Zabijáci rozkvetlého měsíce

Nejrychlejších tři a půl hodiny kinematografie. Úctyhodná délka ve mě budila respekt, ale uteklo to jako voda. DiCapriův zdegenerovaný škleb funguje a bavilo mě sledovat, jaká je to lidská zrůda. Chvílemi je až komické, co se tam děje a furt to ňák všem prochází. De Niro baťovsky drží město za koule, ovládá a manipuluje všechny a všechno a i přes veškeré utrpení, kterým si Osedžové prochází je to stále zábavný film, který stojí za to vidět. (02.01.2024)

Scorsese si zaslúži jedno veľké - ďakujem. Posledných asi 10 rokov sme svedkami toho ako sa kiná pomaly menia na miesta vyhradené iba pre filmy plné digitálneho bordelu, česť výnimkám (J. Cameron). Akoby nebolo iných divákov, akoby nikto nemal záujem vidieť aj niečo iné ako bandu digitálnych pajácov, ktorí znova a znova zachraňujú planétu. Na úspechu aj tohto filmu závisí osud ďalšieho vývoja kinematografie. Scorsese si to sám trochu sťažil, pretože stopáž 3 a pol hodiny je dosť a trochu zaskočila aj mňa. V kine sa však moje pochybnosti rozplynuly a ja som sa pomaly ponáral do silného príbehu, plného fantastických hereckých výkonov, lokácií a výbornej hudby. DiCaprio si zahral nie príliš chytrého blbečka, no ako inak než znova doslova Oscarovo..., uvidíme. Rovnako DeNiro, je skvelé ho vidieť po priemerných filmoch znova v plnej forme. Naozaj veľkým prekvapením je Lily Gladstone, ktorá hrá doslova iba pohľadom. Stačí pohľad a je úplne dokonale presvedčivá. Treba povedať, že v hromade pokrivených charakterov je jej postava jediné čisté dobro, jediná postava ktorej budete fandiť a užívať si každé jej slovo, každý pohľad...Film zbehol pomerne rýchlo, no nejakých 20-30 minút by vystrihnúť šlo, bez nejakej ujmy na kvalite. Aspoň v kino verzii, na blueray by som tak či tak volil rozšírenú. Posledná polhodina je naozaj skvelá, DiCaprio excelentný. V závere sa v zaujímavej, ale podľa mňa trochu zbytočnej scéne objaví aj režisér Scorsese, ktorý si podľa mňa na najbližších Oscaroch pozbiera čo sa dá a to plne zaslúžene. 90%. (22.10.2023)

Martin Scorsese a Eric Roth proměnili průměrnou, rozháranou knihu ve velký americký román. Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou monumentální, mnohohlasou a nadčasovou kronikou úpadku společenství, které si sice uvědomuje, že svým chováním připravuje příští generaci o budoucnost, ale touha po bohatství je silnější než láska. Je to temné, pomalé a pocitově delší než třeba Irčan, ale ta délka, díky které postupně pronikáme do místní komunity a z první ruky pak sledujeme, jak se chamtivost a cynismus postupně a samozřejmě rozpínají nad krajinou, zapouštějí kořeny a zažírají se postavám pod kůži, má své opodstatnění. Po celou dobu se přitom nacházíme v blízkosti sebevědomého, zdánlivě všemocného, v jádru přitom docela banálního, někdy komicky tupého zla, jehož náležité potrestání se zdá dost nepravděpodobné, což je přesně tak frustrující a vysilující, jak Scorsese nejspíš zamýšlel. Hlas dobra je oproti tomu oslaben nemocí a podávanými „léky“ a omezuje se na vyjmenovávání toho, kdo zemřel (což už je takový Scorseseho trademark). Přesto má – i díky důstojnosti, která vyzařuje z Lily Gladstone – ve vyprávění centrální, totiž svědeckou roli. Zabijáci jsou především, a závěrečné cameo režiséra nás ohledně toho nenechává na pochybách, obžalobou vrahů, jejichž existence měla být z americké historie ideálně vymazána (protože z jejich zločinů mnozí profitují dodnes), a důrazným vznesením nároku na navracení lidskosti těm, jejichž životy byly před desítkami let zredukovány na pár tisíc dolarů. ___ Scorsese svůj žalozpěv režíruje s jistotou mistra. Efektními nájezdy kamery a plynulými steadicamovými záběry tentokrát šetří. Spoléhá na herce a cit Thelmy Schoonmaker pro rytmus. Jako zpráva o podstatě amerického kapitalismu by jeho ponor do temnot mohl být časem stejně zásadním dílem jako Obr (1956), Tenkrát na Západě, Kmotr nebo Až na krev. Prohlubovanou beznadějí a atmosférou nenávratného rozkladu mi to zároveň připomnělo Tárrovy filmy. Ne, v kinech to tenhle doklad, že i po sedmdesátce můžete natočit své opus magnum, nebude mít lehké. 90% (19.10.2023)

KONEČNĚ film zabývající se útlakem [nebo přesněji systematickým vyvražďováním] původních amerických obyvatel – navíc s precizní filmařinou tý nejvyšší jakosti od mistra filmových gangsterek, Martina Scorseseho. I přes svou 3 a půl hodinovou dýlku jsou KILLERS OF THE FLOWER MOON strhující kriminální baladou a smutnou připomínkou systémovýho rasismu, která se v kinech objeví jednou za uherskej rok, a o to víc si ji cením. Nic nechybí, nic nepřebývá, žádná scéna není nadbytečná, natožpak zbytečná, všeho je tu tak akorát. Jen tak dál, Marty! (06.03.2024)