Vládce Paříže

Richet se vrátil v čase a naservíroval nám hutné drama z napoleonské Francie, kdy v se v této době nikdo s nikým nikterak nepáral, fakticky v této době by člověk žít nechtěl. Překvapil mě docela vysoký rozpočet (22 milionů eur), na který nejsem tak často zvyklý u filmů pocházejících ze země galského kohouta. Ve výsledku to ale filmu pomohlo, ty peníze divák viděl na každém kroku. K příběhu....Cassell je herecká stálice, objevil se v mnoha typech rolí a vždy dokázal svým hereckým talentem něčím zaujmout diváka. I zde jako Vidocq přesvědčivý. Potěšil mě ten drsný nádech, s kterým Richet umí bezchybně zacházet ( o tom svědčí jeho dvojdílný majstrštyk Veřejný nepřítel č.1), křesadlové přestřelky naturalistické, dojde i na kontaktní živočišné souboje mezi jednotlivými postavami. On i samotný příběh se dá zařadit mezi špičku, člověk se alespoň i něco dozví o této postavě, která se v historii přičinila o hodně věcí. Za nejlepší z filmu musím vyzdvihnout postavu husara a jeho příběhovou linkou, velice efektně zakončenou (z hlediska scénáře podle mě třešnička na dortu). Za mě dávám 85 % P.S. Když jsem v závěrečných titulcích zaznamenal jméno Beltrami, tak v ten moment jsem pochopil, proč se ten soundtrack tak povedl.....doporučuji si ho poslechnout na YT, alespoň skladbu Revenge :) (14.04.2020)

I když se Olga Kurylenko svým tradičně nehereckým výkonem velmi snažila o to, aby mi co nejvíc pokazila výsledný dojem, nedal jsem se a raději jsem se plně soustředil na výborného Vincenta Cassela. Nešlo sice o žádné veledílo, ale přestože francouzskou kinematografii příliš nevyhledávám, tady musím přiznat, že jsem se docela dobře bavil. Velkou zásluhu na tom mají povedené akční scény, i když zde provedené seppuku pomocí šavle bylo silně mimo mísu. Ale co už, snaha se cení. (06.08.2019)

Udělat kozla zahradníkem bývá velmi účinná metoda. 1) Prodělečný snímek (rentabilita necelých 13 %) je dobrodružná šestákovka s haprující logikou (DaViD´82****), žádný skvost, ale rozhodně ne průser (C0r0ner****)._____ 2) Filmaři se snažili Vidocqa prezentovat jako nevinnou oběť v duchu tradičního vnímání tak, jak jej zobrazovali např. Hugo (Bídníci), Balzac nebo Dumas._____ Ve skutečnosti tento zloděj, bohém, bezzásadový egoista a velmi schopný organizátor (ano, to vše dohromady) se zapsal do dějin tím, že vytvořil účinnou a funkční policii a později i soukromou detektivní agenturu. Používal především zaměstnance s kriminální minulostí a tím dosahoval vysoké úspěšnosti._____ 3) Podrobné informace uvádí francouzská Wiki, další pak německá Wiki. (22.11.2019)

Na jednu stranu zamrzí, že tak neskonale nosná látka jakou jsou osudy Vidocqa (a navíc s takovým obsazením, režisérem a výpravou v zádech), je zredukována na pouhou dobrodružnou šestákovku s haprující logikou. Na tu druhou potěší, že když už je to pouhá šestákovka, tak echt poctivá, nekompromisní a s fungujícími emocemi. V podstatě to chtě nechtě působí jako zdařilá adaptace některého z alb Xaviera Dorisona. Zda to je klad či nikoli, je však věc zcela jiná. Dle mého klad; a ne zrovna zanedbatelný. (18.11.2019)

Možno objektívne aj za štyri, ale ani neviem prečo, som očakával skôr detektívku s vyšetrovaním nejakého krvavého prípadu v historickej Paríži. No ale máme tu drsnú historickú politickú drámu, kde sa až príliš často mení pozícia figúrok na šachovnici, vrátane "kráľa a kráľovnej". Vidocqua by sme mohli v tejto partii označiť za vežu. No a popri úžasnej výprave a prvotriednom obsadení tu máme množstvo intríg, predovšetkým však obrovské kvantum mŕtvol, až som mal obavy, že už ani niet koho zabíjať, vraždiť a podrážať. V tomto smere na mňa Vládca Paríža pôsobil časom dosť monotónne, až ubíjajúco násilne, pričom postavy na strane zákona mali vždy omnoho presnejšiu mušku, rýchlejšie reflexy, prípadne umierali pomalšie, než ich protivníci. 70% (31.05.2020)