Nenávist

Na exkluzivní silvestrovskou předpremiéru snímku The Grudge v Cinestarech, kam mohl jít každý, kdo šel zrovna kolem a koupil si vstupenku, jsem šel s očekáváním nanejvýš průměrného kousku, což se i vyplnilo. Pokud se dá na nové Nenávisti něco pochválit, tak snaha natočit dospělý horor bez úliteb teenagerskému publiku. Vizuál je spíš ošklivý, než cool, a hlavní hrdinka Andrea Riseborough také rozhodně nepatří mezi prvoplánově krásné herečky. Ale že by se ona snaha přetavila v nějak zvlášť doporučitelný snímek, to se říct nedá. Podobně jako v předchozích Nenávistech a Ju-Onech se tu nechronologicky vypráví vražedná historie spjatá s jakousi kletbou, a celé je to hrozně zbytečné. Spousta času je věnována postavám, u nichž je jasné, jak dopadnou (spoiler: umřou), naopak málo ho pak zbývá pro hlavní hrdinku v chronologicky poslední linii. Komické třeba je, že v závěru tvůrci chtějí, aby se divák strachoval o osud synáčka hlavní hrdinky, přičemž ale divák nemá šanci si tu postavu nijak oblíbit. O tom, jakou péči tvůrci věnovali vykreslení jejich vztahu, asi nejvíc vypovídá fakt, že se synek objeví na začátku, a znova pak až zhruba po hodině filmu. Nová Nenávist působí rozpadle, jako kdyby se mohutně přestříhávala - což je dost dobře možné, vždyť původní premiéra byla asi o rok odsunuta. Následkem toho film nemá drajv, tempo ani gradaci a jen velmi problematicky funguje návaznost jednotlivých scén. 5/10 (02.01.2020)

Tak tu máme další nezvládnutý remake, u kterého jsem rád že jsem vynechal kino a počkal si na online. Nezachránil to ani to, že to produkoval Sam Raimi. Film nemá strach nemá nic jen pár nechutných scén a docela známé herce, Je tu několik časových pásem a někomu by to mohlo vadit. Prostě nic moc. 30% (19.03.2020)

The Grudge z roku 2004 řadím mezi nejlepší horory, jaké jsem kdy viděl (a že jich bylo pěkných pár set). Tohle je ale tak ubohá verze bez jakéhokoliv nápadu, napětí či sympatických postav, že vůbec nechápu, proč vznikla. Když chcete udělat remake, měl by původní film někam posunout, ne být jeho horší variantou. Takhle ne. (20.04.2023)

Tleskám a gratuluju. Hororový snímek The Grudge s přehledem vyhrává anketu nejdebilnější film roku, protože to, co tvůrci spáchali, je tak moc příšerný, až jsem se musel smát. Nešlo spíš o komedii? The Grudge postrádá hlavu a patu, divák od samého začátku až po konec netuší, proč se děje co se děje, jumpscary jsou předvídatelné, směšné a samozřejmě plné zvukových efektů, jako bychom to tu už 20, možná 30 let neomýlali stále dokola. Herci přehrávají, chovají se nepřirozeně, jejich dialogy jsou naprosto debilní, make-up je naprosto debilní, hudba je naprosto nevhodná, načasování jumpscarů je naprosto idiotské a takhle bych mohl pokračovat až do nekonečna. Vždycky se při recenzi filmu snažím zmínit alespoň jednu pozitivní věc, která mě zaujmula, ale tady prostě vůbec nic pozitivního není. Snad až na výsledky testů rakoviny vyšetřovatelčinýho manžela. (16.08.2020)

Je to jasný, Nicolas Pesce k smrti nenávidí sérii Nenávist a tak se jí rozhodl pomstít, zač je toho koleno. Nejvíc to odsrala chudák Kayako, která v celém filmu dostane prostor...chvilka napětí...počkej si...sedni si na to...sedíš?...tak jo...3 vteřiny !!! Ne, nedělám si prdel a jo, čteš správně, nebohý člověče. Kayako tam bude 3 vteřiny na začátku filmu. Proč? Proto! A tak jo, já to prásknu. Je to tím, že Pesce se rozhodl, že tuto sérii okoření a tak každá oběť nenávisti se stane aktuálním bubákem. Jo, je to tak, vole. Ve filmu tedy straší holčička, holka, ženská, tlustej chlap, kluk, každej kokot, co Tě napadne, jen Kayako ne (krom těch tří vteřin). To bych ještě překousla, prostě pokus udělat to jinak a třeba to bude i zajímavé a bude to fungovat, ne? Ne! Veškeré bubu scény jsou předvídatelnější než kurva v bordelu, lekačky jsou zde jediné - volume o 300% nahoru, a děj skáče jak kulička v pinbalu s tím, že díky tomu od začátku filmu víte, jak kdo dopadne (čti chcípne) a o "překvapení" tak není nouze. Není nad to ke konci filmu vidět, jak chcípla ta mrtvola, co jste viděli na začátku no ne? Člověk nemusí nikomu držet pěsti a ani se o nikoho bát. O všech se ví, že chcípnou. Pohoda. Postav je jako bonus po kokot, takže nějaký hlubší pouto k někomu si prostě nevytvoříte a víc opláčete, že Vám chcíplo tamagotchi od mého soukmenovce z Večerky, protože jste ho nekrmili, než aby Vás srala smrt hlavní postavy. Dále je tu báječně vykreslen vztah hlavní ženské postavy s jejím synem. Na začátku zjistíte, že má syna. A rejža si na to po hodině filmu vzpomene a dokonce toho kluka ještě jednou ukáže na obrazovce asi na dvě minuty a další čtyři minuty mu dá prostor na konci filmu. Kdo by této rodince pak nefandil, že? Celkově je to trapné, nestrašidelné, neatmosférické, tupé, zbytečné, laciné, extrémně zkurvené pokračování kdysi bezva série, které už v životě nechci vidět. Ale být to samostatný film, tak bych tomu možná i dvě hvězdy mrdla. Takhle jednu ze strachu, aby mě Pesce po nocích nestrašil, nebo, nedej Buddho, dokonce nenatočil pokračování. To by byla těžká kletba, pyčo !! (19.03.2020)