Mrtví neumírají

Zpočátku mě to bavilo, ke konci už míň. Film na mě působil dojmem, že si Jarmusch natočil film se svými kamarády a natáčení si určitě užili - ovšem jak už to tak bývá, sranda na place ještě nutně nemusí znamenat i srandu v kině, a humor v tomto filmu je podle mě hodně založený na tom, že člověk na tu hru přistoupí (osobně jsem s tím celkem neměl problém, i když taky mi tam nesedlo vše, třeba ty zcizující repliky typu "vím, jak to dopadne, protože jsem četl scénář" mi vtipné nepřijdou, podobně jako třeba to UFO v závěru, to už na mě bylo fakt moc). Ani to áčkové obsazení mi nakonec nepřišlo jako až taková pecka, dost ospalé tempo vyprávění by podle mě sneslo trochu zrychlení, a mrzelo mě vyšumění některých motivů do ztracena (zmizelé kočky, krávy...). Divný apokalypticko-moralizující závěr - který je opakovaně vyzrazen předem jednou z postav - ve mně potom prohloubil podezření, zda již Jarmusch v jeho 66 letech nemá to nejlepší za sebou - jistá blíže nespecifikovaná otravnost, kterou se ten film vyznačuje, zde dosáhla svého vrcholu. (06.07.2019)

Chápu, že se vysmíváme pravidlům a stereotypům obvyklých zombie filmů a rýpeme do nich, nicméně humor si tvůrci představují tak nějak ve stylu „hloupý vtip“ zopakujeme pro jistotu ještě několikrát; mnohé je nadhozeno tak nějak nahodile, aniž by měl někdo potřebu nějakého vysvětlení (vlasatý lesní muž vše z dálky pozoruje, ale pro příběh je zcela zbytečný, děcka v jakémsi ústavu pro mladistvé jsou na tom stejně, parta Seleny Gomez taktéž); akce je záměrně loudavá, ovšem natolik, že jakékoliv „dopadnutí“ nemrtvými je úsměvné, protože i osmileté dítě by jim pláchlo; podivnou šéfku pohřební služby na konci a bez opodstatnění pohlcuje jakási vesmírná loď. Mám pokračovat? Hlavní postavy (až na jednu výjimku) vnímají konec světa s naprosto ledovým klidem, s útoky obživlých mrtvých se Jim Jarmusch vypořádává po svém a satiricky, jenže většina jeho záměrů jednoduše vyšumí do ztracena. (17.09.2019)

Film tak pomalý, že v jednom záběru se kola auta otáčejí dopředu. „To muselo udělat divoké zvíře. Nebo smečka divokých zvířat." Opakování replik či titulní písně ještě násobí pomalost vyprávění, zastavené hodinky jsou pak přímo třešničkou na dortu. Vedle parodování Romerových filmů (Noc oživlých mrtvol - hřbitovní scéna s nemrtvými či noční scéna s nahou ženou, nebo Úsvit mrtvých, kde symbolem konzumu je obchodní dům, zde pak zombie opakují jména značek výrobků, vrcholem jsou názvy léků a termíny jako wi-fi nebo bluetooth, které šeptají zombie držící při tom mobily v rukou),z nichž se zde objevuje auto, jde především o satiru společnosti. Zásahy do životního prostředí, lživá média, prolhaná vláda. Ušetřeny nejsou ani děti, které i jako nemrtvé touží nikoliv po rodičích, ale po hračkách. Škoda průměrné kamery, zato hudba byla místy uhrančivá. Ovšem postrádal jsem magičnost a tajuplnost snímku Přežijí jen milenci. Tilda Swintonová znovu potvrdila, že není z tohoto světa. Film pro okrajové publikum. (06.07.2019)

"This is definitely going to end badly." Absurdita, černý humor, suchý humor, bourání třetí stěny a hlavně můj oblíbený komik Bill Murray. Může tohle dopadnou špatně? Vlastně to nejde. Nebyl jsem z toho nadšený jako z již deset let starého Zombielandu (2009), ale jsem dostatečně nadšený, abych si mohl doma kníkat, jaký to byl dobrý film. Těchto sebeparodujících filmů tolik není a už vůbec ne s áčkovou produkcí. U filmu jsem se bavil náramně. Film si utahuje sám ze sebe od začátku do konce. Navíc dvojice Murray a Driver a jejich monology baví po celý film. Hudba skvělá, vizuál super a udělám kolečko a opět se vrátím k humoru. Ten totiž nezklamal ani trochu a dlouho jsem se v kině takto nepobavil. Pokud máte rádi absurdní a suchý humor, tak nemůžete s Mrtvými co neumírají šlápnout vedle. Dlouho tu nebyl takový film a já tleskám, že se točí takovéto filmy. Bill Murray je základem úspěchu a i tentokrát o tvůrcům vyšlo. Vyprávění jako groteska a satira na dnešní společnost. Prostě super. [Csfd projekce41] (85 %) (03.07.2019)

Dokud Jim Jarmusch sype z rukávu všemožné popkulturní odkazy na klasické (nejen) horory a tvůrce, vtipně pomrkává na moderní trendy (zásilková služba WUPS), nebo téměř boří čtvrtou stěnu mezi divákem a děním ve filmu, je to k popukání. Pokud si ale divák od Jima žádá nějaké zajímavě napsané a fandění hodné postavy, nebo děj dávající aspoň trochu smysl, bude zklamán. Nemluvě o tom, že JJ rekapituluje tu „romerovskou“ kritiku konzumní společnosti až moc doslovně a stále dokola. Mrtví neumírají je rozhodně zábavný snímek, v kině se dá dobře užít, ale žádný zázrak se tentokrát nekonal, a že jsem do Jarmusche vkládal velké naděje. (07.07.2019)