Nenávist

Nicolas Pesce skáče medzi niekoľkými časovými líniami. Kvôli príšernému strihu medzi flashbackmi som sa tak vôbec nedokázal orientovať v tom, kde sa aktuálne v príbehu nachádzame. Možno to však bolo spôsobené aj tým, že som sa pri filme nudil a nedával tak úplne pozor. Prakticky jediné, čo sa mi na The Grudge páčilo, je mrazivá klavírová zvučka a pár dobrých jump scareov. Inak katastrofa. (25.02.2024)

Z Japonska si lze přivést spoustu věci, nějaké ty tradiční věci, nějaké ty netradiční a pak sou tady takové dárečky, o kterých nevíte dokuď neni pozdě. A tenhle dárek, se cestou zkazil a to jako dost, když se oznámilo že vzniká další Nenávist a že to režisér chce pojmout jinak, že chce klást větší důraz na postavy a nechce jenom další zbytečné pokračování, tak sem z toho měl opravdovou radost a těšil sem se. Ono jde o to, že já z těch všech Japonských hororů, mám nejraději Nenávist, ano Junji Ito, sice tvoří nejkreativnější monstra a příběhy, které buď mají jednoduchý základ, jako je třeba přežít útok oběšenců, ale dokáže z toho udělat napínavou záležitost, na kterou se jen tak nezapomene. Ale po filmové stránce, se žádné z jeho povídek, až na Uzumaki, nedostalo takové péče, jaké by si zasloužilo a proto sem rád za tu Nenávist, která víceméně solidní filmový vesmír. O to víc mně prostě štve, že to dopadlo, tak jak to dopadlo, dokonce i ten remake z roku dva tisíce čtyři, je na tom o mnoho, mnoho lépe, než tahle verze. Tahle je na tom nejhůře, sou tady charaktery, na kterých mi vůbec nezáleží, skákání mezi roky, je nesouvislé a ztrácí se nit, ale nejvíc mně štve, provedení samotné Nenávisti. Zatímco v předchozích filmech, měla jasně danou podobu, které se drželi všichni tvůrci, tak místo aby zde strašila Kayako a její rodina, tak zde "děsí" s prominutím, nějaká kráva a její manžel s dcerou. Nemluvě o tom, že Kayako a její rodina, dokázali i zabít své oběti, tak zde to tak neni, zde se lidi mordují navzájem a nebo páchají sebevraždu, laicky řečeno je to prostě slasher, kde duchové nic nedělají a jenom se občas objeví a slintají. Takže krev sice stříká, prsty se řežou a vidličky končí v lidech, ale chybí tomu náznak, jakékoliv atmosféry, tajemno a to velice nepříjemné dusno. Nemluvě o tom, že herce to taky moc nebavilo a tak jejich výkony odpovídají celkové kvalitě filmu. Jestli lze něco na filmu vychválit, tak je to, že ve filmu sou počítače, mobily a další věci z té doby, což je asi jediná věc, která lze přičíst k dobru. Ale kromě velké míry násilí, je film ve všech směrech prázdný, nudný a kdyby vedli mně neseděli lidi, tak se zvednu a odejdu. (09.01.2020)

Americký koprodukční snímek „Nenávist“, na němž se produkčně podílel nejen Sam Raim, ale také Takeshi Shimizu, autor původních filmů, je pro mě prostě jen remake. Remake až příliš remaků. Má to nějaký ten základní nápad, který ho odlišuje, ale jen lehce a z mého pohledu to prostě nestačí. Ten film se pro mě pak jen snaží vydělat na známé značce, ale není výrazně ničím jiný. (01.04.2020)

Bylo to teprve včera co jsem tento horor viděl v kině, ale už teď vím, že na něj velice rychle zapomenu. Je to takový ten film, kterých je na světě spousta, který nepřináší nic nového a za celou stopáž vás nijak nepřekvapí ani nevyděsí. Zkrátka sbírka filmových klišé. Možná tohle na někoho funguje, ale já to určitě nejsem. (05.01.2020)

Nechápu jak ještě někdo v roce 2020 může natáčet takovéhle tuctové, rutinní "horory", které jsou absolutně zbytečné a o ničem. Hlavní protagonistka je nesympatická až to bolí !! Ostatní herci jako kdyby tam ani nebyli. Je to celé béčkové, na krátkou stopáž se to strašně táhne a duchové taky nepotěšili. Jednu hvězdu dávám za jedinou povedenou lekačku a jdu odsuď rychle pryč. 1* (18.03.2020)