Jednej správně

Nádherně vizuálně opojné, doslova i přeneseně barevné, formálně kulišácky vtipné, ospale se sbírající drama, které nenápadně klíčí z drobných náznaků uprostřed nevinných žertů a uličnického handrkování, a kulminuje spolu se stoupajícím žárem letního dne, který zatemňuje soudnost a brání klidnému uvažování a vychladnutí stejně jako příliš hlasitá muzika nebo bezprostřední prožitek bezpráví, v horečce jedné noci, kdy vyvře pravda o nespojitelnosti vody a oleje, přinejmenším v systému, který nadržuje bílým, aniž by to bílí potřebovali změnit stejně silně jako jejich černí spoluobčané. Když dojde k potyčce a policejnímu násilí, odnese to vždycky černý bratr, nikdy bílý. A co se na povrchu zdánlivě spojovalo, v hloubce se zase dokonale propastně oddělí, byť noční rozvášnění je vystřídáno všestranně sdílenou ranní lítostí a únavou. ***  Snímek ilustrativně (ale nikoli plakátově) osciluje mezi dvěma možnými pohledy na násilí, jak je prezentovaly dvě nejvýraznější osobností afroamerického hnutí za občanská práva, M-m-m-mmartin a M-m-m-m-mmalcolm: 1) Násilí je nepraktickou a nemorální cestou k řešení rasové nerovnosti. Plodí jen další násilí, hledá způsoby, jak protivníka ponížit, místo snahy získat si jeho porozumění; místo lásky plodí nenávist, místo dialogu monolog. Zanechává v zúčastněných jen hořkost a surovost. -- Martin Luther King, jr. A 2) Jestliže špatní lidé drží v aktuálním systému všechnu moc a brání druhým v dosažení věcí, které potřebují k životu, mají tito druzí právo učinit, co je nezbytné, aby taková nerovná situace skončila, což sice není obhajoba násilí, zároveň však lze vyjádřit souhlas s tím, aby ho bylo použito v sebeobraně - pak to ani není násilí, jako spíše zdravý rozum. -- Malcolm X *** Ale i když film rozpracovává vážné téma, není ani trochu patetický, nadšení v nás při sledování budilo místy podmanivé a místy rozpustilé formální zpracování s vtipnými úniky mimo film, kdy třeba ne/herci vypadávají z rolí a navzájem se rozesmívají, nebo scéna dialogu začíná o vteřinu dřív, když ještě herci opření o stěnu čekají na pokyn, než se rozejdou, apod. Fantastická je vizuální práce s celou paletou sytých barev a s leskem "černé" kůže, která je pro všechny barvy na škále skvělým nosným podkladem, na rozdíl od "bílé". Neopakovatelně skvělá je celá nakažlivá atmosféra filmu, která dojíždí ještě celé hodiny a dny. *** Parádním soukromým objevem pro nás bylo, že postavu toho kluka, co zorganizuje bojkot Salovy pizzerie a vypadá jako mladý Gándhí z alternativního vesmíru, hraje Giancarlo Espozito, stejný herec, ze kterého se později stane v Breaking Bad ten chladný a elegantní majitel drogového impéria a řetězce podniků se smaženými kuřaty. Nebo že v roli bílého zrzouna, co se "narodil v Brooklynu", se mihne John Savage, představitel Clauda Bukowskiho, hlavní postavy z Vlasů. O bláznivém výkonu Spikea Lee, který si vedle režie a scénáře střihne i roli hlavního hrdiny, raději nemluvě. *** Promítání v B12. *~ (13.02.2022)

