Dubček

Slovenská kinematografie mě začala být nesmírně symatická a proto jak mám možnost jít na něco od našich bratrů neváhám. Navíc tady mně to lákalo i tématicky. Alexandr Dubček je historická postava, která si jistě zaslouží svůj film. Zprácování jako úsporná komorní dialogovka by vůbec nevadilo i když v některých scénách (demonstrace na podporu Dubčeka ) bylo vidět, že se pracovalo opravdu s malým budgetem a to je fakt škoda. Co bych filmu vyčetl jsou dokumentární prostřihy, protože u mě platí buď film nebo dokument, kočkopsy moc neuznávám a i když se jednalo o krátké sekvence nepůsobí to dobře. Musel jsem si zvykat na kombinaci slovenština/anglické titulky, ale to není výtka. Možná si úplně nejsem jistý výběren Adriana pro roli Dubčeka, ne že by zahrál špatně, to ne, ale pokud si vybavuju tak měl Saša ostřejší rysy a takový přímý hubený dlouhý frňák. Chvalím tvůrce, že se jim povedlo navodit složitost situace a vykreslit charaktery jednotlivých postav. Tady bych zdůraznil jméno František Kriegel, protože tohle je pro mě skutečný hrdina 1968, kterýmu se nepochopitelně vyhýbá pozornost medií i veřejnosti, musel mít odvahu jak prase. Pokud jde o Dubčeka já s tvůrci tu glorifikaci nesdílím, osobně si myslím z toho co jsem o něm a kolem něj četl, že spíše vsadil vše na jednu kartu a byl hodně na kariéru, nechci se pouštět do větších rozborů já v 68 nemusel sedět v Kremlu s vidinou nejasnýho osudu. Dobře, že zazněli jména těch zmrdů co rusáčkům napsali at sem přijedou tanky a okupanti a vůbec jsem rád za film. Dneska když ta zkurvená rudá chátra zase otvírá hubu, diktuje podmínky, zpochybňuje historii včetně 1968 je dobrej každej film tohoto typu. (12.06.2018)

Tyhle "filmy" těžko hodnotit. Aby to byl film, musel by mít nějaký dramatický oblouk, musel by vypíchnout jednu věc a tu představit pořádně dramaticky podle všech aristotelovských zásad. Muselo by se hodně vyprávět obrazem a bez vnitřních monologů. Volbou žánru hraného dokumentu by se tomu dalo vyhnout, ale zase to bude působit jako oživlé figurky v muzeu, které oddeklamují svoje moudra, a zase se vrátí na své stání. A pak zde mámě zaměření. Co chci snímkem říct? Má jít o představení člověka se všemi jeho klady a zápory, jako to učinil Jirka Strach u Operace Silver-A? Nebo vytvoříme další svatý mýtus, neživotný obrázek z učebnic bez chuti a vůně, který ale bude splňovat ideologické požadavky? Ano, vytvořit reálný obraz, nebo agitku? Tenhle "film" si bere ode všeho něco - z Dubčeka dělá svatý obrázek, ze Sovětů zlé bu bu bu strašáky (všichni jsou zlí), ale zase některé lidi vystihuje poměrně životně. Dost dobrá je kamera, která se statické povídání snažila nějak oživit, výprava a kulisy rovněž stojí za to. Ale celkově je to patetické povídání o ničem, bez důrazu na tu sílu dramatického prvku. (21.08.2018)

„Verit a důfat je lúdské, ludské a naivné…“ Asi by bylo trošku naivní očekávat od tohoto filmu nějaké plnokrevné životopisné drama, z něhož bychom se o životě Alexandra Dubčeka dozvěděli trošku víc než jen to, jaká byla jeho role v období Pražského jara a především pak těsně po okupaci Československa v srpnu 1968. Třeba by bylo zajímavé vidět Dubčeka v okamžiku, kdy v roce 1969 podepisuje coby předseda Národního shromáždění tzv. pendrekové zákony. Přesto oceňuji to, že je film postaven na věrném popisu historických faktů, o čemž svědčí i použití některých doslovných dialogů nejen Alexandra Dubčeka, ale i Ludvíka Svobody či Gustava Husáka. Osobně se mi též líbilo, jak film místy (zejména při projevech samotného Dubčeka) přechází z podoby hraného filmu do podoby dokumentu a divák tak může naslouchat autentickému Dubčekovu hlasu. Co mě překvapilo a rád bych si ověřit, zda to aspoň trošku odpovídá realitě, byla scéna z veřejné plovárny, kde měl Dubček coby 1. tajemník strany skákat ze skokanského můstku do bazénu. Motiv plovoucího či topícího se Dubčeka je posléze ve filmu párkrát použit a tento osobitý filmařský motiv mě přišel vcelku zajímavý. Dubček se v tom období po okupaci od Sovětů skutečně musel cítit totálně ztracený a mohl prožívat pocity nepodobné tomu, když se někdo topí. V jistých chvílích mi přišlo, že se film snaží Dubčeka ukázat jako vcelku odvážného člověka, který dlouho vzdoruje tomu daný protokol (diktát Moskvy) podepsat a říkal jsem si, co by se asi stalo, kdyby přeci jen dokázal dále vzdorovat (jako nakonec František Kriegl). Možná by se po roce 89 nestal jen „talismanem, kterým se chtějí lidé pochválit“. Možná by se z něj nestala jen „pomlčka mezi dvěma epochami“. Ale on podepsal a ustoupil, čímž se z něj postupně stala v zásadě tragická postava našich novodobých ději. Tragická i způsobem svého skonu, což autoři snímku vcelku dobře vystihli tím celkovým zarámováním filmu (patrně) poslední a tragické Dubčekovi cesty autem po dálnici z Bratislavy do Prahy v roce 1992. (04.12.2020)

Jedna jediná chybička. Prečo nepovolali hercov z Českého století? Všetkých okrem Dubčeka? Inak je to natočené tak, že aj mladšia generácia by to mala pochopiť a dozvedieť sa, čo kde kedy ako a hlavne kto s kým a prečo. Miestami možno trochu zjednodušené, v solídnom tempe a dobovou atmosférou. Bolo povedané všetko podstatné, jasne a priehľadne. Občas síce hluché miesto, občas debilný strih ale dalo sa to dať dokonca. Len to obsadenie... 3 z 5 (27.08.2018)

S ohledem na formát velmi dobré! Figurky tragických událostí, které předznamenaly životy ještě našich dětí. Jastraban je výborný. Montáž autentických záběrů s hranými je pojata velmi zvláštně, některé scény jsou tím ozvláštněny, nicméně v jiných je příliš vidět, že Adrian a Alexandr si zase nebyli tak moc podobní (např. fotografie skutečného Dubčeka na stole paní Dubčekové hrané). Ačkoliv po Mnichovu se nic dělat nedalo, tady se měl národ skutečně na odpor postavit, i kdyby půlka měla zařvat. (05.10.2018)