Osmá třída

Přestože se ve filmu tvrdí, že FB už nikdo nepoužívá, tak já shodou okolností někde na FB narazil na ukázku z filmu, kde všichni psali, že je to "must see" a podobný chvalozpěvy. A samotná ukázka mi taky přišla docela zajímavá. Nakonec jsem se teda na to podíval a moc nevim, jak to mám ohodnotit. Já asi rozumim tomu, co chtěl režisér a scénárista v jedný osobě natočit. A vlastně musim i uznat, že se mu to povedlo. Jenže já holt nejsem zrovna cílová skupina pro podobný filmy. Bylo to teda hodně uvěřitelný, našlo se tam i několik opravdu dobrejch momentů a věřim tomu, že si film najde svoje diváky, ale mě osobně tahle sonda do života zakomplexovaný puberťačky, která hledá ztracený sebevědomí, moc nebavila. Slabý 3 hvězdy. (28.05.2024)

Ve světě každého dítěte / puberťáka asi vždy musí přijít chvíle, kdy se ptá sám sebe: Jsem dostatečně in? Z náznaků lze pak vždy vypozorovat, jaká je realita. Kayla není in. Ale není jí ani nijak ubližováno, není ani terčem šikany. Jen je to tichý diblík bez přátel a bez kluka. Kde se stala chyba? A lze na tom něco změnit? I o tom, ale nejen o tom vypráví toto odlehčené drama, které ví kdy zahrát na vážnou strunu, a kdy situaci odlehčit. A já jsem nadšený, že někdo dokáže o problémech dospívání natočit film, u kterého si řeknu, wau, přesně takhle by to mohlo v reálu fakt vypadat. Navíc jsem možná lehce zaujatý v tom, že i já byl vždy v kolektivech stranou, nezván na oslavy mých spolužáků, často sedící tiše v koutku a sám se bavící. A tak jsem se v životě hlavní hrdinky místy až velmi nebezpečně poznával.. A o to více oceňuji tento vhled do života současných puberťáků, kdy zjišťuji, že se vlastně nic moc nezměnilo. A ať už je to jakkoliv, Kayla úspěšně dokončila základku a já jako divák jí můžu jen přát, ať je to na střední lepší a ať najde své štěstí pod sluncem. Tenhle film nejde nemilovat. Já se zamiloval na první pohled! [27. Art Film Fest Košice] (15.06.2019)

Sonda do tela a hlavy 13-ročného dievčaťa, to je všetko ok, chvályhodný pokus. Možno tu pochváliť možno herecké výkony, ale najmä režiséra a scenáristu v jednej osobe, že to dokázal natočiť z pohľadu teenagerky a jej sveta. A rozhovor otca s ňou na konci je jediné, čo naozaj stojí za to. Lenže už prvá minúta je iritujúca, keď tá blbka tam za minútu povie asi 20 krát "like" a "You know". Slovná zásoba na úrovni krovaka. Ďalej film má byť o čom, aké posolstvo má za nechať? Vidíme tu debilné deti súčasnosti, ktoré vidia zmysel života v natáčaní videí na Instagrame a Youtube. A keď nenatáčajú, tak pozerajú videá o tom, ako najlepšie vyfajčiť vtáka. Naozaj obdivuhodné a rodičia sú iste hrdí. Film neobsahuje ani náznak kritiky alebo zamyslenia sa, či je to v poriadku. Takže summa summarum sa tento film môže páčiť len teenagerom, ktorí si prešli alebo prechádzajú rovnako plytkou existenciou. (28.09.2018)

