Polednice

Jako ano, není to podle Erbena, není to horor z produkce Del Tora, ale opravdu by jsme směsku těchto dvou věcí chtěli? No já asi ani ne. Kór v českým podání. Tahkle se vezeme na příjemně krátké vlnce psychodrámy s pár hororovýma scénama, ze které já mám jako z kousku české produkce docela radost. Takováto Polednice je pro mě chutnějším soustem něž 90% české tvorby. 75% (01.08.2016)

Nemusí pršet, stačí, když kape? Snaha o budování atmosféry, napětí a následné gradování se účinkem příliš nemíjí, a to hlavně kvůli tomu nejlepšímu na filmu, hudbě. Dojem ale kazily postavy (na jejichž protagonisty bych to ovšem tak úplně nesvaloval). A ne snad ty vedlejší (z nichž mně některé přišly typově výborné, samotnou kapitolou je pak Daniela Kolářová), nýbrž hlavní. Zaprvé, dětská představitelka mě štvala snad stejně jako její postava, a pokud to měl být účel (nemyslím si), tak tohle fakt klaplo. A za druhé, hlavní ženské hrdince pro změnu začalo hrabat tak nějak skokově a ne příliš přesvědčivě (alespoň z mého pohledu). Možná jsem přespříliš náročný, ale čekal bych asi o něco propracovanější charakter její postavy. U hororu, já bláhový? Ne, u psychologického dramatu, tím je totiž Polednice ve výsledku nejvíce. V případě těch pár lekaček jde spíš o takové náznaky hororu, než žánr jako takový. Naopak mě příjemně překvapil opravdu krásný vizuál a solidní zvuk. A když si to tak sečtu, vychází mi z toho lepší průměr. (10.08.2016)

Když jsem se o Polednici bavil s kdekým, kdo ji už předtím viděl, tak mi každý řekl, že se mu moc nelíbila. Ale zajímavý bylo, že dokázal pochválit atmosféru, hudbu a herecké výkony. Nepochopil jsem tedy, v čem je problém. Dokud jsem ji sám neviděl. Polednice je totiž film, který podle mě ocení opravdový fanoušek filmu. Ne konzumní divák. On to totiž rozhodně není horor, ale spíš psychologické drama. To ale naprosto výborné a s atmosférou, která by se každou další minutou dala krájet. Osobně musím říct, že boží je jak prostředí vesnice, které je obestoupené obilnými klasy a sálá z nich vedro, že i v zimě by Vás plátno v kině zahřálo, tak v podstatě všechno ostatní. Herecké výkony byly například fantastický. Každá postava byla naprosto perfektní a to jak ze strany všeobecně známých filmových tváří jako je Aňa Geislerová nebo Daniela Kolářová, tak ze strany malé Karolíny Lipowské, které taky byla opravdu super. Z chlapské strany byl Jiří Štrébl úplně úžasnej a zahrál tu svojí pivní postavu úplně fantasticky. Stejně tak i Zdeněk Mucha, ze kterého ta nepříjemná minulost vysloveně tryskala. Musím se přiznat, že tak dobrý postavy jsem v českém filmu hrozně dlouho neviděl. Stejně tak jsem se rochnil i v hudbě, která je na české poměry v podstatě ultimátní. Jednoduché, ale intenzivní piáno zde dodává atmosféře naprosto parádní napětí. Za sebe tak musím říct, že mě trošku mrzel závěr, který byl hrozně rychlý, ale vševypovídající v rámci samotné balady, která byla pro tento film základem. Divákům do budoucna doporučuji, ať od filmu očekávají zážitek a nesnaží se ho srovnávat s americkými horory. Takové srovnání jsem totiž také slyšel. Polednice si totiž divákovo oko zaslouží a já jsem hrozně rád, že se někdo v naší malé zemičce nebál a zkusil natočit něco jiného…jinak. (11.03.2016)

