Underground

Kusturica má svůj nezaměnitelný režiiní styl, ve kterém rád střídá bláznivě komediální až absurdní scénky s jemným, nenápadným humorem. Vše předvedl i v tomto filmu, který odstrašuje na komedii monstrózní délkou, která je jedním z kamenů úrazu tohoto jinak povedeného snímku. Ačkoliv je film na některých místech opravdu vtipný je zároveň i dost zdlouhavý a převážně vychutnávání velkých veselic režisér občas přehání stejně jako vkládání zbytečných scén, které film zbytečně brzdí (jako např. natáčení filmu - ačkoliv jeho ukončení patří k jedné z nejvtipnějších scén). Věřím tomu, že by se film vešel do dvou hodin, které by určitě byly snesitelnější. (12.04.2010)

Místy mi Kusturicova křiklavost byla až protivná, měla jsem strach ze všech těch extrémů (příliš hlučná dechovka, herci hrající/přehrávající jakoby na pokraji šílenství, sám příběh je neuvěřitelně šílený). Ale nakonec mi tohle dílo, ač je skutečně monumentální a "vysoko nade mnou", připadá naprosto přesně odměřené a namíchané. A hlavně Slavko Štimac tu se svými zvířátky, koktáním a kulháním nejen luxusně dojímá, ale předvádí fenomenální herecký výkon. (04.05.2007)

Vrcholné dielo kráľa balkánskeho magického realizmu, v ktorom úchvatným spôsobom ironizuje vojnu v Juhoslávii. Jeho hlavné postavy si musí každý rýchlo obľúbiť a je neuveriteľné, ako tieto postavy dokážu počas takmer 3-hodinového filmu udržať diváka v napätí nielen kvalitným príbehom, ale aj trefným humorom. Obrazová stránka filmu je takisto nezabudnuteľná a myslím, že soundtrack musí poznať snád každý, takže nemá zmysel ho tu ospevovať. :o) (14.01.2003)

Jako by mi nedocházel dech a Kusturicovi ho přebýval. Jako by se mi každý další Kusturicův film, který jsem viděl, líbil méně a méně. A to třeba říct, že ten první (Dům na pověšení) se mi líbil velice velmi. Šílený běh a šílený rytmus mě zde opravdu zmáhal. A co se pochopení týče? Na tom byla nejlíp zvířata, především šimpanzi. (18.02.2014)

Neuvěřitelné... Brilantní vhled do srbské duše. Bratrovražedné vztahy mezi lidmi na Balkáně, které jsou v mezinárodní rovině tímž, jsou zde vyloženy (ale nikoliv obhajovány) tak sugestivním způsobem, až má člověk pocit, že se v Jugoslávii narodil a že těm lidem naprosto rozumí. Pozoruhodné zpracování vzhledem k tomu, že v době dokončení filmu vrcholilo v Bosně a Chorvatsku řezání hlav. Kdo se domnívá, že Kusturica obhajuje srbský nacionalizmus, zřejmě viděl úplně jiný film. Pět hvězd uděluji výjimečně, ale už jen kvůli citlivě zpracovanému tématu (vrcholem je scéna s božími muky), skvělým hereckým výkonům (tleskám zejména Mirjaně Joković) a hudbě dávám po delší době plné hodnocení. "Jak to myslel, že Jugoslávie už není?" (650., 21. VI. 2011) (22.06.2011)