Povídky malostranské
Režie:
Pavel HášaKamera:
Juraj ŠajmovičVOD (1)
Obsahy(1)
Malá Strana, jedno z nejkrásnějších míst staré Prahy, má pro každého tvůrce, ale i pro každého diváka, neopakovatelný půvab. Právě jádro Malé Strany, její kostely, uličky, střechy a domy jsou dějištěm Nerudových povídek, které náleží k našim literárním skvostům. Do prostředí zašlého světa barokní pražské čtvrti patří příběhy lidí a lidiček, kteří tu sídlili. Lidská moudrost i pošetilost, malost i velikost přežívají dodnes stejně jako Malá Strana. Blízkost tragiky i komického, přítomnost úsměvu i při posledních věcech člověka, to je tématem obou povídek, které podle scénáře Jany Dudkové natočil režisér Pavel Háša v roce 1984. (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Sice jsem Povídky malostranské nikdy nečetla - povinnou školní četbu jsem nerada, ale v Tv se na ně vždycky ráda podívám. O měkkém srdci paní Rusky je snad jedna z nejlepších,a le těžko říct, která je lepší a která horší. neruda byl skvělý vypravěč a toto dílko se povedlo převést do televizní podoby opravdu bravurně. ()
O trochu méně povedená adaptace povídky z Nerudova cyklu Povídek malostranských než tomu bylo v případě Doktora Kazisvěta, volně sdruženého v televizní minisérii inscenací na motivy Nerudovy povídkové knihy, režírovaných Pavlem Hášou... ()
Háša a Neruda je zřejmě to nejklasičtější spojení, které u nás na toto téma vzniklo. Cyklus šesti povídek v půlhodinovém rozsahu je tak akorát, aby člověk u těch problémů lidiček z Malé Strany nezemdlel. Leitmotivem je dětství Jana Nerudy prožité v krámku jeho otce. Sílou normativu televizní produkce 80. let je tento seriál silný zejména v hereckém obsazení, v zajímavé dramaturgii Marie Poledňákové a jednotlivých scénářích. Čili pokud se podívám blíže na měkké srdce paní Rusky, shledáme se s jednou z lepších rolí Květy Fialové a ironickou báchorkou o tom, kterak si tato osoba nedala upřít své právo na navštěvování všech funusů v jejím okolí. ()
No, ono je to asi s tou povinnou četbou ve škole takové všelijaké, dovede zhnusit i dobrou literaturu, neznám nikoho, kdoby ji rád četl. Rovněž i ty Povídky malostranské jsem s odporem povinně přelouskal bez kousku radosti a vztek z této povinnnosti mi zastřel tu krásu a poetiku Nerudovi vlastní, co přinášejí, až teprve po drahném čase jsem naštěstí prozřel (snad?). I tato povídka o jedné babizně otravující pomlouvačnými řečmi na každém pohřbu je velmi zdařilá a velmi dobře natočená. ()
Smrt je zlodějka. Paní Ruska, klepna, která obchází všechny malostranské funusy a svým jedovatým jazykem je pak důkladně rozloží, byla více než vhodnou hereckou příležitostí pro Květu Fialovou. Její osobitý projev našel vynikající uplatnění právě v podobných rolích. ()
Televizní klasika. ()
Skvělá role pro mou oblíbenou herečku Květu Fialovou. Na první pohled dobrák od kosti, dáma s přeměkkým srdíčkem. Na druhý pohled jedubaba a drbna, co nenechá na nikom nit suchou. ()
Roztomilá karikatura jedné pohřební plačky, která svůj koníček povýšila na umělecký záměr. K tomu byla ještě prvotřídní drbnou...75% ()
V rámci pořadu Povídky malostranské 1 - první povídka. Je to zábavná povídka, která ukazuje na skutečnou lidskou hloupost. Květa Fialová si zahrála takovou babisnu, jakou by mohla být ona sama. Na jedné straně otravná a "co na srdci to na jazyku", na druhé straně chytrá až vychytralá. Povídka, která může zaujmout. Hudba: Petr Mandel ()
Slabší kousek... ()
Kvůli roztomilé Květušce Fialové musím udělit alespoň tři hvězdičky do hodnocení. ()
Kniha Povídky malostranské od Jana Nerudy je průměrná, v mém čtenářském deníku se naprosto ztratila..Filmová verze je na tom podobně. ()
"Tohle dělá při každém funuse. Má jazyk jako meč!" ()
Všechny pohřby měly jednu stálou plačku - paní Rusku. I takoví lidé jsou. Je zde prezentována jako karikatura. Člověk toužící se něco dozvědět, být při tom. Třeba jak se do sebe pustí příbuzní nebo jak se objeví nějaký skandál. Kdo ví. Jenže když se to vezme kolem a kolem postavy Josefa Somra nebo Oldřicha Kaisera činily totéž. Pomlouvali sice skrytě v krámu, ale řeči se nesly daleko. Paní Ruska byla jen jedna z mnoha, která si vybrala pro své konání poslední rozloučení, jiní volili místa a způsoby obezřetněji. Byla to prostě doba bez kin, televize a klasického bulváru. ()
...aneb jak vyřešit zákaz návštěvy pohřbů. Spíše slabší povídka, ale celkově do cyklu zapadá krásně. ()
Skoro stejně nudné jako knižní povídky. Vůbec mě to nechytlo, pointa minimální... ()
Květa Fialová v celé své kráse. Myslím,že panu Nerudovi by se líbila. ()