Satan's Slaves
Režie:
Joko AnwarKamera:
Ical TanjungHrají:
Bront Palarae, Tara Basro, Dimas Aditya, Endy Arfian, Ayu Laksmi, Egy Fedly, Fachry Albar, Arswendi Nasution, Asmara Abigail, M. Adhiyat, Elly D. LuthanObsahy(1)
Píše se rok 1981. I přesto, že je Kak Rini dcerou známé zpěvačky, nevede se jí a její rodině příliš dobře. Doba slávy dávno pominula, tantiémy nevynášejí, úspory jsou z důvodu matčiny dlouhodobé nemoci pryč. Co teď? Prodat dům a přestěhovat se do menšího? To podle otce nepřipadá v úvahu. Nezbývá tedy nic jiného, než čekat. Když pak konečně skončí matčino utrpení, přinese to s sebou smutek. Smutek, ale i jistou úlevu a naději na nový začátek. Jak se ale nakonec ukáže, peníze jsou to poslední, s čím by si měli pozůstalí dělat starosti. Matčin hrob je nedaleko, otec odjel do města a vypadá to, že na legendě o tom, že se nebožtíci mohou vrátit mezi živé, je možná něco málo pravdy. Tedy alespoň v tom smyslu, že se NĚCO může vrátit. Rozhodně ale ne milující rodinný příslušník. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Väčšinu času sa Pengabdi Setan tvári ako mix dvoch skvelých hororov. V zajetí démonů a Děsivé dědictví. K úplnému koncu, bohužiaľ, ponúkne mix Lesní duch a Úsvit mrtvých. V určitých miestach je poznať, že indohollywood predsa len zaostáva. Napríklad jazdu na motorke a poletovanie vzduchom držiac sa zarubní ešte musia vychytať. Lakačky sú však na výbornú. Ak máte chuť na neáčkový horor z neprvoligovej filmárskej destinácie, tak túto ochutnávku môžem odporučiť. Síce sa tu s vysvetľovaním priveľmi nemažú, ale to je vlastne fajn, pretože hollywoodský doslovný pointový manuál už občas fakt serie. ()
HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č. 47 - INDONÉSIE - Připadá mi, že jsem viděl úplně jiný film než moji oblíbení uživatelé. Nebo se mi jen vrátila nechuť do duchařin? Každopádně já ten (tehdejší) hype sdílet nedokážu. Dlouhou dobu mi to přišlo těžce klišovité a bez nápadu - lekačky se objevují tím nejklasičtějším způsobem, tudíž nefungují a jsou předem jasné a jelikož hororové v tomto filmu stojí víc na nich, nelze na tom vybudovat pomalou atmosféru. Že za terorem jedné rodiny bude něco víc než se zdá je sice jasné, ovšem cesta k tomu je jen xkrát viděnou variací na démonické duchy, kteří jen vybafnou a nic jiného neudělají a na dlouhé chození temnými místnostmi domu, u kterých je díky hudbě taktéž předem jasné, že vyleze nějaký bubák. Je to tak moc klasické, že mě to spíš vytáčelo, než abych se do toho dostal. Závěr, který duchařinu skloubí se satanisty, je sice zajímavější a jsem rád i za docela neotřelou taktiku přežívání ústřední rodinky. Tam už mě film začal upřímně bavit a už už jsem doufal, že mu vrazím čistou třetí hvězdu... než přišla poslední scéna, která nepřinesla nic jiného než klasický hororový konec. Akorát s tanečkem. Takže za mě ne, třeba jsem mimo a to geniální mi uniká, ale celkově je to typická průměrná duchařina plná typických klišé, na které jsem začal být alergický už před pár lety. Ale rozhodně cením skvělou filmařskou stránku, třeba srážka auta je kameramansky i střihově bezchybná a úžasná, stejně jako pár scén s klišé lekačkou, které ale stojí na dlouhých záběrech. A postava němého kluka, který by v jednu chvíli rád řval, ale nemůže, naštěstí patří k tomu málu pro mě skutečně zajímavého. Pardon, možná jsem měl až moc velká očekávání, ale minul jsem se s tím. Lepší 2* ()
Skvělá duchařina z Indonésie, překvapivě vyspělá nejenom příběhově, ale i filmařsky. A hlavní role se dobře zhostila pěkná prsatice Tara, takže další plus, aspoň tedy pro pány. Přišlo mi, že nejlepší momenty jsou natlačeny zhruba do prvního poločasu a směrem ke konci se děj stával trochu kostrbatým, ale celkově je to myslím hodně příjemná a zajímavá záležitost. Jen jedna scéna mi do filmu příliš neštymovala, ale zároveň byla hodně výrazná, a to svérázně trikově pojatý pád mladíka na motorce pod náklaďák, pouštěl jsem si ho několikrát za sebou. P.S.: Jedná se snad o volný "remake" staršího filmu z roku 1982, ale na ten moc náladu nemám, pustím si radši druhý díl. ()
Klasická duchařina, ve které mrtvá matka pronásleduje svou rodinu. Vůbec by mě nenapadlo, že na mě bude ještě fungovat obyčejné prostěradlo, ale stalo se. Anwarovi se daří krůček po krůčku budovat perfektní atmosféru, kterou prokládá fungujícími lekačkami. Potěší i tradiční vizuál strašidla, protože když se to umí, je obyčejná bílá postava s bledou tváří to nejděsivější, co může divák potkat. Plusem jsou i herci včetně těch dětských a tak jediné, co mi celkový dojem kazí, je z mého pohledu ne úplně povedený závěr, který doplatil i na ne zrovna dokonalou technickou stránku. Ale i tak jsem víc než spokojen. 80% ()
Ze zvídavých důvodů (kecám, chtěl jsem jenom machrovat, hehe) jsem si těsně před tímhle filmem pustil originální verzi z let osmdesátých. S čistým svědomím vám říkám, že jí můžete klidně vynechat, protože tam je zajímavých jen prvních a posledních 10 minut, zbytek jsou dialogy a naivitou nacucaná vata. To Anwarův remake je kvalitou úplně jinde. Celkem lišácky se mu daří pracovat s atmosférou, napětí dokáže šponovat i s obyčejným zvonečkem a i samotný příběh s odkrýváním pravdy má lepší vyznění, než film původní. Z něho sice chybí ona chůva s nepříjemným kukučem, ale na členy sekty i tak dojde. A příjemné je taky zjištění, že zdejší děcka vás úplně nenaserou a celkem dobře hrajou. Takže jo, povedlo se. ()
Reklama