Bitva u Midway

Roland Emmerich si po nepovedeném Dni Nezávislosti zlepšil reputaci a servíruje slušný válečný film, který sice díru do světa neudělá, ale díky známým tvářím, dynamickému tempu a téměř nepřestávajícím akčním scénám spolehlivě v kině zabaví, akorát je lepší nepřemýšlet. Z herců vyniká nejvíc Ed Skrein v roli odvážného a drzého pilota, který si krade většinu scén pro sebe, ale potěší i Luke Evans, Woody Harrelson, Patrick Wilson či Aaron Eckhart, tedy známých tváří víc než dost, jen škoda, že nefungují příliš emoce, protože hrdinů je tolik, že k žádnému si téměř nedá vytvořit si vztah. Akce je velmi slušná byť z 80% přes Zelené plátno, ale komu CGI orgie nevadí, tak to překousne. Nálety letadel a vzdušné přestřelky tuším doteď nikde nebyly tak zábavné a strhující a bavilo mě i zákulisí Japonců. Válečný z 2. světové letos v kině nebyl, takže fanoušci žánru by měli být vděční a s kinem neváhat. 75% (08.11.2019)

Rodák ze Stuttgartu už dávno není tím hitmakerem jako kdysi, nicméně jím natočenou Bitvu u Midway nemůžu brát jako jeho absolutní porážku. Pouze finanční. Filmařsky se jedná o solidní řemeslo, ve kterém si Amerika opět upevňuje své sebevědomí. A to je věc, kterou umí Emmerich setsakramentsky dobře. Pokud nám v minulosti někdo předvedl, že Amerika nikdy nepadne. Je to Roland. V minulosti si na Americe vylámali zuby: mimozemšťani, Godzilla, Britové ve válce o nezávislost, mrazivé počasí, terotisté v Bílém domě, znovu emzáci a teď dostali pěkně na zadek Japonci (s tím rozdílem, že tentokrát jde o historickou událost). Casting je takový zvláštní. Pochvalu zaslouží duo Wilson/Harrelson. Nasekat by zasloužil ovšem hrozně otravný a špatný Ed Skrein. 55% (14.02.2020)

Ideální definice tříhvězdičkového filmu. Člověk tak kouká na tu ústřední bitvu, na ten shluk pixelů a přemíru CGI renderovaných záběrů a říká si, že lepší je počítačové hry hrát, a ne se na ně dívat. Ale zvykne si a nakonec uzná, že to celé vyprávění má překvapivě paramatry ucházejícího historického bijáku. Dávkování informací je tu poměrně strohé, což je dobře, vyjma závěru na nás Emmerich netlačí nepříjemný patos, a ve výsledku je to o dost lepší (pokud mám srovnávat) než Bayův Pearl Harbor. Ten byl hlavně červenou knihovnou, tohle je při zemí držící se umírněný náhled na zásadní událost války o Pacifik. Nic, z čeho by si člověk sedl na zadek, ale ani průser a vlastně to Emmerich ustál se ctí.__PS: Známý představitel záporáků Ed Skrein umí být i docela sympaťák. Pokud zrovna nežvýká jako kráva (začátek filmu), to by mu člověk hned dal pěstí :o) (23.02.2020)

20 minut útok na Pearl Harbor a poté "tohle je za Pearl Harbor", máme tu další větší film o nejslavnější bitvě druhé světové války v Pacifiku. Akční podívaná je náležitě světelná, výbušná a velkolepá, ideální vypnout mozek a kochat se, ve zbytku však poměrně častý válečňácký neduh - hodně postav, co nemají šanci přirůst k srdci a vyniknout, výsledek pak emotivně nedopadá jak by měl. Solidní, patetický v rámci mezí, nijak pamětihodný. Někdy dám opáčko 1976 verze. (10.04.2020)

Nikdy bych nevěřil, že to kdy napíšu, ale... Zlatej Bayův Pearl Harbor. Midway je totiž přehlídka otřesného neumětelství; a to i v rámci Emmerichových standardů. Překvapivě včetně technické stránky, která ho obvykle zachraňovala. Nepamatuji film s tak otřesnými dialogy, nehereckými výkony výtečných herců (natožpak neherců). CGI je tu nadužívané a nedotažené. A tak jsou tu běžné scény, kdy nesedí klíčování herců do obrazu či kdy lodě/letadla/ostrovy/oblaka v pozadí jsou natolik rozpixelované a neostré, že by se za to styděl leckterý retro titul. Stěží uvěřitelné faux pas u filmu, který na nic jiného než triky nesází. Když už se neblábolí a nepronáší s vážnou tváří jedno klišé za druhým, tak je tu akce. Častá, přepálená, kolovrátková. Má blíže k soubojům X-Wingů s TIE Fightery než čemukoli historickému, co by aspoň částečně bylo ukotvenému v realitě a fyzikálních zákonech. Neustále se zde dějí tak přepálené zhůvěřilosti, že kdyby někdo zařadil v letadle zpátečku a letěl prostě pozpátku, tak by to tu nepůsobilo ani trochu nemístně. Čili akce nekoukatelná obsahem i vizuálně a necharismatické postavy v ní z ranku vrcholné nesympatičnosti. Není to oproti jiným emmerichovkám čiré guilty pleasure, protože to tentokrát není (ne)záměrně blbé, je to prostě jen k uzoufání nekoukatelné a otravně dlouhé. Jediná trochu ucházející linie je v rovině Yamamota/Nimitze, ale to je vše. (25.09.2020)