Nightmare Cinema

Zatímco jiné hororové antologie působí rozpačitě, protože kvalita jejich segmentů je nevyrovnaná, Nightmare Cinema působí rozpačitě spíše proto, že všechny její části balancují kolem úplného průměru. Co ovšem film stahuje dolů, je rámcový příběh The Projectionist (Mick Garris): Děsivý promítač (Mickey Rourke) láká do svého kina (ne)náhodné kolemjdoucí. Tento námět působí jen jako nezbytná omáčka, která má zaštítit jinak nesouvislé příběhy a která absolutně postrádá jakoukoliv jinou myšlenku, což ve finále pro diváka působí jako zklamání - 30%. Další jednotlivé segmenty jsou: The Thing in the Woods (Alejandro Brugués): Úmyslně překombinovaná a odlehčená parodie na „kempové/chatové“ slashery, která ale působí mírně nesoustředěně a které by sedla ještě notnější dávka humoru, přesto koukatelná zábava - 55%. Mirari (Joe Dante): Jednoduchá povídka s jasným poselstvím „plastika je zlo“. V roli démonicky milého plastického chirurga září charismatický Richard Chamberlain a Danteho schopná režie přináší zřejmě nejpovedenější segment - 60%. Mashit (Ryûhei Kitamura): Řádění démona v katolické škole a masakrování posedlých dětí. Prvoplánově krvavá blbina s poměrně špatnými výkony dětských herců - 40%. This Way to Egress (David Slade): Vizuálně nejzajímavější část, v níž je hlavní hrdinka postižena jakousi poruchou, kvůli níž vnímá své okolí děsivě deformovaně. Být tento černobílý segment o něco sofistikovanější, byl by rozhodně highlightem filmu - 60%. Dead (Mick Garris): Postřelený chlapec po několika minutách klinické smrti začíná v prostorách nemocnice vidět mrtvé, což ovšem pro příběh nemá skoro žádný přínos, protože kluk bude muset bojovat se střelcem, který ho přišel dodělat. Tak trochu mix Šestého smyslu a Hráčů se smrtí bez jakékoliv přidané hodnoty - 40%. Celkově by pak Nightmare Cinema sedlo ještě víc odlehčení a humoru, některé segmenty se zbytečně berou až moc vážně. Tematicky podobné Trapped Ashes jsem si užil o kousíček víc. [Sitges 2018] (15.10.2018)

První povídka byla slušným rozjezdem ve stylu parodie na slashery, svářeč mě fakt rozesmál, nechybělo Gore a finále s pavouky bylo výborné (5*). Druhá povídka o dívce, která postoupí plastiku a nedopadne to zrovna podle její představy, též nebyla špatná, finále, kdy se podívá na povedenou prácičku šíleného chirurga (tři kozy top !) mi vytvořila také úsměv na tváři (4*). Třetí povídka (katolická škola) byla ze všech nejslabší, potěší maximálně dobře krvavé finále, ale jinak mě moc nebavila (2*). Čtvrtá, černobílá, to bylo dobrý psycho, byla myslím nejkratší ale dost slušná (3*). Pátá povídka z nemocničního prostředí se mi zdála co se týče kvality asi nejlepší, bylo to napínavé a scéna v pitevně výborná. (4*). Potěší Mickey Rourke, jako promítač smrtí. Průměr mi říká 3,6 ale při té šílené délce, jsem se nestihl nudit, takže zaokrouhluji. Slabší čtyrečka a klidně bych si dopřál Nightmare Cinema 2 (178. hodnocení) (12.05.2020)

