Anna

Co u mě film potápí je taková zhovadilost filmu. Nedostatek kreativity režisér Besson vynahrazuje hodně mrtvolama, které jemná modelka, která trochu časem zhrubne pobije. A pulzujícím akčním střihem. Besson už dvacet let vypráví drsně ten samý příběh, zase a zase....jak je vidět podle hodnocení, jeho fanoušci jsou spokojeni. (04.04.2020)

Kdyby byl pod "Annou" podepsaný nějaký nováček, bylo by na místě velké uznání za vychytaně napsaný scénář a solidní režijní zpracování. Jenže na Luca Bessona to je zatraceně málo. Film působí spíše jak jedna z jeho žánrovek, které doposud přihrával mladším spolupracovníkům. Možná, že jí dokonce měla být, než na jeho společnost Europa Corp. dolehly dluhy a Besson byl s kolegy nucen propouštět lidi a prodávat dceřiné společnosti. V kontextu té části Bessonovy filmografie, kde figuruje jako autor námětu, spoluautor scénáře a producent, má "Anna" zaslouženě vysoké místo coby řemeslně precizně zvládnutá variace na mistrovu "Nikitu" aktualizovaná do pozlátkově povrchnější podoby a ozvláštněná výtečným scénářem. Ten vždy po nějaké době stopáže pootočí zorné pole a promění tak divákům nejen pohled na události, které před chvílí viděli, ale také na titulní hrdinku. Ta se z původně apatického objektu stává nejprve chytrým nástrojem, až se po několika pootočeních vyjeví jako důmyslný manipulátor a především šachový génius plánující o mnoho kroků napřed před divákem i jinými postavami. Navíc tu máme akční scény, které nezapřou inspiraci v "Atomic Blonde", a i když se tamní ambiciózní a kauzálně promyšlené choreografii zdaleka nemůžou rovnat, nabízejí pořád osvěžující hyperkinetickou fyzickou podívanou. Jenže pak si člověk vzpomene, že tohle je autorský počin stejného člověka, jenž s postavami žen, které se ocitnou v nechtěné pozici akčních hrdinek, dokázal udělat mnohem úchvatnější věci. V "Nikitě" ukázal svět špiónů jako nelítostné a špinavé místo, kde hrdinka zoufale čelí bezmoci a jako dravá šelma musí bojovat nejen o svůj život, ale v prvé řadě o svou příčetnost a zbytky nevinnosti. V "Lucy" naopak Besson celý žánr odpoutal od okovů zbytečné racionality a nechal svou hrdinku přetvářet samotné pojivo reality/filmu a skrze tuto destrukci pravidel vytvářet kyberpunkový novotvar, který nám ukazoval, jak zbytečně omezené jsou filmy, když obětují fantazii na úkor uvěřitelnosti. Besson byl tvůrce, který diváky okouzloval, spřádal moderní pohádky a zjitřené fantazie, hledal poetičnost ve špinavých zákoutích všedních prostředí, otevíral nám srdce nájemných zabijáků i mimozemských bytostí, a zval nás do nových světů za hranicí naší vlastní představivosti. Pokud se naplní prognózy publicistů, na Europa Corp. dolehne bankrot a na Bessona mnohá obvinění, může "Anna" nakonec paradoxně být jeho poslední bitvou o diváky. Možná, že Besson je reliktem jiné doby a jeho vize už dnes těžko nalézají adekvátně naladěné diváky. Možná, že pro dnešní publikum může být "Anna" vítaným osvěžením a dobrou žánrovou jednohubkou. Pro pamětníky, jejichž lásku ke kinematografii spoluutvářely Bessonovy rané filmy, je to nicméně spíše smutná bilance. (01.09.2019)

To už není sestup, to už je fakt, který je třeba přijmout. Luc Besson před dvaceti změnil styl i ambice, a rozhodl se točit francouzské žánrové filmy, které budou schopny konkurovat těm americkým. A svým způsobem se mu to daří. Já asi nikdy nepřestanu doufat, že se rozhodne zfilmovat něco náročnějšího, a asi nikdy už nezažiju tentýž pocit jako kdysi u Magické hlubiny, Leona, nebo Nikity. Anna je povrchní podívaná, která sází na efekt. Je zamrzlá v devadesátých letech a sází na estetiku ze které si dělal legraci třeba Zoolander. Anna má špatně obsazenou hlavní roli, rádobycool dialogy a zcela nepravděpodobný děj. Je pravda, že se na to lze dívat jako na čirou zábavu, komix či příslovečnou francouzskou potrhlost, a možná to ničím víc ani být nechce. Ale je to prostě smutný pohled... (12.06.2020)

Anna je taková evropská vykrádačka (či variace, chcete-li) na několik filmů s hlavní ženskou hrdinkou z nedávné doby, jimž se v pokladnách poměrně dařilo. Pochopitelně Lucy, jež pro, již opět častěji režírujícího, Luca Bessona znamenala mega úspěch, či tématicky Atomic Blonde, ale vzpomněl jsem si i na Man from Uncle. A býval bych byl ještě spokojenější dostat více akce (jak naznačoval trailer s mimořádnou akční scénou v restauraci) na úkor špionážních praktik a všemožných odboček, a možná také méně prolínání časových rovin. V akčních scénách Besson neztratil nic ze svého štýla a člověk si pouze posteskne, že ty větší přestřelkové sekvence jsou bohužel jen dvě. Poslední, co bych zmínil, je překvapení v angažmá tří hollywoodských herců, z nichž mě, k mému překvapení, nejvíce bavil Cillian Murphy, který mě v posledních letech příliš nebavil. S odřenýma ušima 7/10. (16.09.2019)

„Viděla jsem váš obličej. Což znamená, že odejdu s vámi, nebo vůbec.“ - „Vidíte? Říkal jsem vám, že jste inteligentní.“ Má očekávání nebyla přehnaně vysoko, v podstatě jsem čekal druhou Lucy bez té sci-fi složky. Čímž netvrdím, že by Anna byla nějak extra realistická. Ostatně, říkat postavě Helen Mirren „baby“ je asi tak přirozené jako sundávat dvoumetrové a stokilové zabijáky, když jste křehounká blondýnka vážící 40 kilo i s postelí. Ale i o tomhle Anna je. Takže berte…anebo nechte být. Já se snažil čistě jen bavit, hlavně solidní akcí, propracovanou choreografií soubojů a špionážními hrátkami. Herecky to nebyla úplně hitparáda (hlavní představitelce jsem věřil to zabíjení spíš, než snahu o nějakou psychologii postavy), ale třeba taková Helen Mirren nezklame, ať už svým úsměvným přízvukem, granátovým zapalovačem či neurvalostí. A když překousnete občasnou naivitu (nachytávání protřelých mazáků, podivné motivace postav, celý závěr) a přistoupíte na pravidla hry, můžete si užít docela povedenou žánrovku, kterou já hodnotím lepšími 3*. (27.09.2020)