Lelíček ve službách Sherlocka Holmese

Příjemně svižná nkomedie, kde září Vlasta Burian v půvabné dvojroli bojácného krále Fernanda XXIII. a smolaře Františka Lelíčka. Díky ustrašenosti Fernanda XXIII. a skvělé práci Sherlocka Holmese (dobrý Martin Frič) se Lelíček dostává z nesnází a dluhů a udělá závratnou kariéru krále. Sice nejdříve dělá trochu drahoty, ale moc a spravedlnost se mu tak zalíbila, že se ujmul definitivně vlády po smrti skutečného krále. Získal tím moc, bohatství a postel královny (Lída Baarová). A s pomocí Sherlocka také udělá ve vládě pořádek, když byli odhaleni spilkenci (v čele s Janem Svitákem). Další půvabné role: ministerský předseda (Theodor Pištěk) a dvorní maršálek (Čeněk Šlégl). Aneb přivedení svěžího čerstvého vzduchu do zkostnatělé monarchie. (24.04.2010)

Ve čtvrtém zvukovém snímku se Vlasta Burian opět vyřádil a vlastně i svým přičiněním, neboť původně měl film vypadat zcela jinak a právě to ´jinak´ nesedělo jeho komice. A tak zasáhl. A zasáhl dobře. Po druhé si střihl dvojroli, ve které, kromě pro něj typické postavy, dokonale charakterově zahrál, jak se jednoduše říká, ťunťu, v tomto případě, vladaře. Vlasta Burian kromě svého komického herectví a podání vtípků hodné pouze jeho umu, také předvedl další svou schopnost a tím jsou jazyky. V předchozím snímku ´On a jeho sestra´ (1931) to byla imitace hudebních nástrojů, zde ukazuje, jak se dá naučit výslovnost a správná intonace francouzského a anglického jazyka. Dělat dvojníka vladaři, na kterého se chystá atentát není žádná prča, ale tady to prča je. Zajímavostí jsou ti atentátníci. Něco takového bylo v podstatě použito, byť samozřejmě v odlišné scéně, i ve snímku ´Císařův pekař - Pekařův císař´ (1951). Stačí si porovnat scénu s bombou v tomto snímku s otráveným vínem ve snímku zmíněném. Mnohé překvapuje režisér Martin Frič v roli Sherlocka Holmese. A je to dáno tím, jak málo se o něm ví, že běžně hrál už v němých filmech a že si zahrál i v několika dalších. Lída Baarová je svou přítomností už jen třešničkou na dortu, i když prostoru zrovna moc nemá. Jedna komická scéna tedy střídá druhou, Burianův slovní kulomet neutuchá jedinou chvilkou a tak se dá říct, že divák, který se u tohoto snímku nudí, musí být neskutečný morous. Už ohromný úspěch ve své době film hodnotí samo za sebe. Zub času sice neskonale pracuje, ale film se drží a je to dobře. (25.07.2020)

Překvapivě největší atrakcí není Burian, ale Martin Frič v úloze Sherlocka Holmese (tedy Holmesa) a jeho kombinace charismatu, suché věcnosti a britského klidu, občas narušeného Lelíčkovou osobností. Burian tentokrát v dvojroli idiota a ...idiota, ale našeho, který se s vervou a praktičností chopí role monarchy a zanedbávané královny. Baarová umí smyslně ležet na lůžku. Vyskytují se dobré i nucené fóry včetně několika hluchých míst, kde se film zasekne a scéna se bezdůvodně protahuje (i když tehdy to tak asi diváci nevnímali), ale i tak je tu dost skvělých nebo zábavně ujetých momentů: Úvodní počítání splátek („Dvě stě devadesát sedm ...a kolik je padesát? ...a nic je padesát.“), jízda vlakem, tanec ženy pod balkónem a strhující akce, kdy Holmes drží v šachu protivníky dvěma pistolemi a další při tom likviduje „zadovkou“ (viz Rychlé šípy), či napínák s posledním nábojem. *** a půl (12.01.2013)

Je to taková strašná blbina a Vlasta Burian se zde možná až moc předvádí, možná se až moc opakuje a je až moc absurdní, ale celá zápletka a provedení mi sedly natolik, že jsem se prostě skvěle bavil a film mi učaroval. To je tak, když se člověk k některým starým filmům dostane v době, kdy mu prostě sednou. (22.11.2014)

Příběh se - jako ostatně často u Buriana - rozpadá na sled více či méně humorných scének proložených písničkami. Vypořádání se s věřiteli je vtipné, podobně jako posléze záměny v královském paláci včetně královny. Ze všech burianovek ale tahle drží celou dobu nějaký styl, a to i díky postavě Sherlocka v podání Martina Friče. Pravda, Sherlock zde vlastně nic nededukuje, a má jen jednu akční scénu, ale bohatě stačí, jak působí jako vážná protiváha ukecanému Lelíčkovi. (20.01.2016)