Psí ostrov

Wes by se měl víc angažovat v produkci stop-motion animáků, protože krom Nicka Parka [potažmo Tima Burtona] nemá v tomhle odvětví sebemenší konkurenci. Není taky divu, když je Psí ostrov v rámci [i mimo rámec] výtvarný stylizace či production values naprosto výjimečný, výrazně autorský a nenapodobitelný animovaný dílko, který jen tak neuvidíte, takže bystrý divák se bude doslova tetelit blahem [možná i štěkat radostí]. Ať už z hlediska estetiky, poetiky fikce, originality, invence, výtvarného manýrismu, vizuálního story-tellingu anebo mistrovský práce s detaily a obrazotvorností celkově, tohle je důkaz jedinečný tvůrčí geniality a perfekcionismu pana hračičky Wese Andersona. Ne každýmu tenhle atypický námět [který kupodivu funguje i jako politická satira, viz. anti-hafan propaganda] zrovna sedne, ale pokud hledáte netradiční a originálně stylizovaný animák, tohle je značka ideál, protože jde o jeden z nejvynalézavějších a nejnápaditějších filmů co jsem kdy viděl. Jo a mimochodem: Isle of Dogs = I love dogs 💗 .... Vrchol audiovizuálního minimalismu; hotová exploze kreativity; 100 minut nefalšovaný krásy. A jestliže tvůj nejlepší kámoš není pes, smaž si účet. (21.08.2018)

Wes Anderson a jeho tvůrčí tým patří bezpochyb k nejlepším a nejnápaditějším animátorům současnosti. Psí ostrov je přehlcený vizuálními nápady a podněty, charaktery hlavních psích postav mají švih a hloubku a opravdu krásně se na to kouká. Jenže ta přehlcenost podněty jakoby trochu přebrala kontrolu nad Andersonovým tvůrčím smýšlením. Děj skáče zleva doprava, zepředu dozadu a tříští ho na separované zábavné fragmenty, které ale při celkovém komplexním pohledu nevytvářejí funkční příběh, který by mě nějak extra zajímal. 100 minut jsem tedy sledoval přehlídku vizuálních nápadů a roztomilých psích pohledů, kterým ale chybí smysluplnější a koncentrovanější dramaturgické propojení. Kupodivu si teď nemyslím, že by se Wes Anderson už nějak nenávratně sebepohltil. Chtělo by to ale možná se na malý moment zastavit, nadechnout se, rozhlídnout se kolem sebe a pak to i vložit do filmu. 6/10 (01.06.2018)

Sorry, ale nelíbilo se mi to. Asi jsem jediný, ale mám pocit, že se Anderson tak urputně snažil o to aby to vypadalo jinak než cokoli jiného, ale na vše ostatní se vykašlal. Hlavně na příběhu je to znát - je zde na pozadí tolik prvků, co přímo vyžadují více rozvést (totalita, psí chřipka, rozdělení psů na ostrově), ale na ty se tady kašle, zůstanou jen na pozadí a příběh je primárně jen o klukovi (který mi btw byl strašně nesympatický, za celý film má stále jen jeden výraz a sem tam se ještě zazubí, což vypadá strašně), co hledá svého ztraceného psa. Proč ne, ale ve srovnání s tím, co je zde jen lehce nakousnuto, je to naprosto nevyužité a nenápadité. Ano, forma překvapuje neustále, ať už neustálým nepřímým prolamováním čtvrté stěny, tak zabíráním postav zblízka tak, aby hlavou vždy byly jen na levé nebo jen na pravé straně kamery. Ale obsah je slabý, trestuhodně nevyužitý a všechny své možné originální nápady zahazuje. Tohle bych od někoho takového, jako je Anderson, nikdy nečekal. A hned na začátku se objeví hned pár zajímavých myšlenek, se kterými kdyby se pracovalo, tak ten film má nějakou hloubku, ale nakonec skončíme jen u "pes je přítel člověka" - což je myšlenka, která by z toho nejspíš vyplynula tak jako tak. Postavy jsou šablonovité, skoro vždy buď strašně hodné (kluk, aktivisté, doktor), nebo strašné zlé (starosta, jeho (asi) poradce) a jediný, kdo má nějaký charakter, je Šéf. Jinak nikdo. Hodně se mi na tom filmu líbila hudba a zpočátku tam bylo i dost humorných scén, u kterých jsem věřil, že ten film nakonec zachrání, bohužel ve druhé polovině ten humor začal být strašně trapný (hlavně u skluzavky a objednání čokoládového mléka...), takže i po téhle stránce došlo k úpadku. A kazí to i přeplácané finále a fakt, že nechápu, proč se to celé odehrává v Japonsku. To Andersona fascinuje nebo co? Kvůli všem těm mínusům mě ten film nudil, celkem otravoval a právě proto se mi nelíbil. A to proti Andersonovi nic nemám a tři jeho filmy se mi líbily (Bottle Rocket, Rushmore, Život pod vodou), ale obávám se, že ty jeho modernější filmy nebudou nic pro mě. Ještě jsem teda neviděl Grandhotel Budapešť, ale upřímně po všech těch zklamáních z novějších Andersonových filmů ani nevím, jestli ten film vidět chci... 2* (22.12.2020)

S tímto animovaným počinem se zajisté budou pojit superlativy jako zajímavé, nápadité, originální, hravé a pořádně ulítlé. Snad každého diváka musí potěšit, když vidí animák, který si někdo troufl udělat úplně jinak, než podle zaběhnuté a osvědčené šablony. Nejsem si jistý jak moc a zdali vůbec film docení nějaké to dítko. Mám pocit, že Wes přinesl snímek, který ocení spíše odrostlejší publikum. Na loutkovou animace si chce chvíli zvyknout, ale jakmile se vám to podaří, tak si snímek užijete, protože ji Wes využil pro hromadu vtipných momentů. Tohle nedokáže úplně každý. Celkově je humor takový nevtíravý a celý příběh dostatečně zajímavý, aby udržel po celou dobu pozornost mlsných diváků. Lepší tři kousky. (07.07.2018)

Byl jsem přesvědčený o tom, že jsem přesně v náladě na Wese Andersona, proto mě to zklamání dost pálí. Ale ten film mi nedovolil mu propadnout, nedovolil mi kochat se a ponořit se do nálady - jen hnal kupředu, otevíral motivy, které nikam nevedou, představil postavy, které neztrácí plochost a slibil emoce, co nepřišly - i přesto, že část stopáže obsahující něčí uslzené oči, není zanedbatelná. Asi nejslabší Wesův film. (30.04.2018)