"Eighth Grade" by som ohodnotil ako zaujímavú sondu do života štrnásťročného amerického dievčaťa, ktoré je akosi stratená sama v sebe a vôbec nevie ktorým smerom sa má dať. Bavilo ma to sledovať, občas som sa od srdca zasmial, no boli tu aj momentky, kedy som sa pre Kaylu skutočne citil trápne. A nevedel som ako to celé zo seba dostať. Elsie Fisher jej dala celkom dobrú osobnosť a myslím si, že robí maximum preto, aby pôsobila Kayla uveriteľne. Akosi som mal pocit, že vôbec nevedela čo má robiť a pritom vie druhým radiť ako sa v živote správať. Lenže takí sme občas všetci. Vieme čo máme robiť. Alebo čo by mali robiť iní. Len často to nevieme sami správne urobiť. A to je aj vždy náš najväčší problém. Ja osobne to zo svojej skúsenosti poznám. A rovnako poznám aké to je, keď sa príliš niekto snaží o to niečo dosiahnuť. Pretože nie vždy to znamená úspech, a skoro vždy to znamená, že človek robí veci, ktoré by normálne nikdy nerobil. Je tu pár scénok, ktoré sa mi vo filme veľmi páčili. Najmä otcov monológ počas scénky pri ohni a záverečné 2 videá, ktoré Kayla spracovala. Páči sa mi ako sa často v jej videách objavujú tie slovné barličky ako "like" alebo "you know". Pôsobí to veľmi prirodzene. Potom musím pochváliť Emily Robinson, ktorá za tú chvíľku čo tu bola skutočne urobila dobrý dojem novej a jedinej skutočnej kamarátky. Pôsobila veľmi milo. Veľa scénok vo filme vyplynie možno trošku divne, no na druhú stranu celé toto obdobie hľadania sa je asi najťažšie v živote. Moc si už síce nepamätám aké to bolo keď som mal 13 až 14... ale z toho čo si pamätám, tak to bolo pre mňa asi zložitejšie obdobie ako 16 alebo 18. Vtedy asi prechádzame prvýkrát veľkými zmenami a nevieme ako správne fungovať. A myslím si, že film to celkom dobre ilustruje. Určite to nie je film pre každého a rozhodne sú tu momentky, ktoré mi moc nepasovali, ale som rád, že som ho videl. Hodnotenie: B+ (17.10.2018)

SPOILERY Zase 3,5 a zase nevím, co s tím. Mám dát víc za to, že je to jeden z velmi mála filmů, který skutečně ukazuje realitu na střední/základní škole a nesnaží se přitom zalíbit cílovce (jako třeba Ten, kdo stojí v koutě nebo Umění zapadnout), nebo dát míň za to, že to má sice uvěřitelné dialogy, ale nezvládnutý scénář? On je celý film jako úvodní záběr - veskrze přirozeně působící, než vám dojde, že to má opravdu být video mladé teenagerky, která natáčí motivační vlogy na YouTube tím způsobem, že jen zapne kameru na počítači a mluví. Takové video se ale samo od sebe nebude zoomovat od hlavní hrdinky a ona edity nedělá, takže je efekt "jejího skutečného videa" viditelně umělý. Celé to realisticky pojednává o současné generaci teenagerů i starších dětí, spousta scén je naprosto trefně vedená a napsaná (nákupák, narozeninová oslava především...), ale jako celek nefunguje, jelikož všechna načrtnutá témata a hlavně Kaylinina situace jsou urychleně ukončené. Zpočátku jsem náhlé a nepředvídatelné ukončení dějových linií, které se zdály důležité, bral jako momentální fáze, přes které se Kayla musí dostat, jenže v závěru celá situace okolo ní skončí taktéž naprosto náhlým přívalem sebevědomí, které sice ano, vzniklo na základě toho, co jí říkal táta, ale opravdu jen na základě toho dostala sílu otevřeně kritizovat povrchní spolužačky, jít s Gabem na rande, rozpovídat se a nahradit zničený vzkaz od matky? Usmíření se s tátou do toho nepočítám, to bylo jasné a ze situace vzešlo naprosto přirozeně. Zbytek ale přijde jen tak, nic víc k němu nevede a přitom by mohlo a autentická atmosféra, při které jen vnímáme svět, by zůstala naprosto stejná. Zpětně mi to dělení na "fáze" (nebo třeba levely, to zní víc cool, když to je hlavně o tom, že introvertka chce být cool) tedy nesedí, jelikož nesouzní se závěrem a naopak, takže jedno z toho prostě mělo být jinak. Momentální happy end (s dvěma krátkými záběry z budoucnosti) je fajn, přerod z holky, která točí videa o tom, jak být sebevědomý, ale sama tomu nerozumí, na holku, která tomu už rozumí, je jasný už od začátku, ale osobně mě potěšil (protože to taky mohlo skončit ve stylu Welcome to the Dollhouse, což je film, který mám hodně rád, ale sem by se to prostě nehodilo) a hlavně se mi líbí veškerá ta jednotlivá autenticita. Ale celková autenticita tu je jen hrou na ní a já se s tím doposud nevypořádal. A teď jsem napsal dlouhý komentář, aby mi pomohl ujasnit si dojmy a já pořád nevím, jak hodnotit. Vyspal bych se na to, ale to už jsem udělal a nepomohlo to. Zatím u mě rozhodnou skvěle civilní herecké výkony a jedna skladba od Enyi, takže se přikloním, byť ne úplně rád, k vyššímu hodnocení a uvidím, jestli si to časem nerozmyslím. Jak rád píšu u těchto rozporuplných filmových zážitků - změnit hodnocení mi bude trvat jen pár vteřin. Slabé 4* (18.12.2023)