Aterrados

Uplne debilni to nebylo na to ze je to z argentiny, nektery sceny by i celkem usli, ale vubec sem nepochopil pointu (coz je u me ale naprosto normalni). A postavy se chovali divne, neprirozene. Jako schnily dite u stolu, dole spi jeho mama a oni tam cosi resi a pak ho daji do mrazaku.. dafuk.. a ten fizl byl uplne mimo (23.03.2023)

Hned od samého začátku ve filmu straší, až to praští, ale logiku to moc nemá. Strašidla jsou totiž s logikou dost na štíru, což jistě potvrdí každý, kdo se s nějakým pokoušel komunikovat. V Latinské Americe věří na duchy spousta lidí, takže tam tyto entity nacházejí mnohem víc prostoru ke svému projevení nežli ve skeptické Evropě. Někteří tvůrci hororů se svým příběhům snaží dodat na působivosti tím, že uvádějí, že jejich film byl natočený podle skutečné události. Demian Rugna nic takového netvrdí, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se nechal inspirovat historkou, kterou mu vyprávěl nějaký chlápek, co bydlí pár bloků od místa, kde se udála, a on ji jenom trochu filmově opentlil. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o strašidlech na dvorku (v noci z 11. na 12. prosince 2016) - - -     Jdu po chodníku v doprovodu nějakého muže. Směřujeme k objektu staré nemocnice nebo blázince, který je snad ještě částečně v provozu. V určité dny a hodiny se tam na dvorku zjevují strašidla, která dělají hrozný kravál. Chci se na ně podívat. Kromě toho provozovatel objektu vyslovil přání, abych je zkusil zapudit.      Jsme v kanceláři. Nějaká mladá žena mi vysvětluje obtíže plynoucí ze zjevování strašidel. Přikývnu a sáhnu ženě mezi nohy, abych měl šťastnou ruku. Je to obecně známá pověra a nikoho to nepřekvapí.      Muž mě doprovodí do místnosti ve čtvrtém patře. Z okna je výhled na vybetonovaný dvorek ve vnitrobloku. Otevřu okno a vykloním se ven, abych si mohl prohlédnout celý dvorek. Nic tam není. Muž říká, že za chvíli to začne, a nabádá mě k opatrnosti. Kdybych viděl, jak po mně nějaké strašidlo hází laso, mám se klidit od okna, abych nebyl chycen a stržen dolů, jak se to již leckomu stalo.      Najednou se dvorek zaplní množstvím postav, které příšerně řvou. Se zájmem je pozoruji a musím uznat, že ten hluk je vážně neúnosný. Jedno ze strašidel točí lasem. Místo abych se schoval, pokusím se vržené laso zachytit, což se mi podaří. Mám přece šťastnou ruku!      Zatáhnu za provaz a zdvihnu strašidlo asi tak metr od země. Konstatuji, že může vážit sotva deset kilogramů. Řídká hmota, to se dalo čekat. Strašidlo ječí a začne po laně šplhat ke mně. Vidím, že vypadá jako mongoloid s obrovskými zuby. Nemám chuť se s ním seznámit blíže. Když je strašidlo skoro až u mě, pustím lano. Dívám se, jestli se ten parchant aspoň potloukl, ale ne. Rozplácnul se sice na betonu, zamotal se do lana, ale hned vyskočil a už zase řve. Je na čase pustit se do práce.      Kropím strašidla svěcenou vodou. Z postav zasažených kapkami se kouří a záhy mizejí. Dvůr se vyprazdňuje. Tím však zbývající strašidla získávají více místa a mohou uhýbat před kapkami. Už mě nebaví je honit. Vykloním se z okna a zvolám: „Poroučím vám jménem Adonaje, vy magorové, abyste tady přestali strašit! Toto místo je vám na věčné časy zapovězeno. Můžete jít strašit na Saharu, jestli chcete.“      A najednou hledím na prázdný dvorek. Všude je klid. (05.04.2023)

První hodinka je naproasto geniální. Brutální scény, tajemná atmosféra a čekání, co se z toho vyklube. Pak asi tvůrci nevěděli, jak pokračovat, protože film se stává poněkud statický, akorát je bubu napřed v jednom domě, pak zase v dalším a tak podobně až do konce, který je takový nemastný, neslaný a stokrát viděný. Některé scény, jako třeba manželka v koupelně, či mrtvý synek u stolu jsou fakt perfektní, chtělo to ale více si pohrát se zbytkem. Celkově vzato ale velice dívatelná jednohubka. (20.05.2019)

Vodovodní neřád Buenos Aires produkuje tvory z jiné dimenze, kteří vypadají jako Glum, u kterého to skřeti přehnali s mučením na skřipci a dostat se jim na kobylku se pokusí nepodařená kopie Elise Rainier z Insidious a důchodcovské napodobeniny jejího věrného dua Specs and Tucker. Struktura příběhu působí zbytečně chaoticky, herci vypadají, že přišli z oper umazáni od mýdla a i přes střídmou stopáž není nouze o hluchá místa, nicméně tu a tam proběhne sympatický záblesk děsu, který udrží vaši pozornost až do oblíbené praktiky vysvěcení benzínem. A kdyby nic, úplně poslední lekačka vyzkouší, jestli byste mohli chytat za River Plate.. (17.04.2019)

Dialogový scény nic moc, ale strašení na jedničku. Neobchází to hororový klišé uplně, ale neměl jsem ani jednou pocit že jsem něco takovýho viděl už stokrát. Některý strašení přijde nečekaně, jiný je divákovi naservírováno chytrou prací kamery - ve většině filmů kamera uhne a když se vrátí najednou tam stojí duch, tady se objeví už když kamera uhejbá a je to mnohonásobně lepší. Ačkoliv těch pár bizarních monster ukázali celkem dost, některý mohli využít trochu víc. Neni to mistrovský dílo ale pravděpodobně vám to aspoň na chvíli navodí pocit že jsou vaše trenýrky v ohrožení. (27.02.2019)