Složka 64

Složka 64 mě bavila ještě o něco málo víc než předchozí díl Adler- Olsenovy série. Tvůrcům se podařilo vybudovat výbornou, nepříjemnou atmosféru i velmi slušné napětí, nešetřili tentokrát ani akcí, Morck byl, na rozdíl od pozitivního Asada, opět zřetelně šikanován životem a příběh měl hlavu i patu, takže jsem měl radost a neměl jsem téměř žádný důvod ke stížnostem. (08.03.2019)

V pořadí čtvrtá filmová adaptace knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. A je to zatím ze všech natočených snímků suverénní pecka. Tři mrtvoly roky naaranžované okolo jídelního stolu v jednom z kodaňských bytů, čtvrtá židle prázdná. Kdo si místo (ne)zasloužil? Vracíme se do 60. let do ostrovního převýchovného ústavu pro mladé dívky. Nebyly nebezpečné, netrpěly na tu dobu „závadnými“ chorobami. Jen byly poněkud divočejší ve svém sexuálním apetitu. A už tehdy započalo masové nedobrovolné zbavování rozmnožovacích schopností neposlušných dívčin. A prorůstá do současnosti ruku v ruce s dalšími aktuálními problémy Evropy. Tudíž se dostáváme do tematicky závažných rozměrů, které vůbec nepůsobí samoúčelně. Ba naopak. Přirozené je i napětí mezi vyšetřovateli, protože Assad má oddělení opustit a Carl se tváří, že to jde mimo něj. Jejich vztah je dynamický, vzájemné pošťuchování funkční. A ačkoliv Nikolaj Lie Kaas zůstává králem deprese, jeho vývoj je patrný a sem tam projeví nějakou vstřícnost nebo uznání. Zápletka vyznívá poměrně originálně, napětí graduje, snímek má solidní tempo. Takže za mě opravdu velká spokojenost!! (23.02.2019)

Undergroundové trio detektivů řeší dávný triplemord a přitom ještě odhalí rozsáhlé spiknutí vedené potenciálními voliči Tomia Okamury.. Předpokládaný motiv otupí ostří překvapení v linii vyšetřování vražd, ale i tak to má ty správné žánrové grády. Následné propojení s potíráním vyznavačů rasové čistoty působí lehce a i přes některé drobné nonsensy v chování postav zafunguje v thrillerové i emoční rovině. Hledání filmové tváře trvalo oddělení Q šest let, ale stálo to za to.. P.S.: V rámci odbourávání předsudků je Fares Fares takový malý evropský Sidney Poitier.. (28.01.2019)

„A keď som sa vedľa neho ráno zobudila, pochopila som, že som všetky tie roky premrhala.“ Zložka 64 má v sebe niečo strašne nebezpečné a temné. Nečudujem sa, ak ju niekto pokladá za najlepší diel série. Oslovil ma silný príbeh o silných témach, založený na psychopatických magoroch, ktorým preplo v mozgoch a začali si myslieť, že sú čosi viac. Okrem toho snímka ponúka mrazivú atmosféru, sympatický kasting, pôsobivé scény, dobré twisty a v neposlednom rade ma zasiahol záver, ktorý naznačuje definitívny koniec, hoci v kútiku srdca dúfam, že ešte niekedy do zatuchnutého Oddelenia Q zavítam. (02.07.2019)

To odkrývání zločinu, kdo všechno za tím je, bylo fámozní o tom žádná. Filmařsky vyzrálé jak svině, ale při jednání poldů i záporáků jsem si ťukal tak na čelo až mě teď bolí hlava. Navíc se mě nelíbil ten závěr, z komornější temňárny přejít na akční nesmysl není úplně na cenu za nejlepší závěry v dějinách Dánské kinematografie. (23.01.2019)