Nightmare Cinema

Hororové antalogie jsou fajn věc. A taky příležitost, jak vzít žánr s nadhledem, aniž by bylo nutné vymýšlet komplexní příběh ospravedlňující stylizaci. Zde ale segmenty s jen minimem výjimek (černobílá pasáž) vypadají ne jako hrátky zručných filmařů, ale jako nepříliš umné pokusy o parodii na horor. (27.06.2019)

Další vydařený povídkoví horor ve kterém osudy náhodných lidí důmyslně prováže Mickey Rourke ve svém kině. Je velice těžké film hodnotit jako celek a tak ohodnotím každou povídku zvlášť, ale s celkem jsem velmi spokojený a již vím, že to budou čtyři hvězdy. Na rozjezd tu máme horor parodii na slashery a podobné vyvražďovačky od režiséra (Alejandra Brugués) o kterém dnes slyším prvně. A připravil si velice dobrý příběh se zajímavým motivem, spoustou krve a velice vtipnými prvky. Celé dílo by mne asi tolik nebavilo, ale jako kraťas je zcela ideální a tak dávám 80%. Následovala povídka již od známějšího rožiséra (Joe Dante) a ten svůj příběh zpracoval ještě lépe. Dílo již není pouhou komedií, ale má skvělou atmosféru a jde z něj dokonce stach. Konec diváka donutí k zamyšlení zda té dívce přecijen nechtěli skutečně pomoci, jestli náhodou není její přítel ujetý na nestvůry a nebo ji chtěli obrat takříkajíc o materiál a odhodit? 86%. Třetí povídka (Rjúhei Kitamury) byla o něco slabší na způsob vymítání ďábla, kde příliš nefungovaly strašidelné prvky a zafungovaly až prvky komediální, ve kterých kněz seřezal malá děcka mečem. Závěrečná scéna byla také uspokojivá, ale přesto to stačí pouze na 60%. Následná černobílá epizoda od nejlepšího režiséra z této pětice (David Slade) se mi zprvu moc líbila. Bohužel však nakonec příliš nezapůsobila, což si vysvětluji přehannými očekáváními a také, protože jsem od ní čekal mnohem lepší vysvětlení zápletky Proto jsem nebyl s otevřeným koncem příliš spokojený 55%. To nejlepší přišlo na nakonec (Mick Garris). Duchařina ve stylu Šestý Smysl kombinovaná s naháněčkou se zabijákem po nemocnici. 90% Na závěr už jen uvaděč doplní nezbytné a propojí tak nápaditě příběhy všech, co běží na pozadí a konec. PS: Velice se mi líbí různorodost každého povídky. 74% (31.08.2021)

Úplne pohodová antológia, síce s naozaj dosť slabým rámcovým príbehom, ale zase na druhej strane mi to vynahradili jednotlivé segmenty, ktoré sú podľa mňa dostatočne zábavné a kvalitatívne rozhodne vyššie, ako ich hodnotí kolega podo mnou. Prvá lesná vyvraždovačka s prvkami sci-fi zaujala kvalitným gore a dostatočnou akciou (80%), druhá o vtipnom plastickom chirurgovi kvalitnými maskami a pointou (70%), tretia je nenáročná splatterová vyvražďovačka deciek, čiže super, opäť krv a gore, to je moje (80%), štvrtá čiernobiela mi síce úplne nesadla, ale ženská potulujúca sa po špinavých chodbách a vidiaca znetvorených ľudí má taktiež niečo do seba. Prišlo mi to síce menej napínavé, ale dejovo celkom zaujímavé (65%). Posledná - kvalitka. Hra na mačku a myš medzi zabijakom a faganom po nemocničných chodbách v spoločnosti duchov. (80%). Nie že by som sa z tohto filmu išiel pototo, ale vo väčšine súčasných poviedkových hororov je sledovateľných iba minimum / menšia časť / polovica (veľmi zriedka väčšina) poviedok. Tuto to neplatí, a všetci režiséri do jedného odviedli slušnú robotu. Áno, je to podobné ako podarený starší Trapped Ashes, a hodnotím preto rovnako. (21.06.2019)

Ze všech povídkových horrorových filmů, kterých jsem viděl už spoustu, je tenhle určitě v nadprůměru. Příběhy mají slušné tempo a ani jeden není vyloženě slabý. Jen ten propojovací (The Projectionist, režie i scénář Garris), s mihnuvším se Rourkem, je úplně zbytečný, ale to tak bývá u povídkových filmů vždycky. 1(The Thing In The Woods, režie i scénář Brugués): Začíná se na nevážnou notu, hororová parodie/komedie, ale s několika hezkými momenty (třeba "rozštěp" hlavy) a obsahem dost členitým i bohatým na celovečerák. Kombinace slasheru a invaze parazitického šmejdu z vesmíru, to můžu. 2(Mirari, režie Dante): Slušná psychárna, vhodná ke zhlédnutí před plastickou operací obličeje. Kdo by při ní nevzpomněl na Dentistu? 3(Mashit, režie Kitamura): Můj oblíbený japonský zběsilec tentokrát ne snad přímo zklamal, ale nenaplnil moje očekávání. Že by léčba dětského traumatu scénáristky z pobytu v katolické internátní škole? Nebo vyřizování si účtů s neoblíbenou katolickou církví? Chaotické, nepřesvědčivé, trikově slabé. Ale šukačka kněze s jeptiškou pobavila. 4(This Way To Egress, režie Slade): Černobílá cronenbergovská psychedelie, asi nejhorrorovější povídka z celého filmu, s temnou a hutnou atmosférou, kterou bohužel kazí dva otravní fakani. 5(Dead, režie i scénář Garris): Nevěřte mrtvým, i kdyby to byla vaše matka. Tedy pokud chcete zůstat naživu. Obsah drsný, ale natočeno přitom vcelku decentně, ve stylu softhorrorů pro mládež. (27.01.2023)

Jedna trápna pičovina strieda druhú a ja strácam dve hodiny života na tom, aby som zistil, že kedysi nádejní hororoví tvorcovia stratili svoje kúzlo. Nemienim však strácať ďalšie minúty tým, aby som to tu vycifril na desatinné percentá a odmocnil overálnym príbehom ako poniektorí tunajší kurzoví špecialisti. Nečakal som, že by v dnešnej dobe ešte dokázala vzniknúť dobrá hororová antológia, ale toto ... nemám slov. (23.06.2019)