Benedetta

„Masturbace krucifixem, natož osazeným Ježíšem, se z důvodů krvácivého klitoriálního diskomfortu způsobovaného jeho dolními končetinami, či neergonomickým tvarem vertikálního ráhna, mající za následek nevratné hranatění jámy lvové, důrazně nedoporučuje! Zato jemně upravená, a priori kónická socha jeho mámy bez problémů umožní nejedné řeholnici nahlédnout do ráje. Jen pozor na neposqrněné početí!“ (Uršula, Svatá a kol., 375. Vybrané nežádoucí aspekty substituce Ducha svatého. 1. Vydání. Brescia: Celibát press. ISBN 6-6-6.) Senilnějící Pája Ferhoven to tam pořád má a svými počiny i v požehnaném věku stále dokáže přinutit nejednu nevěstku Kristovu zamířit rukou k peklu, jakož i akcionáře 1. Římskokatolické, a.s. začít sbírat dříví na podpal a oprašovat rezivějící palečnice. Důkazem budiž i tento audiovizualizovaný příběh snad první historicky zdokundmentované jebtišky, či chcete-li v rámci korektní a nediskriminační deklarace seksuální orientace – řeholíznice, a progresivní průkopnice v oblasti sakrálních dild. Tu zde objektivní a nestranný Pája předkládá divákovi k posouzení ve třech možných variantách – jako světici s motorovým pekáčem a přímým číslem na Fousatého strejce i juniora, jako podvodnici s motorovým pekáčem a přímým číslem na kozla s rozžhaveným pohrabáčem, nebo jako rozdvojenou pacientku s motorovým pekáčem a přímým číslem na MUDr. Cimického. A ať už se ztotožníte s kteroukoliv variantou, jedná se rozhodně o zajímavý, vcelku odsejpající a bigotní kudlanky i šosácké nekudlanky provokující historický počin, jemuž nechybí kompletní defilé zapovězené sakrální fauny (kozy, bobři i ryby), tmářská inkvizice, korporátní týmbildingová grilovačka a mor, stejně jako i dodnes účinně léčený výhradně marketingovými lžemi, manipulativními polopravdami a dogmaty nenažraných majitelů jediné správné, byť nefunkční a minimálně morálně závadné placebo licence, a dalších na situaci parazitujících obchodních a korytářských přisírků. Inu, uvidíme, za jak dlouho se zase dokola opakovaná lež stane pravdou a vírou, reakční vládou finanční oligarchie poháněná hloupá, zmanipulovaná a patřičně účelově vyděšená lůza se opět chopí „vlády lidu“ a vzplanou první hranice s heretiky. (28.11.2021)

Ortodoxných kresťanov pri sledovaní tohto filmu zrejme chytí rapel, tých iba ´´konzumných´´ zrejme len nechutenstvo, ateisti a racionálne zmýšľajúci diváci si zrejme povedia, že prečo nie, veď tak to kľudne mohlo ( môže ) byť, 99% populácie zeme nedokáže utíšiť sílu prírody zakódovanú v génoch, filmový fandovia si povedia, že toto je film svojho režiséra a pohodlne sa usadia. (07.12.2022)

Verhoeven byl z hollywoodských spektáklů unavený a tak se vydal zpět do Evropy aby točil malé filmy, ve kterých může provokovat výrazně více než u americké produkce. Tentokrát vypráví skutečný příběh jeptišky, která má nejen záhadné vize Ježíše Krista, ale hlavně najde zalíbení v nové "kolegyni". Už samotné téma je dostatečně kontroverzní a Verhoveven nikdy neuhýbal před nahotou a sexem. Nikdy nezajde do explicitního extrému, ale pohlavních orgánů a lesbického sexu si divák užije dostatek. Naštěstí je dostatečně zajímavé i vše okolo a celým filmem nás provází výborné herecké výkony a na malém prostoru i nádherná výprava a hudba. Bohužel stopáž přesahující dvě hodiny pro mě byla nad rámec a po skvělé první půlce mě film trochu začínal nudit a přišlo mi, že se příběh nevyvíjí dostatečně provokativně, jak jsem očekával a chyběl mi nějaký výraznější závěr. Rozhodně zajímavý film, který s klidem doporučím, ale není v něm nic, co by mě výrazně strhlo nebo zatáhlo. (01.12.2021)

Nápaditý filmař Paul Verhoeven byl vždycky prasátko a dřevěná (dobře opracovaná) soška Panny Marie nabízí různé možnosti. V Hollywoodu zanechal několik skvostných kultů i chytrých satir a možná s vědomím, že se blíží všechna ta pološílená společenská hnutí, pláchnul do své domoviny. Když se do toho (kdekoliv) téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. V Evropě hned zaujal Černou knihou a i jeho další kousky stojí za pozornost. Tentokrát třiaosmdesátiletý (!) tvůrce nabízí cynický příběh odehrávající se v 17. století v klášteře v Toskánsku, do kterého vstupuje dívenka, která pocítila, že má k Bohu blíže než ostatní. V dospělosti, kdy postupně vnímáme zkorumpovanost církevního řádu, se sblíží s nespoutanou Bartolomeou a Verhoeven rozpoutá nejen tuhle lesbickou provokaci. Boří divácké představy o jednotlivých postavách a jejich morálce. Černý humor mu i v pokročilém věku nechybí, jeho drama je vtahující, energické a přesvědčivé, znovu se nebojí „vysmívat“ velkým tématům. Navíc je to celé umocněné skvělými herci, ať už jde o odvážnou Daphne Patakiu nebo Virginii Efiru. Prostě žádná senilní historická báchorka… (07.12.2021)

formu jakou ma Verhoeven ve svých třiaosmdesáti letech by mu mohlo závidět mnoho mladších tvůrců.I tentokrát se mu povedlo trefit hřebíček na hlavičku a Benedetta je po Černé knize jeho nejlepší film po "návratu" do Evropy.Možná sem to sice čekal ještě trošku výživnější a kontroverznější, ale i tak se jeho trefování se do církve povedlo a je jedině dobře,že si Paul udržel svůj talent provokovat a hrát si s divákem (a jeho očekáváním).Benedetta není tuctová zábava,ale když na jeho hru divák přistoupí,bohatě mu to vrátí...80% (27.11.2021)