Pásky z Nagana

Emoce jako kráva a takovej ten nepopsatelnej pocit, kdy se během celýho filmu usmíváte od ucha k uchu a spotřebujete karton papírovejch kapesníků. Našincům to ze zjevnejch důvodů dá mnohem víc, no a zahraniční diváci aspoň konečně pochopí, proč Češi vyslovujou hokej s velkým H. "Každej si pamatuje, kde v tý době zrovna byl." Nádhera. (02.03.2018)

Samozřejmě, že to je lepší než 95 % českých dokumentů - bylo by překvapivé, kdyby nebylo. Hudečkovi a Vansovi patří každopádně respekt. Rozhodli se dát do 73 minut celé socio-politické pozadí Nagana, což určitě vyžadovalo pořádnou akrobacii s nůžkama. Neobešlo se to bez obětí - Na začátku je prominentně představený hokejista Svoboda, aby pak o něm hodinu nepadla ani zmínka. Pozornost přeskakuje z jedné postavy na druhou a je jich hodně - většinu času jsem nevěděl, kdo je kdo, nicméně sestaveno to je natolik intuitivně, že jsem vždycky přesně chápal, kde jsem. Pro lidi, kteří cítí k Naganu jakékoliv emoce, to bude pravděpodobně maximální zážitek a pro Američany neznalé české historie vzrušující pohádka se šťastným koncem, přitom ne zvlášť patetická. 4 a 1/2 (28.02.2018)

Dodnes bych dal asi dohromady všechny české výsledky na turnaji a rozhodně si pamatuji, kde jsem byl a co jsem dělal, při každém zápase Hlinkových chlapců. Pouze zápas s Ruskem ve skupině a dvě třetiny s USA ve čtvrtfinále, jsem neviděl kvůli povinné školní docházce, ale od slavného semifinálového souboje s nadpozemsky silnou Kanadou, už šla i škola stranou. Ředitel vyhlásil ve školním rozhlase, ať se odebereme do učeben s televizí a mohlo se začít hromadně fandit. Finálové klání proti sborné, řízené ruskou raketou z Moskvy, už pak provázelo celorepublikové šílenství, nadšení a nakonec i obrovské oslavy. Na naganském tažení byla krásná ta neskutečná soudržnost našeho týmu a jeho silný duch. Prostě parta, která si sedla a táhla za jeden provaz. Jedno jméno však bude navždy vyčnívat ze soupisky různorodých osobností a charakterů - DOMINIK HAŠEK. Bez něho bychom na hokejový Olymp nikdy nedosáhli. Tohle už se asi jen tak nezopakuje. K filmu jako takovému, není co dodat. Naprosto špičková záležitost, která se sleduje na jedno nadechnutí. Už mám zase husí kůži... (27.03.2018)

„Lidé občas zapomínají, že hokej je hra. Ta loterie jménem nájezd…to je prostě život.“ Dokument precizní a komplexní. Shrnuje snad vše podstatné a přidává spoustu zajímavostí navíc. Nebojí se věnovat velkorysou část stopáže studii geopolitických souvislostí (snímek ani zdaleka není věnován pouze našinci), ať už jde o vývoj v Č(SS)R, NHL či právě „Turnaji století“. Sešla se tu celá řada různorodých osobností (často přímých účastníků turnaje) díky čemuž dochází k zhodnocení „věci“ z obou stran, jakože promluvy Američanů a Kanaďanů byly hodně zajímavé (nejvíc bavil Fleury, který si nebral servítky a přitom zněl objektivně). A bonus? Oku lahodící zrestaurované záběry. Vytknout můžu snad jen detaily, vývoj v ČSSR podle mě stačilo zrekapitulovat jen jednou, a ocenil bych promluvy více ruských osobností (tehdejších hráčů), ale možná je i Yashinova účast v tomhle dokumentu malým zázrakem. Slabších, ale zasloužených 5*. „Vím, co budu mít napsané na hrobě. Zde leží Marc Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy.“ (03.03.2018)

Fantastický a hlavně silný dokument i pro někoho jako já, kdo to ani nemohl zažít, protože ani nebyl na světě. Ta úžasná atmosféra prosakuje přes obrazovku. Moc hezky a zábavně natočeno, beze srandy držím palce na Oscara. Věřím, že tenhle dokument zaujme i ve světě. Kéž by takhle vypadaly všechny dokumenty. 9/10 (27.03.2018)