No tak to ne, on fakt Spike Lee někdy střílel i do vlastních? A to docela ostrými, nutno podotknout. Jako takhle, ono to může být i naopak a ani by mě to nepřekvapilo, jelikož Leeho životní názory mi přijdou docela povrchní a zkratkovité, ale opravdu mám pocit, že tu nikomu vyloženě nenadržoval. Vlastně dost realisticky představil drsný život v ghettu, kde člověk musí být hovado a nesmí si nechat nic líbit. Proto tu taky nežije skoro nikdo sympatický a celým filmem se nese sice silně podmanivá, ale taky nepříjemná atmosféra nesnesitelných veder a čím dál tím více vyhrocených vztahů napříč komunitami. Černoši povětšinou nic nedělají, jen se flákají, nepracují a dělají bordel, Italové jsou zase přehnaně agresivní, Korejci jsou vyděděnci a každý jim to dává najevo... Žít v něčem takovém byste prostě nechtěli. Navíc rasismus je tu na každém rohu a nejvíc ho jde právě od černochů. Spika Leeho bych v tom fakt nepoznával, protože tohle je dost ostrá kritika vlastních řad (a nebo jen hodně nepovedený pokus o něco úplně opačně míněného) a musím uznat, že se mu to hodně povedlo. Na politiku sice samozřejmě dojde, to si Lee neodpustí asi nikdy, ale jinak je to skvěle vedené a uvěřitelně vyhrocené, s hodně zajímavými postavami, které se stanou všechny nezapomenutelnými už při svém prvním výstupu. Funguje to skutečně dobře, i přes to, že to za ty dvě hodiny nepřijde skoro s žádným dějem, ale jako mírně odlehčený a zároveň depresivní vhled do míst, kterým by se normální člověk vyhnul obloukem, to bohatě stačí. Navíc o rasismu to fakt pojednává ze všech stran, přesně tak, jak to je (což se dneska už nevidí) a v závěru to přijde s tím, že násilí plodí jen další násilí a s tím musím souhlasit, protože tenhle názor zastávám taky. Celkem mě překvapuje, že to říkám, ale od Leeho si budu muset určitě pustit i něco dalšího... 4* (09.06.2022)

Nejslavnější a zřejmě i nejlepší film Spikea Leeho. Odehrává se v Brooklynu, v místě, kde se střetává několik různých komunit (černá, italská, asijská atd.), a podává hodně působivý obraz jejich vzájemných předsudků a nenávisti (v nejlepší scéně filmu nechává Lee zástupce těhle komunit vyřvat svůj vztek přímo do kamery). Klasika navzdory tomu, že Lee svým černým bratrům trošku straní. (20.11.2002)

Musím se přiznat, že mě brzo přestalo bavit se koukat na nepracující černochy, jak všechno jen negujou a mluvěj a chovaj se jak jedna nejmonovaná menšina u nás, ovšem to co nastalo v posledních 15 minutách bylo fakt nekompromisní, drsný, ale zákonitý, ale já problém rasismu nevidím ani tak v černejch, hnědejch, bílejch, žlutejch nebo třeba zelenejch, ale ve státních institucích. To co tady předváděla policie je typický, liknavá k prevenci, agilní pokud jde o nasílí a to už vůbec nemluvím o odpovědných, který o těhle problémech ví až tehdy, stane-li se něco podobnýho co tady na konci filmu, pak, ale hned otevíraj svoje držky a mluví jako ti nejzasvěcenější odoborníci na téma rasismus. Sala mě bylo na konci jak tam seděl fakt líto. Vysírá mě, že kolikrát stačí jeden krypl a my ostatní mu na to skočíme a je jedno jestli je ten krypl černej, bílej nebo bleděmodrej. (14.05.2013)

Jeden z vrcholov americkej nezávislej kinematografie a nepochybne dosiaľ jeden z najdôležitejších afroamerických filmov. V poradí tretia snímka Spikea Leeho Do the Right Thing je štylizovaným, provokatívnym obrazom rasového napätia v newyorskom Brooklyne pred koncom 20. storočia. Výrazné, presýtené farby a hlučná rapová hudba (vyniká skupina Public Enemy s piesňou „Fight the Power“) nabíjajú film elektrizujúcou energiou a dávajú mu zmysel. Lee, inšpirovaný pouličnou komédiou, sa stavia tvárou v tvár rasistickým postojom; napätie prerastie do morálne nejednoznačného záveru, ktorý odráža kontroverznosť brutálnych policajných zásahov. Hoci niektorí tento film označujú za provokatívny, musia uznať, že mu nechýba energia a snaha o výpoveď. 80% (13.06.2010)