Star Wars: Epizoda II - Klony útočí

Podle mě spolu s E5 nejlepší Star Wars. A neříkám to jen kvůli Padmé;) Víte jak jsme byli natěšení na pořádný imperiální pochod? A ten masový souboj Jediů s Droidy, slint slint...A konečně poznáte otce a syna Fettovy, což byl pro mě osobně další docela velký tahák - alespoň uvěříte, že jablko nepadá daleko od stromu. Ještě bych měl složit hold Christopheru Lee a mistru Yodovi, ale tím už asi radši skončím. Nebo ne...způsob jakým Anakin přijde o (pro příběh SW klíčovou - i když při hlubším zamyslení nepříliš logicky klíčovou) ruku, není nic jiného než vynucená dějová záležitost, a člověk se až diví, jak může po tak skvělých soubojích režisér dopustit takovýhle lapsus. Jediná vyloženě hloupá scéna, ale ta za to teda stojí. (10.02.2003)

Epizoda II je bez debat dospělejší než její předchůdkyně, ovšem Lucas i tentokrát myslel na kritiky a připravil velkolepou mezigalaktickou romanci. Vše už se točí okolo postavy Anakina Skywalkera, kterou bohužel toporný Christensen nemá šanci utáhnout. Naštěstí se střídá v tandemu se sympatickým McGrerogem a uhrančivou Portman, takže jeho krkolomné počínání je snesitelnější. Ani temná strana se nenechá zahanbit a z rukávu vytahuje další eso v podobě hraběte Dooku. (15.10.2022)

Vizuál jak přeplácaná počítačová hra, romance jak laciná telenovela. Dvojka zestárla z prequelový trilogie nejvíc a nejvíc dojíždí na svou nabubřelost - a že na ty úděsně nereálný pohyby v interakci s CGI nešlo koukat už tenkrát. O dialozích nemluvě... Pozornost udrží maximálně závěrečná bitva, Kamino, záchrana matky a "chcípněte, Jediové!" P.S. - ano, je tu dost hezkých obrázků a momentek z bezbřeze bohatýho SW světa, ale vážně mi chcete říct, že na začátku droid nepozorovaně doletí k apartmánu královny, pronikne štítem a vypustí dovnitř dvě jedovatý stonožky, když jí logicky šlo stejnou cestou prostě zastřelit? Ale ne, protože teď ZKUSÍME NĚCO NENÁPADNÝHO. :)))))) (06.03.2011)

Pubické ochlupení přítomno, koule nikoliv.. Nelichotivý kredit animovaného ušopleska ze Skryté hrozby tady převzal Anakin se zapálenými lejtky (vyjádření emoční nestability je v podání jelita Christensena naprostou katastrofou), příběh je na úrovni venezuelské telenovely o zakázané lásce, uměle vypadající triky přehlcují divácké vjemy a když Gandalf Yoda bojuje se Sarumanem z doků, vypadá při tom jako světluška v zavařovací sklenici. Co si budeme nalhávat, v tomhle kosmobraku se stopovým množstvím kouzla starších dílů odvedl hodnotnou práci pouze John Williams a George Lucas jako režisér potvrdil, že fungující úspěšná značka snadno překryje průměrnost.. (09.11.2017)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy (22.09.2012)