Ze všech povídkových horrorových filmů, kterých jsem viděl už spoustu, je tenhle určitě v nadprůměru. Příběhy mají slušné tempo a ani jeden není vyloženě slabý. Jen ten propojovací (The Projectionist, režie i scénář Garris), s mihnuvším se Rourkem, je úplně zbytečný, ale to tak bývá u povídkových filmů vždycky. 1(The Thing In The Woods, režie i scénář Brugués): Začíná se na nevážnou notu, hororová parodie/komedie, ale s několika hezkými momenty (třeba "rozštěp" hlavy) a obsahem dost členitým i bohatým na celovečerák. Kombinace slasheru a invaze parazitického šmejdu z vesmíru, to můžu. 2(Mirari, režie Dante): Slušná psychárna, vhodná ke zhlédnutí před plastickou operací obličeje. Kdo by při ní nevzpomněl na Dentistu? 3(Mashit, režie Kitamura): Můj oblíbený japonský zběsilec tentokrát ne snad přímo zklamal, ale nenaplnil moje očekávání. Že by léčba dětského traumatu scénáristky z pobytu v katolické internátní škole? Nebo vyřizování si účtů s neoblíbenou katolickou církví? Chaotické, nepřesvědčivé, trikově slabé. Ale šukačka kněze s jeptiškou pobavila. 4(This Way To Egress, režie Slade): Černobílá cronenbergovská psychedelie, asi nejhorrorovější povídka z celého filmu, s temnou a hutnou atmosférou, kterou bohužel kazí dva otravní fakani. 5(Dead, režie i scénář Garris): Nevěřte mrtvým, i kdyby to byla vaše matka. Tedy pokud chcete zůstat naživu. Obsah drsný, ale natočeno přitom vcelku decentně, ve stylu softhorrorů pro mládež. (27.01.2023)

Hororové antalogie jsou fajn věc. A taky příležitost, jak vzít žánr s nadhledem, aniž by bylo nutné vymýšlet komplexní příběh ospravedlňující stylizaci. Zde ale segmenty s jen minimem výjimek (černobílá pasáž) vypadají ne jako hrátky zručných filmařů, ale jako nepříliš umné pokusy o parodii na horor. (27.06.2019)

Další vydařený povídkoví horor ve kterém osudy náhodných lidí důmyslně prováže Mickey Rourke ve svém kině. Je velice těžké film hodnotit jako celek a tak ohodnotím každou povídku zvlášť, ale s celkem jsem velmi spokojený a již vím, že to budou čtyři hvězdy. Na rozjezd tu máme horor parodii na slashery a podobné vyvražďovačky od režiséra (Alejandra Brugués) o kterém dnes slyším prvně. A připravil si velice dobrý příběh se zajímavým motivem, spoustou krve a velice vtipnými prvky. Celé dílo by mne asi tolik nebavilo, ale jako kraťas je zcela ideální a tak dávám 80%. Následovala povídka již od známějšího rožiséra (Joe Dante) a ten svůj příběh zpracoval ještě lépe. Dílo již není pouhou komedií, ale má skvělou atmosféru a jde z něj dokonce stach. Konec diváka donutí k zamyšlení zda té dívce přecijen nechtěli skutečně pomoci, jestli náhodou není její přítel ujetý na nestvůry a nebo ji chtěli obrat takříkajíc o materiál a odhodit? 86%. Třetí povídka (Rjúhei Kitamury) byla o něco slabší na způsob vymítání ďábla, kde příliš nefungovaly strašidelné prvky a zafungovaly až prvky komediální, ve kterých kněz seřezal malá děcka mečem. Závěrečná scéna byla také uspokojivá, ale přesto to stačí pouze na 60%. Následná černobílá epizoda od nejlepšího režiséra z této pětice (David Slade) se mi zprvu moc líbila. Bohužel však nakonec příliš nezapůsobila, což si vysvětluji přehannými očekáváními a také, protože jsem od ní čekal mnohem lepší vysvětlení zápletky Proto jsem nebyl s otevřeným koncem příliš spokojený 55%. To nejlepší přišlo na nakonec (Mick Garris). Duchařina ve stylu Šestý Smysl kombinovaná s naháněčkou se zabijákem po nemocnici. 90% Na závěr už jen uvaděč doplní nezbytné a propojí tak nápaditě příběhy všech, co běží na pozadí a konec. PS: Velice se mi líbí různorodost každého povídky. 74% (31.08.2021)