Joker

Že je to v Hollywoodu s originalitou scénářů tristní, to víme už dlouho. Ale dosud se to projevovalo hlavně v oblasti popcornové zábavy, kde je už 10 let přemarvelováno a o inteligentní sci-fi skoro nezavadíte. Tento film je ale jiný. Snaží se být něčím víc než comicsovou blbostí, snaží se být seriózním psychologickým dramatem či snad dokonce uměním, ale zůstalo jen u té snahy. Je to comicsová blbost bez akce. Není to popcornová zábava, není to umění, je to... nemám to slovo rád... midcult. Má to sice hezky temnou atmosféru, ale taky stejně ploché a předvídatelné postavy jako normální comicsové filmy. Je to vlastně jako Nolanův Batman, ale bez Batmana a bez akce. Jestli je tohle začátek nějakého nového trendu, kdy stačí odstranit z tuctové comicsové blbosti akční scény a jako mávnutím kouzelného proutku vznikne film, který bude sbírat filmové ceny a vyhrávat festivaly (v porotě MFF v Benátkách asi seděli taky klauni, Zlatý lev pro Jokera je pro mě naprosté WTF), tak asi nad Hollywoodem úplně zlomím hůl. Že comicsy zničily kvalitní popcornovou zábavu, na to už jsem si zvykl, ale jestli zničí i seriózní mainstream, bude to katastrofa. Jakýkoli Oscar pro tento film bude klaunství. Ale při pohledu na 92% koukám, že cílovce stačí fakt málo. Co přijde příště? Sociální drama o Supermanovi pracujícím jako dělník na stavbě a snažícím se vyjít s výplatou? Tomu určitě děti z CSFD dají aspoň 95%. (03.10.2019)

Kdyby mi bylo 15, byl jsem uprostřed nějaké edge fáze a neviděl jediný film Scorseseho nebo Lumeta z 70s a 80s, tak by mi tahle polopatická a doslovná imitace dobrého filmu přišla jako něco hrozně cool. Ale bohužel. Kdybych si vzal jednotlivé segmenty, řeknu, že jsou ok - ale to, jak nezaslouženě se tu exponuje to největší lidské zlo na tak zhuštěném prostoru, mi začalo připadat podobně vyprázdněné a upachtěné jak v Nabarveném ptáčeti. Vzhledem k nulové kontinuitě, gradaci a tematické domyšlenosti (jednotlivé motivy jsou náhodně naházeny vedle sebe, nekomunikují spolu a nic z nich nevyplývá než implicitně vyblitý narativ o ublíženém muži, který chce uznání, i když si ho nemá na základě čeho nárokovat) to pro mě nemělo větší hodnotu než hodně dlouhé dobře odvedené kamerové cvičení na téma "12 Rules for Life by Jordan Peterson v kontextu komiksu". Považuju za naprosto absurdní si ten film jakkoliv idealizovat a zase nechápu, co tady blbneme, když všude jinde je to přijímáno především jako "slušný film", zatímco v Česku se orgasmicky řve něco o nějaké revolučnosti - u filmu, který dokonale jede na vlně trendů a nedělá to ani moc dobře. Jasně, mohl bych povinně pochválit Phoenixe, ale mě dobrý herecký výkon v mizerném filmu fakt nezajímá. PS: Tak se zdá, že Todd Phillips se rozhodl jít v demonstraci spasitelského komplexu "full Marhoul" a dává rozhovory o tom, jak přináší pravdu do nepřátelského prostředí a odváží se na rozdíl od ostatních točit "pravé filmy". Není divu, že jsem měl během celého Jokera nabarvené flashbacky. Jen teda Marhoul má pro svoje grandiózní bludy větší opodstatnění, protože opravdu musel překonat nějaké překážky a nešel v cestě vyšlapané předchozími hity. Joker je jen hloupoučký film člověka, který je zhrzený z toho, že mu producenti přestali chtít dávat peníze na všechno, na co je chtěl (protože svět prostě nepotřeboval čtvrtou Pařbu ve Vegas, ač si to pan režisér nechce přiznat), tak z jedné módní vlny přesedlal na druhou a dojí jinou masu. (27.09.2019)

Všechnu špínu, marnost a bolest Gotham City si v sobě nese jediný člověk. A to je na tohoto vyděděnce společnosti i lůzy.. osudem zlomeného klauna příliš… Joaquine Phoenixi... bolelo to! A kdybych vedle sebe neměla svého přítele (který mě obětavě držel za ruku) asi bych to úplně neustála. Víc napíšu později, až... Vlastně ne. Povstal nám nový Joker! Ať žije!! (06.10.2019)

Nevítal jsem origin od samotné první zmínky s pražádným nadšením, protože na Jokerovi mě vždy fascinoval opar tajemna, skrz který nikdy úplně nepronikne žádná z teorií o jeho původu. Proto je Phillipsův vysněný projekt přijatelný právě jen tak, jak byl původně zamýšlen. Jako samostatný příběh mimo myslitelná pokračování či odbočky, tedy směr, který film sám popírá kroužením kolem Bruce Wayna. Za zlomový nepovažuji ani tak přístup, kdy se jde pod antagonistovu kůži natolik hluboko, že není možné s ním alespoň v konkrétních epizodách či obdobích silně nesympatizovat, ale spíš Phoenixův ponor á la Klaunova zpověď. Od něj se oči odtrhávají jen velmi těžko, jakkoli jde vzhledem k záměrným fyzickým nepříjemnostem (vychrtlost, smích) o podívanou téměř masochistickou. (10.10.2019)

Ten, pocit, když sedneš do kina a film se dostane do tebe a dokonale tě obšťastní. Strhující svým příběhem, jedinečné svou atmosférou, dokonalé vybroušeným herectvím Joaquin Phoenixe (jeho držení těla, způsob běhu a naprosto nezapomenutelný taneček na schodech s namilimetry přesně postavenou kamerou ). Díky výše zmíněnému, můžu směle prohlásit "Právě jsem se vrátil z Gotham City " . Chce se mě mluvit o syrové nekompromisnosti, o likvidaci pozitivního náhledu na komiksové hrdiny, o hudbě, která umí vytvořit emoce aniž by potřebovala výrazný hlavní motiv, o sociálním podtextu filmu a o mistrovské propisnosti duševního stavu hlavního hrdiny, ale lepší bude tohle všechno vidět ještě jednou, dvakrát, třikrát..... . (28.09.2019)