Sloní muž

John Merrick trpí niekoľkými závažnými chorobami, "vďaka" ktorým je jeho telo i tvár, zohavená na nepoznanie. Notorickým alkoholikom Bytesom je využívaný ako atrakcia, pod prezývkou - Sloní muž. Jedného dňa sa dostáva do "rúk", uznávaného, perspektívneho lekára Dr. Trevisa. Ten sa rozhodne, že mladíkovi, napriek jeho zovňajšku, za každú cenu pomôže. Podarí sa mu ľudskú "príšeru" zaradiť do spoločnosti, ktorá ním opovrhuje? Tento snímok môže zanechať chladným len niekoho, kto sa v živote nestretol so žiadnym trápením. Veľmi smutný, depresívny príbeh v ktorom sa jeden muž, snaží dať nádej tomu druhému. (20.01.2014)

Když se ze zrůdy stane člověk, mluví se o zázraku. Opačný jev však kvůli své četnosti kolem nás nepřekvapí nikoho.. Vůní uhlí a ohně nasáklá industriální atmosféra viktoriánské Anglie, dokonalý střih, sir Hopkins vypadající z některých kamerových úhlů jako J.Abrhám, humánní poselství jen o něco více viditelné než v ostatních Lynchových filmech a hlavně autorův vyplazený jazyk na konvenci milující diváky, kterým říká: „Podívejte, o co přicházíte, kdybych častěji zaplul do středního proudu..“ Upřímně řečeno, kvůli jisté černobílosti charakterů jsem se nad nejvyšším hodnocením rozmýšlel, ale pak nastoupilo Barberovo 'Adagio for strings' a to mě umí spolehlivě rozsekat na kusy.. „Never. Oh, never. Nothing will die. The stream flows, the wind blows, the cloud fleets, the heart beats. Nothing will die...“ (05.07.2012)

Hned od začátku mě pohltila Lynchovská hudba a styl zobrazování obrazů. Už od začátku filmu Lynch zobrazuje Slona a to bude až do konce. Slon zobrazující určitou krásu, ale přesto mají z něho lidi strach. Ulice vypadající, přesně jak z Londýna včetně počasí. Vše velmi podobné Mazací hlavě. Lynch dokáže vytvářet dokonalá monstra. Dokážu si trochu představit, jak by vypadal film Frankenstein, kdyby ho natáčel. Lynch jednou určitě dostane cenu, za přínos do světové kinematografie. Teď je přehlížen, neboť mu závidí tu dokonalost, kterou dokáže tak bravurně vytvořit. John Merrick mi strašně připomíná Jasona z Pátku třináctého II. Ale soucítím s ním, být ubližován a ponižován není moc hezké a mě to velmi ranilo u srdce. Až odhalíte co všechno John umí, budete s úžasem stát to vše dokáže. Komunikace mezi Johnem Hurtem a Anthony Hopkinsem na mě velmi zapůsobila, ale nejvíce na mě zapůsobilo, když bude pozván k panu Trevesovi domů a začne diskuse o rodinných fotografií, vlastně to celé je nakonec velmi dojemným příběhem, který mě dohnal k pláči a to jsem u Lynche nečekal. Opravdu úžasný snímek. (29.01.2004)

Debutová snímka Davida Lyncha z roku 1976 Eraserhead je hrôzostrašnou víziou priemyselného sveta plného syčiacej pary a tovární znečisťujúcich životné prostredie, dokonalých katalyzátorov pre základné pôrodné fóbie Jacka Nanceho. V The Elephant Man Lynch pracuje s mnohými rovnakými témami a obrazmi, tentokrát však nesúvisia so žiadnou podivnou, nevysvetliteľnou metaforou, ale s dojemným humanistickým posolstvom. Mel Brooks sa roky usiloval o to, aby priniesol na plátna kín pravdivý príbeh Johna Merricka, kvôli nádorom kruto prezývaného „The Elephant Man“. Rovnako usilovne sa snažil priviesť na scénu Davida Lyncha. Režisér pracujúci s nádherným širokouhlým čierno-bielym obrazom zobrazuje Londýn 19. storočia ako škaredé, nepríjemné miesto, kde sa stretáva prudérna (hanblivá) viktoriánska precitlivelosť s nevyberavou, drsnou realitou priemyselnej revolúcie. Hurt hraje Merricka s citlivosťou a dôstojnosťou, ktorá vyžaruje aj spod kilogramov líčidiel, pod ktorými ho vôbec nemožno poznať. Rovnako vynikajúci je i Hopkins, ktorý si uvedomuje, že navzdory svojim pôvodne dobrým zámerom Merricka zrejme podvedome zneužíva ako lekársku zvláštnosť. Film predstavuje pre všetkých zúčastnených naprostý triumf, predovšetkým však pre Lyncha, ktorý obdržal nespočet pôct, ktoré mu umožnili uniknúť z ghetta umeleckého filmu. 85% (27.02.2011)

Sugestivní a tísnivá atmosféra nepřátelského města jako kontrast proti duši vnitřně krásného člověka. Lynch občas v lidské zrůdnosti jde až za hranici divácké nepříjemnosti a očividně bezbranného jedince nechává trpět až příliš často, ale přesto mě nakonec dostává. Hlavně protože finální Adagio for strings patří mezi nejtesknější scény, co jsem kdy viděl. (07.01.2006)