Hned na začátek je třeba vyvrátit několik mýtů, co tu píšou lidi, kteří film zjevně nepochopili. Zaprvé Polednice rozhodně nesedí na dvou židlích - od začátku do konce je mysteriózním psychothrillerem, ničím jiným být ani nechce a neplánuje a z náznaků hned od začátku je to celkem zřejmé. Zadruhé - přečtěte si Erbena ještě jednou. Pak nebudete říkat ty nesmysly, jak to sním nemá nic společného. A zatřetí - jak, že Eliščina "proměna" byla tak překotná a uspěchaná? Vždyť k tomu směřuje snad od 20. minuty, takže 70 minut se vám zdá málo? Nene, jen jste nedávali pozor. Příběh je totiž plný symbolů, někdy skrytějších, jindy okatějších, a ty jasně naznačují, co se bude dít dál (včetně takových detailů, jako je zvuková spodoba jmen Eliška x Anežka a podobně). Vedle nádherně dusné letní atmosféry, kdy horko z plátna sálá, potěší i skutečnost, že vesnické figurky nejsou trapnou karikaturou, ale jsou v zásadě reálné, jaké opravdu je možné snadno potkat (snad s výjimkou manželky nadrženého souseda, ale i ta se ještě drží na hraně); i Kolářová v roli Anežky Mrázové je namaskovaná démonicky, ale pořád uvěřitelně. Dalším plusem jsou skvělé herecké výkony: u Geislerové jde o standard (i když je, chudák ženská, pořád ošklivější... mně se nelíbila nikdy a s věkem je to víc a víc znát), mě nadchnul především Jiří Štrébl, pohříchu tak málo filmaři využívaný. Taky nevím, zda to byl záměr od začátku, nebo za to mohl rozpočet, ale úsporný minimalismus ve výpravě tvůrci zvládli skvěle, nerušilo to v ději a působilo opět uvěřitelně (právě slovo uvěřitelně se, jak tak koukám, stalo leitmotivem mého hodnocení, to jsem ani neplánoval). Na druhou stranu, pořád jde "jenom o český film" - tak trochu jsem po traileru s opravdu světovým vizuálem zadoufal, že by jít nemuselo, ale jak kamera, tak hudba vrací na zem. Hlavně hudba: ve vypjatých chvílích stojí za to, ale příliš rychle zařazovaný uklidňující motiv snadno naznačuje, kdy končí napětí a začíná klidná pasáž, a tím trochu kazí dojem, že divákovi napovídá až moc. Přesto je tahle parta kolem Samira, Chlupáčka a Sádka vzhledem k jejich věku obrovským příslibem pro budoucnost a jestli vydrží v nastoleném trendu a nebudou dělat žádné pitomé úlitby mainstreamu, těším se na jejich další díla. (13.03.2016)

Český hókus - pokus o horor s herečkou Aňou Geislerovou, vychádza z časti, ledva, ledva. Na jednej strane má zaujímavú kameru, pôvodom slovenského kameramana, Alexandera Šurkalu, taktiež i intenzívny zvuk, ktorý až, až predznamenáva hororové scény, ktoré diváka nemajú dôvod vystrašiť, lebo to skrátka - očakáva. Snímok má celkom dobré herecké obsadenie, kde k p. Geislerovej, pridávam jej filmovú dcéru Anetku, čiže mladú herečku Karolínu Lipowskú, pre ktorú sa jedná o debut na poli hraného celovečerného filmu. Na druhej strane, vedľajšie postavy, ako je nadržaný sused z pozadia, alebo záhadný starosta, mi pripadali, ako zbytoční, liezli mi na nervy, okrajovo mi sem absolútne nikto nepasoval, ak nepočítam obidve hlavné postavy, t. j matka Eliška s dcérou Anetou, tak ostatné postavy, sú tu len do počtu, aby sa mal scenár, o čo oprieť. Scenár je tým hlavným dôvodom, prečo film stráca na atraktivite, ktorá tu vlastne, nikdy poriadne, ani nie je ! Slabučký scenár, M. Samira. K deju - Eliška prichádza so svojou dcérou do obce, odkiaľ je pôvodom jej manžel, o ktorom nič v podstate neviem, sú tu indície, ktoré mi vysvetlili, čo sa s ním stalo, a to som nemusel ani vidieť vysvetľujúcu scénu s Anetou. Je to predvídateľné. Nasťahujú sa do starého domu, v ktorom straší, starostova žena p. Mrázová, má záhadnú minulosť, keď Elišku stále varuje pred strašidelnou bytosťou, ktorá si odvedie jej dcéru, Anetu. Eliške po čase začne zo všetkého šibať, až bude čeliť životnej skúške, z čoho sa vykľuje psychologická dráma. Na filme si isto cením, najmä kameru + obidve herečky sa snažia, ako môžu, dávajú do toho všetko, ale nestačí to, kvôli blbému scenáru a réžii, ktorá na 90. minútach stroskotáva, film ma nedokáže zaujať počas celého trvania, ale len v niektorých pasážach, kde dominuje kamera a herečky - to je atmosféra, inak som sa dosť nudil, aj som chcel udeliť pekných 60 %, no svedomie mi to nedovolí. Je to zaujímavý český pokus o horor, ktorý sa dá pozerať, ale viac - menej, ja som pri tom trpel, ako Kristus na kríži ! Snaha sa cení, českým kolegom to v budúcnosti môže vyjsť, o čosi lepšie, ako v tomto prípade. Nechám sa prekvapiť, potenciál by tu aj bol, len trošku treba zmeniť myslenie, ako aj tu na Slovensku, kde sa moc dobrých filmov, taktiež nenakrúca... (22.08.2016)