Reklama

Reklama

Červený drak

  • Česko Lovec lidí (více)
Trailer 1

Psychologický thriller podle novely Thomase Harrise, autora "Mlčení jehňátek". Policie je stále bezmocná v pátrání po psychopatickém vrahovi, který za úplňku koná své děsivé činy. Jedině penzionovaný úředník Will Graham (William Petersen), který se dokáže vžít do duše druhého člověka, se dokáže k vrahovi přiblížit. S pomocí uvězněného vraha studentek, choromyslného psychiatra Hannibala Lectora, se Grahamovi podaří nalézt psychologický motiv vražd. Vrah sní o tom, že po něm lidé touží. "Když děláš to, co bůh dosti často, měníš se v to, čím bůh je." A svá vítězství si musí připomínat. Graham je nyní na správné stopě. (HBO Europe)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (146)

Real Tom Hardy 

všechny recenze uživatele

Nie som celkom presvedčený o dôvodoch, ktoré stoja za vlažným prijatím tejto snímky. Môže za to vysoko nastavená latka ďalších filmových adaptácií Thomasa Harrisa, najmä teda Mlčanie jahniat, alebo až príliš vtipný, komicky-šeredný "záporák," ktorý počas svojich voľných chvíľ nosí pančuchy na hlave? Ťažko povedať. Možno. Doboví kritici filmu vyčítali primárne silnú režisérsku osemdesiatkovú štylizáciu. Retrospektívne je tento Mannov rukopis daného obdobia považovaný za pozitívnu dominantu celého filmu a jeden z hlavných elementov, bez ktorých by Manhunter nefungoval. Spinottiho kamera je nádherná, ba až dokonalá, hoci je relevantné sa pýtať, aký veľký podiel má na tom zásah režiséra. Tá ladne sníma dôkladne a starostlivo vyberané interiéry a je osadená žiarivými farebnými tónmi Mannovej palety a jeho typických odtieňov (modrej). Neviem, čo kritici fetovali v '86, keď veľa z nich tvrdilo, že kvôli vizuálnej stránke sa zabudlo ísť do hĺbky postáv a tým boli odsunuté na druhú koľaj, no musel to byť kvalitný matroš. Vnútorný konflikt protagonistu mi prišiel veľmi atraktívny a bol pre mňa po celý čas jedným z najdôležitejších pilierov celého filmu (spolu s forenznými prvkami vyšetrovania) a tiež exemplárnou ukážkou slávneho Nietzscheho výroku: "When you gaze long into the abyss, the abyss gazes also into you." Toho mimochodom bravúrne stvárnil William Petersen, ktorého som úplne žral a ktorého (paradoxne a neprekvapivo) opäť doboví kritici zmietli pod stôl a filmu vyčítali slabý lead character... Škoda reči. Na záver by som chcel už len vyzdvihnúť hudobnú zložku v znamení tých správnych 80s synťákov, scénu s tigrom a úvodnú sekvenciu, ktorá mi z nejakého dôvodu prišla extrémne mrazivá aj napriek faktu, že sa v nej prakticky nič explicitne neudialo. A vlastne by som chcel v podstate vyzdvihnúť všetko a všetky aspekty filmu s výnimkou finálnej scény a jej zvláštneho strihu, ktorý som pravdepodobne z estetického hľadiska nepochopil. PS: Cením tie Goldbeaterove štyri hviezdy stojace medzi tými všetkými jednými/dvoma hviezdami ostatných obľúbených užívateľov. ♪♫ (4.7.2017) (24.4.2021) (27.4.2021) (28.4.2021) ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Neznám Harrisovu předlohu, neviděl jsem zatím Mlčení jehňátek natočené až o 5 let později, remake Červeného draka z roku 2002 budu nejspíš dlouho ignorovat. Nicméně jsem v rámci žánru krimi thrilleru docela fandou téhle staré školy 60. – 80. let a tenhle kousek jsem si nad očekávání hodně užil. Z tvorby Michaela Manna mě už v minulosti uchvátil Zloděj a zde mi Mann opět potvrdil, že patří minimálně v 80. letech patřil k těm výjimečným režisérům, kteří dokážou natočit řemeselně špičkový, skvěle vystavěný a zároveň esteticky nádherně vybroušený film, aniž by přitom forma jakkoliv převyšovala obsah. Vyprávění děje možná plyne pomalu, ale v rámci zpracování a využití kriminalistických metod (např. ve scéně z laboratoře se zkoumáním protrženého dopisu), stejně tak analýzy psychologie vyšetřovatele i pachatele, často zachází do fascinujících detailů, jak se to skutečně vidí málokdy! K celkovému zážitku přispívá nepochybně i kamera a zvláště od chvíle, kdy se pravidelně přesouváme k dění kolem ústředního pachatele, dotváří atmosféru i parádní soundtrack s dobře zvolenými písněmi. S Williamem Petersenem v hlavní roli jsem se setkal už díky Friedkinovu Žít a zemřít v L.A., tady opět podal bravurní, strhující výkon. Postava odhodlaného kriminalisty, svádějícího vnitřní konflikt, Petersonovi dle mého názoru výborně sedla a navíc jí s lehkostí obdařil obrovským charismatem. Vyústění celého příběhu je na jedné straně „správně děsivé“, na druhé i patřičně silné. Od prvního záběru s dialogem u stromu na pláži jsem byl v napětí a navzdory často diskutovanému střihu u závěrečné přestřelky nemám potřebu vzhledem k celkovému zážitku něco vytýkat. [90%] ()

