Toni Erdmann

„Jsi ty vůbec člověk?“ Smích přes slzy. Třetí film Maren Ade je smutnou převlekovou komedií, jejíž hrdinové se nejvíce obnažují díky maskám. Jejich návyk na život o samotě a podle vlastních pravidel Winfrieda a Ines rozděluje i spojuje. Podstatnou část filmu je v záběrech vidíme samocené, ve chvílích, kdy doznívá úlevný efekt smíchu a navrací se vědomí promarněné příležitosti a nezvratného odcizení. Trapný pocit zde oproti mnohým současným americkým indie komediím a seriálům není cílem sám o sobě. Vedle smíchu vzbuzuje i soucit a vztahuje se ke klíčovému tématu ponížení a nepatřičnosti. Nepatřičnosti, kterou postavy pociťují jedna k druhé, samy k sobě i vůči světu, v němž žijí. Film nestraní jedné z postav, což se odráží i v jeho struktuře nebo v tom, jak se situace vyznívající jako vítězství Winfrieda znenadání obracejí ve prospěch Ines. Zhruba první hodinu trávíme s Winfriedem, který pak z vyprávění znenadání mizí bez příslibu, zda jej ještě uvidíme. Následující minuty pak zůstáváme po boku Ines až do Winfriedova opětovného zjevení, stejně nečekaného jako jeho odchod. Po zbytek filmu dochází ke střídání hledisek na způsob předávání štafety. Scéna začne s Ines, v jejímž životě se najednou objeví Winfried/Toni (někdy je přítomen nepřímo, prostřednictvím jeho potměšilého způsobu vztahování se ke světu – viz erotická hotelová scéna), s nímž zůstáváme i poté, co Ines ze scény odejde. Nenucenost a nepředvídatelnost, s jakou Ade kombinuje komiku s tragikou, intimní drama s výpovědí o socio-ekonomických vztazích v globalizované Evropě, přitom není výsledkem šťastných náhod a improvizace à la Dogma 95, ale precizní práce se střihem a mizanscénou, která nás s předstihem připravuje na některou z příštích scén a zároveň vytváří mylná očekávání. Také díky suverénnímu režijnímu vedení prožíváme nejistotu, údiv, smutek, radost, ponížení, odmítnutí, přijetí a katarzi zároveň s postavami, které se nám po 160 minutách nechce opustit ne proto, že by nám s nimi bylo tak dobře, ale protože s námi mají tolik společného. Mrzí mě jenom jedno - nic lepšího (stejně nepředvídatelného, vtipného a zároveň smutného) už letos pravděpodobně neuvidím. Více zde. 95% (07.10.2016)

Nerozumiem nadšeniu z tohto filmu, ide o takmer trojhodinový film, kde sa málo čo stane. Nejde o žiadny výpravný film, akcie je tam málo, jednu hodinu sa to len ako tak rozbieha. Humor? Tých pár frkov alebo poznámok, to malo byť všetko? Neverte komentárom, že film je vtipný, len málokedy pohne vôbec kútikmi úst. Alebo mi malo prísť smiešne ako si tam Rumun vyhoní pred špatnou Nemkou? Alebo keď začali brať kokaín? Film mohol byť kľudne o hodinu kratší a o nič by sme neprišli. Jeden chlap si chce získať pozornosť dcéry, ktorá sa zaujíma len o prácu a visí na telefóne. Myšlienke rozumiem, ale rozvinutá bola veľmi odtažito a okrem jednej lepšej scény s piesňou od Whitney Houston som tam nič nenašiel. Ani narodeninová nahá párty nestála za nič. A navyše originál strieda nemčinu s angličtinou, to vyznelo chaoticky. (16.01.2017)

Keby sa to po režisérskej stránke dotiahlo do stavu prijateľného splynutia s hlavnými postavami a získania si tak bližšieho vzťahu k nim, tak mohlo ísť o jasnú päťkovú záležitosť. Výsledok bol preto celkom emotívne chudobný, no zato ma náramne bavil samotný príbeh a celkovo zjav Toni Erdmanna bol tiež zaujímavý. Herec sa posnažil. 70/100 (30.04.2017)

Mohl bych se tady rozplývat nad tím, jak se německým tvůrcům podařilo naložit se závažným životním tématem, ale lhal bych. Na to, aby mi někdo sdělil, jak rozdílný pohled na život mají otec s dcerou, snad není třeba točit téměř tříhodinový film, ve kterém se v mnohých záběrech neděje vůbec nic. Snad bych snímek ohodnotil lépe, ale stopáž ho doslova zavraždila a nechybělo mnoho, abych to odnesl i já. Musím však ocenit výborný převlek v závěru filmu, na který mohu říci jedině Fish On. (17.06.2017)

No dokelu. :) Už som videl všeličo, ale toto je rozkošná, rozkošná haluz... o všetkom. Má to vyše 2,5 hodiny, takže si to človek musí fakt prežiť s nimi, ale oplatí sa. Absurdné a trápne situácie, ako by sa odohrali v reálnom svete so skutočnými ľuďmi. "Narodeninová párty" je asi filmová scéna roka 2016. Asi 10 minút som sa smial tak, že mi tiekli slzy, hoci je to v podstate vážna situácia. :) (10.02.2017)