Bratrstvo

Film trochu popírá historická fakta a vyjádření politiků, ale oproti podobné americké produkci byl autentičtější (což podporuje roztřesená kamera) a syrovější. Také citlivější. Oproti a americkým vojákům jsou ti ruští příjemně nepatriotičtí. Bratrstvo (v originále Leaving Afghanistan, režírované Pavlem Lunginem, je založeno na zkušenostem válečného veterána z Afghánistánu Nikolaye Kovalyova, který pozdějí šéfoval tajné službě.Skupina jiných afghánských veteránů napsala dopis ruskému prezidentu Vladimírovi Putinovi, aby film zakázal, protože poškozuje image Ruska, ale bez úspěchu. Do konce války 1988 zahynulo v Avghánistánu 15 tisíc sovětských vojáku. V roce 1990 ruský parlament prohlásil tuto válku jako politickou chybu, avšak Putin toto zrušil a prohlásil, že válka měla význam. V souvislosti s teroristickým hnutím Taliban. (17.01.2020)

Ruský film o záchraně katapultovaného pilota, kterého zajali mudžahedíni , odehrávající se v roce 1988, kdy se vojska SSSR začínali stahovat domů. Dějová linka je slabá a výsledkem spíše to vypadá jako mozaika nezávislých scének ze života během války v Afganistánu - šmelení, korupce, únosy, krádeže, drogy, které fantasticky vykreslují atmosféru osmdesátkového Afganistánu. Bojové scény vypadají velmi autenticky a diváka pohltí, ale pro mne byl největší problém právě absence přímočaré dějové linky, která by tomu dala nějaký pevnější rámec. (25.02.2020)

Sním či bdím? Je to sen? Letos ze Sajůzu druhý vojnobiják, kterým nejsem znechucen? Ale teď už jinde jsme, je to jiná válka. Takže žádné kolony plechových kočkovitých šelem, ale z děr lezoucí dušmani s RPGčky a Stingery a nejlepší globální reklama na fenomenální Kalašnikovův ruční mlýnek na maso a zejména jako u Rževa podobně nemilosrdné vykreslení charakterů v řadách Krasnoj armiji, tj. značná dávka cynismu a naopak minimum gerojství, mávání rudým praporem a démonizace mudžahedínů. Je až k nepochopení, jak něco takového prošlo kremelskou cenzurou. Asi byl car Vladimír zrovna někde na summitu nebo tak něco. Nebýt to občas mírně utahané, asi bych po zhlédnutí vyprázdnil magazín, ovšem i tak celkem slušné čtyři na komoru. (30.12.2020)

Docela napínavý příběh bez hluchých míst působí věrohodně. 1) Vlastně mu není co vytknout. Věcný pohled na osudy sovětských vojáků v Afgánistanu (a po Afgánistanu) prostý planého heroismu se celkem logicky příliš nezamlouval ruským politikům. Vyrovnat se s celospolečenským válečným traumatem zřejmě ještě potrvá nějakou dobu._____ 2) Ale o diváckém nadšení taky nemohu hovořit._____ 3) Zaujal mě 29letý Anton Momot (poručík)._____ 4) Výstižný koment: Daddko*****. (11.10.2020)

Kašlete na žvásty od Cinemaxu v obsahu, leda odradí, o osvobozování nějakého generálova syna jde ve filmu až ve druhé řadě. V té první máte unikátní možnost podívat se přímo do válečné první linie, na život sovětských vojáků v boji s dušmany i mimo boj a zažít téměř na vlastní kůži realitu okupovaného Afghánistánu. Co na tom, že afghánské hory a vesnice jsou suplovány dagestánskými exteriéry, že mudžáhidi mají často falešné vousy a jsou do paštunštiny nebo tádžičtiny nebo čeho dabovaní, nebo že důstojník KGB je prezentovaný jako jemnocitný humanistický chlápek s dobráckýma očima a nepředpisovým účesem; byl jsem tak vtažený do děje, že jsem si ani na chcáč neodskočil. A to kameramanské hovado se skákající ruční kamerou? No rozstřelit ho RPGčkem, samozřejmě. Ale výjimečně kvůli tomu nehodlám snížit hodnocení. (12.01.2021)