Proxima

Druhý film, ktorý som videl v kine po karanténeť. Jeden z tých, ktoré majú vyššie hodnotenie od kritikov ako od publika. Film o cestovaní do vesmíru, ktorý je viac o vnútornom svete kozmonautov (v tomto prípade kozmonautky) než o samotnej ceste (do vesmíru sa s kamerou ani nepozrieme). Také som mal vždy radšej, než veľkolepý spektákl typu Apollo 13. Nečudujem sa najmä zlému hodnoteniu na imdb - pre amerického diváka musí byť tá štvorjazyčnosť zabijákom. No ja som bol s výnimkou uletenej nočnej scénky spokojný na sto percent. Eva Green bola úžasná (nikto by sa nehodil na tú rolu viac ako ona - nielen pre jej multijazyčnosť) a naplno ma vtiahla do ženského sveta, ktorý my zvykneme často podceňovať či bagatelizovať. (16.08.2020)

Filmů o putování do/ve vesmíru je mnoho, ale těch, jež mapují situaci před opuštěním Země, moc není, čímž se Proxima řadí mezi tematicky neokoukané snímky. Film věrohodným způsobem přibližuje situaci mezi matkou a dcerou, které čeká roční odloučení, a přitom poskytuje (informačně bohatý a autentický) pohled na náročné přípravy na vesmírnou misi, která je pro hlavní hrdinku velkou výzvou, snem i těžkým životním rozhodnutím zároveň. Zpočátku mě sice Proxima moc nevzala, ale v závěrečné třetině začala nabírat na obrátkách a nabídla mi silný příběh o odloučení mezi matkou dcerou. Eva Green podala velmi přesvědčivý výkon, který je povšimnutíhodný, a věrně ji sekundovala Zélie Boulant v roli její dcery. (08.07.2020)

"Proxima" zlyháva kvôli jednému zásadnému problému. Keď máme príbeh o astronautoch, tak väčšinou máme chvíľku tréning a potom prejdeme k tým zaujímavejším častiam, kde už odlietame do vesmíru. No Alice Winocour sa rozhodla ísť cestou originality a miesto toho nám pripraviť 100 minútový úvod a odlet na posledných 5 minút. A nemôžem povedať, že by tu neboli zaujímavé momentky, alebo časti, kde by som chcel vedieť čo sa bude diať. No počas sledovania som mal hlavne pocit, že film iba donekonečna naťahuje čas. A viem, že film v skutočnosti nemal byť o ceste do vesmíru. Viac sa mal zamerať na nájdenie rovnováhy medzi rodičovskou láskou a splnením svojho sna. To je fajn. Lenže potom si film zaslúžil trošku viac scénok, kde by sme mohli vidieť vzťah medzi matkou a dcérou. Lebo nemám pocit, že by nám toho film ukázal dostatočne. Záverečná časť pôsobila, že by sa reálne mala vyvinúť trošku inak. Neviem či by sa skutočne podarilo Sarah to, čo tam urobila bez toho, aby na to niekto neprišiel a nebol z toho problém. Nebudem vysvetľovať, no pochopíte o čom hovorím keď to uvidíte. Okrem toho celý film pôsobí ako keby nikto nechcel dať do filmu nejakú reálnu energiu alebo niečo, čo by to urobilo zaujímavejšie a silnejšie. Mnoho momentiek vychádza úplne do prázdna a nezapôsobilo na mňa tak ako malo. Myslím si, že je to pozerateľné, niektoré scénky sú zaujímavé a takisto vidieť Evu Green ísť na dno svojich síl je celkom dobre spracované. No film nevie vyťažiť zo svojho konceptu a z jednotlivých scénok ako takých. A potom je to hlavne nuda. Hodnotenie: C (26.08.2020)

Ambientní, přemýšlivé, decentní. Cesta do vesmíru, která je zcela unikátní, až dokumentaristicky pojatá a je na hony vzdálená mainstreamu v podobě všech možných Armageddonů a jemu podobných. Green tradičně skvělá, ostatní herci rovněž. Emocionální rovina působivá, je vidět, že Alice Winocour má svůj typický režijní rukopis. Maryland stejně jako Proxima mají mnoho podobností a určitě stojí za vidění. (25.02.2021)

Film o cestě do vesmíru, ve kterém musejí postavy největší vzdálenost překonat ještě na Zemi, kde je dělí třeba jen tlusté sklo. Zatímco Gravitace se Sandrou Bullock vyprávěla příběh (znovu)zrození, Eva Green v Proximě před letem do kosmu podstupuje náročnou prenatální přípravu (zastoupenou řadou vizuálních metafor). Namísto objevování nových světů se v několika fázích odpoutává od Země a dcery (nejdřív jen nácvik v rámci dětské hry, potom zkušební rozlučka s mloky vypouštěnými do potoka, pak komunikace pouze na dálku...). Namísto nástrahám hlubokého vesmíru čelí tlaku společnosti skeptické vůči tomu, zda jako matka může podobnou profesní výzvu zvládnout, zda je od ní zodpovědné opustit její Stellu. Napětí není vyvoláváno životu nebezpečnými situacemi, ale snahou vybalancovat ve vymezeném čase mateřskou roli s fyzicky i psychicky náročným, krok za krokem zaznamenaným výcvikem. Žádný sentiment (Sakamotova hudba je využívána vzácně), nýbrž procedurální věcnost a důmyslné (a dojemné) využívání paralel mezi situací matky a dcery (obě se sžívají s cizím prostředím, seznamují se s novými lidmi a jsou nucené používat jiný jazyk než svou mateřštinu). Tělesná a rodičovská autonomie jdou ruku v ruce. Právě na pocitu nezávislosti je založena katarze během úžasné scény se stádem divokých koní, které Stella zřejmě vidí poprvé v životě a konečně je tak blízko tomu, o čem dosud jen snila. Pokud se neodpoutáme, svých snů nedosáhneme. 85% Zajímavé komentáře: Anderton, Marze (31.07.2020)