Nelítostný souboj

S Heat jsem svedl svůj vlastní nelítostný souboj. Podvakráte si ho zapl večer v televizi a pokaždé skoro usnul pomalým tempem vyprávěním, takže moje strana raději ustoupila od dívání. Ale rozhodl jsem se dát mu ještě jednu šanci, čerstvý a odpoledne. A tentokrát to klaplo. Nelítostný souboj je docela dost propracovaný, snaží se i rozvíjet charaktery hlavních postav, což se mu celkem daří, ale přecejenom trochu doplácí na přemrštěnou stopáž, která se prostě nevyhla nudnějším místům. A taky zbytečnému zaváhání McCauleyho na konci, které nevyznívá příliš uvěřitelně. Jinak je to ale kvalitní kriminálka vyšperkovaná soubojem mezi 2 profesionály ve svém oboru a oba jsou opravdu skvěle vybráni (sám přesně nevím, jestli jsem víc fandil Pacinovi nebo De Nirovi). Nejlepší mi přišlo setkání u kafe; kvalitní dialog s velmi zajímavou atmosférou. P.S. Ale ten štěk, který dostala Natálka v tomto filmu jen rok po Leonovi, si fakt nezasloužila. (02.08.2011)

Jeden ze špičkových akčních thrillerů a to snad ve všech ohledech a ve svém žánru trvalá záruka kvality..Film je od začátku až do konce napínavý, má skvělou opravdu nadupanou atmosféru, vynikající ozvučení, hudbu, realisticky natočené scény (vyloupení a útěk z banky a následovný snad desetiminutový masakr v ulicích LA), strhující děj, film prostě nemá skoro žádná hluchá místa a ta děsivá skoro tříhodinová stopáž vám uteče ani nevíte jak. Rozhodně film nenudí a jen tak lehce vás nenechá vydechnout..Herecké výkony i ty vedlejší jsou přímo fantastické a na velmi vysoké úrovni. Charismatičtí tahouni filmu Al Pacino a Robert De Niro zde sehráli dva hlavní party, jsou to muži, kteří se až do nádherné scény improvizovaného rozhovoru při posezení v kavárně skoro neznají, oba stojí na opačných stranách zákona. Jeden na straně zákona, ale přitom strašný cholerik a druhý vůdce profesionální zločinecké party, nelítostný, ale, když ho pak už poznáte líp, tak také velký sympaťák..A teď kdo s koho? Jde o to komu víc fandíte, kdo se vám za tu dobu víc vryl po kůži, s kým prostě sympatizujete? Nikdo z nich nechce udělat samozřejmě chybu. Jejich vzájemný souboj dokonale vystihuje a naplňuje onen samotný název filmu. Vřele doporučuji, jen škoda toho konce. I když jsem tak trochu čekal, jak to asi dopadne, tak bych to přeci jen, možná ukončil trochu jinak, ale to je věc názoru... (06.01.2008)

Heat, to jsou tři hodiny plné žánrové radosti. Z látky je sice cítit její stáří, původní Mannův scénář je z roku 1979 a události, které ho inspirovali, jsou samozřejmě ještě starší. První počin měl být dokonce seriál, který zůstal u pilotu - L.A. Takedown. Nicméně i s tím devadesátkovým lookem je to pořád prvotřídní herecký koncert Al Pacina a Roberta De Nira. A i ve vedlejších rolích jsou to solidní výkony, hlavně Kilmera / Judd a mladinké Portmanky. Heat má několik vrcholů, opulentní přestřelka přichází už po dvou hodinách jako vyvrcholení prvního aktu, do druhého aktu se pak kupodivu vejde ještě i velmi dobře napsaná romance a jedno rodinné drama antických rozměrů. Překvapivě solidní zážitek. (01.04.2024)

Máte někdy taky ten pocit, že se díváte na dobrý film, se kterým je všechno v pořádku, ale stejně z něj naprosto nic nemáte? To je pro mě Heat. S tímhle obsazením a námětem nejde udělat špatný snímek, takže ani Heat špatný není, ale já mám prostě pocit, že téma i herci nejsou úplně využití. Že Pacino a DeNiro se míjejí. Žádné emoce se nedostavily a já jen od poloviny doufal, že už to skončí. Hodně mě to mrzí, ale já si souboj těchhle dvou mých oblíbených herců představoval mnohem nelítostněji. (01.04.2010)

Stokrát prověřené téma, formou i obsahem se vesměs přidržující zajetých kolejí bohatě stačí na to, aby nám nabídlo bezesporu jednu z hvězd ve svém oboru - filmech o soubojích "bankovních lupičů" s policajty. Díky charizmatům obou představitelů hlavních hrdinů si mohl film dovolit obě postavy takřka vyrovnat a smazat tak většinu hranic mezi "tím dobrým" a "tím zlým", což může být jen ku prospěchu věci. Proto si dovolím přirovnat oťukávací rozhovor De Nira s Al Pacinem snad i k tomu nejkrásnějšímu, jaký kdy byl na plátně předveden, totiž k tomu mezi donem Corleone a jeho synem Michaelem těsně před donovou smrtí. Ne že by byly tak podobné obsahem či významem, avšak celý rozhovor a především jeho protagonisté jsou tu zkrátka neodolatelní a podle mého názoru tento rozhovor zastiňuje všechna ostatní, třeba i mnohem více efektní, místa nádherně plynulého, gradujícího, napínavého a atmosferického filmu. (01.01.2005)