Láska mezi regály

Nádherný, intimně originální příběh, která staví na jedinečnosti postav i prostředí ve kterým se příběh odehrává. Počáteční komediální scény s ještěrkama mě připoměli éru němých grotesek, tulák Charlie by si tady pošmák. Ovšem bylo by velkou chybu dávat filmu žánrovou škatulku, život jí taky nemá a tenhle svět ve světě měl v sobě, radost, bolest, osamění, lidskost, přátelství, tajemství a hlavně cit. Herci svým civilním, přirozeným hereckým projevem dali všem postavám velmi sympatickou existenci mezi regály. (23.10.2018)

Vzhledem k tomu, že In den Gängen postrádá výraznější příběhový oblouk a celý je sestaven z více či méně provázaných epizod, které se snaží zaujmout jakousi poezií všednosti, tak je vlastně velmi vstřícný vůči divákovi, jenž se může sám rozhodnout, jak film vnímat. Žádné z naznačených témat totiž nepřekřikuje jiné a film nemá žádnou zápornou postavu. Z výběru mezi sledováním skladníkova mikrovesmíru v generické sámošce, přesahovým vnímáním vykořeněných starších chlapů smetených pozdním kapitalismem či pozorováním sondy do šedivé reality světa za mantinely dálnice si vybírám to poslední. Kraj ohavných předměstských domků u rychlostních silnic mezi šedavými poli, parkovišti a logistickými sklady zde působí (navíc v kombinaci s tím, že film se odehrává v období podzim-zima) jako opravdu ta poslední štace všech zúčastněných, z nichž se již nelze vymanit jinam než kamsi do světa filmů Ulricha Siedla či Bély Tarra. (14.05.2019)

„Víš, jak se zdraví Eskymáci?“ Skladníci, pozor na slečny ze sladkostí! Ten název je trochu zavádějící, nejde o typický milostný příběh a už vůbec klasickou romantickou komedii. Film nabízí posmutnělý, občas lehce úsměvný (smál jsem se u instruktážního videa pro ovládání ještěrek) příběh ne jako, ale opravdu ze života (s výjimkou těch 2 podivných návštěv). A pod to se můžu podepsat, neb mám z tohoto prostředí osobní zkušenost. Snímek mě chytil hned od začátku (tvůrci se mi do přízně vetřeli puštěním Na krásném modrém Dunaji), ale hlavně jsem se začal soustředit na Christiana. Ten toho sice moc nenamluví (vlastně takřka nic), ovšem i tak si dokáže získat vaše sympatie (mnohokrát jsem se přistihl, jak trnu, aby něco nerozbil). Cestu jsem si našel rychle i k ostatním (ne)obyčejným postavám, hlavně Brunovi (Kurth mě zaujal už ve snímku Schmitke). Před smutnou realitou se sice nedá utéct, ale ten záchvěv naděje tu je...Tento malý, nenápadný, intimní a melancholický příběh, který umí zasáhnout (mě i osobně), hodnotím silnými 4*. (30.06.2019)

U filmů jako je tento se naplno projevuje má schizofrenie, co se kinematografie týče. Na jednu stranu mi lezou na nervy prvoplánové blockbustery á la Transformers, na stranu druhou mne iritují i tyto alternativní, nezávislé, žánrové "křehké, civilní a realistické romance z místa, kde není vidět na nebe". Kdekdo by řekl - a taky někteří říkají -, že "v rozvleklosti či snad absenci děje spočívá síla filmu, který ilustruje bezvýchodnost dělnické třídy (v bývalém východním Německu), kdy každý z hlavních protagonistů svým vlastním způsobem nese své břímě, kterému stejně neuteče"... Za mne to začíná ničím, pokračuje ničím a v rámci dějového zvratu to také ničím končí. A o to to možná víc leze na nervy, že toto "nic" má být oceněno jako něco světoborného a objevného... 50% (21.09.2019)

Nejvíc na škodu je prvoplánový český název evokující romantickou komedii. Ne že by se u filmu divák občas nezasmál a že by tam nebyla výrazná romantická linka, ale prvoplánový určitě není. Peter Kurth i Sandra Hüller jsou samozřejmě skvělí herci, o to těžší to měl nepříliš známý Franz Rogowski v roli málomluvného hlavního hrdiny, ale nakonec působí velmi přesvědčivě. Nahlédnutí do současného života obyčejných lidí v sousedském Sasku je civilní i poetické. (07.10.2018)