak to dopadne a kdo vyhraje. Nuda (18.12.2011)