Zelig

Jsem trochu na rozpacích. Jako naplnění Allenova záměru je to takřka bezchybné, ale tak na to se nehraje. Dokumentární formát přestane být zajímavý po čtvrt hodině a mě by mnohem víc bavilo sledovat klasický film o tomhle hrdinovi. Na druhou stranu mě samotný Zelig coby postava zaujal a bavil. Navíc skvěle pasuje do Allenova snadno pochopitelné, ale pořád chytré životní filosofie, která je sama o sobě zajímavější než kterýkoliv jeho film samotně. 70 % (13.06.2012)

Zamyšlení nad vlivem společnosti na jedince. Zelig byl od mládí bit svým otcem, otce byla matka, celou rodinu bili sousedé atd. Společnost se obrací zády ke svým vlastním plodům. To vedlo u Zeliga k permanentní přetvářce. Dokáže vyjít s každým, jelikož se změnil v jakéhosi chameleóna. Psychické strádání ho dovedlo až k fyzickým transformacím. Zelig je schopen změnit se v černocha, tlouštíka, Ira i rabína. Je schopen budit zdání, že rozumí tajům psychologie i medicíny. Jeho vlastní osobnost se ztrácí ve snaze zalíbit se, stát se přijímaným členem společnosti. To ho dovede až do nacistického Berlína, a to i přes to, že je ve skutečnosti demokratem. G.B.Shaw řekl: „Rozumný člověk se přizpůsobí světu; nerozumný se naopak tvrdošíjně snaží přizpůsobit svět sobě. Veškerý pokrok proto závisí na nerozumných lidech.“ Zelig je extrémním příkladem Shawova „rozumného člověka“. Je příkladem současného člověka, který přejímá informace pouze z komerční televize, nemá si vlastní názor, je částí davu. Není individualitou. Nevytváří nové hodnoty. Přizpůsobuje se. V Zeligovi Woody Allen varuje před celospolečenskou otupělostí (a to byla teprve 80.léta!!!), a je tedy asi jeho nejzávažnějším filmem. I přesto je tu humor, na který jsem od Woodyho zvyklí, dokonce bych řekl, že někteří lidé si ten závažnější tón ani neuvědomíNa filmu překvapí forma jakéhosi pseudokumentu, střídají se tu hrané pasáže, fotky i dobové týdeníky. Tedy trochu neallenovský Allen v nejlepší formě! (23.01.2006)

Sestra mě často mlátila. Táta často mlátil mě a stestru. Máma mlátila tátu, mě a sestru. Sousedi mlátili celou naší rodinu. Ostatní z města mlátili sousedy a nás všechny. Woody Allen vytvořil přesvědčivou atmosféru dokumentů 30. let a nezapomněl ani na kvalitní humor, díky tomu se film neztrácí pod experimentální slupkou ale funguje i jako skvělá komedie. 80%. (09.11.2005)

Sorry, ale vo co go?... chce se mi říct. Jako pouhý filmový experiment to byla na můj vkus až příliš zdlouhavé a brát Zeliga jenom čistě jako originální komedii, v tom případě originalita a experiment převýšili humor natolik, že jsem se s výjimkou první třetiny vůbec nebavil. Na počátku byl skvělý nápad v podobě formy (fiktivní dokument natáčený na prastarou dobovou techniku) i v podobě obsahu (mýtus o lidovém hrdinovi na pozadí úseku dějin 20. století), potud fajn. Jenomže to by nesměl Woody Allen trpět tak silným egoismem, prošpikovávat film svým úmorně výstředním herectvím a přehnaně se vyžívat ve svých nápadech natolik, že původně středometrážní kus dodatečně uměle protáhne na celovečerní formát. Ve výsledku byl pro mě Zelig bohužel jen malou chvilkou fascinace nad originalitou, několika malými chvilky pro zasmání se a pak spoustou nekonečné nudy vesměs s pocity trapnosti. Jen doufám, že ten dokola hraný vlezlý song o chameleonovi už nikdy více neuslyším, ledaže by mě někdo chtěl pořádně mučit. 40% (16.12.2020)

Woody je originál to se musí nechat. Ale ne vše se podaří. Zelig je fiktivním retrodokumentem o osobnosti Zeligovi (což je někdo na způsob Forresta Gumpa - člověk, který byl u všeho). Problémem je, že i délka 75 minut je strašně moc. Tato forma se postupem času stává pro diváka (aspoň mě teda) doslova ubíjející. (24.02.2010)