Reklama

H34D 

všechny recenze uživatele

Mannovo pomalejší vedení filmu spolu s ne vždy vhodně zvolenou hudbou u Lovce lidí částečně nabourává jinak tvrdě thrillerovou atmosféru, která by mohla být ostřejší, agresivnější, a/nebo tíživější. A Apel na rodinné hodnoty se zase opírá o trochu triviální charaktery (snad vyjma toho hlavního, ale to jen díky zajímavé minulosti), ovšem kromě toho jde o dobře vyřešenou adaptaci, která má své působivé i chytré momenty. Líbila se mi fungující krimi zápletka a dobře zvolený moment odhalení vraha, kdy divák má dost času na to, aby tápal, ale přitom mu nebyl upřen náhled z druhé strany (aneb Mannův "férový" přístup). 6/10 ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Hannibal Lecter je jedním z nejslavnějších literárních sériových vrahů, který vznikl z pera Thomase Harrise. Jeho sériový vrah a kanibal, který mate svou tváří studovaného a sečtělého psychiatra se objevil jako hlavní hrdina celkem 4 knih a slavný se tato postava stala především až díky snímku Mlčení jehňátek z roku 1991, kde byl Anthony Hopkins v této roli tak mistrovský, že mu tehdy k získání Oscara stačilo pouhých 16 minut na plátně. Mnoho lidi poté žije i v tom, že právě snímek Mlčení jehňátek, který položil základy pro další dva filmy, kde se jako ´´ Hannibal kanibal´´ objevil Hopkins byl první adaptací Harrisových románů. Není to ovšem pravda! První adaptací byl totiž v roce 1986 Manhunter v režii Michaela Manna. Mannův Manhunter AKA Červený drak vznikl v roce 1986 (5 let před premiérou Mlčení jehňátek), háček ovšem tkví v tom, že se zde legendární kanibal nejmenuje Hannibal Lecter, ale Hannibal Lecktor. Stejně tak se film nejmenuje dle předlohy Červený drak, protože by na film mohli případně zatoulat fanoušci výtvarného umění (V Harrisově předloze hraje obraz Williama Blakea zásadní roli) a především podobně laděný thriller s názvem Rok Draka rok předtím v kinech zcela propadl. Stejný osud ale ve finále v kinech čekal právě Manhuntera. A nejde se ve finále čemu divit. Michael Mann si časem v Hollywoodu naprostým právem vypracoval mezi režiséry status takového tvůrce, který si umí vyhrát s vizuálem, akčními scénami a napětím. V případě roku 1986 se ale bavíme o Mannovi, který ještě musel ujít dalekou cestu k Poslednímu Mohykánovi, Nelítostnému souboji, Collateralu nebo Veřejným nepřátelům. Už v Červeném drakovi je vidět mnoho důkazů, které nasvědčují, že to Mann v sobě má- Umí pracovat s vizuálem, napětím i stylovým napětím. Jenomže přitom všem zapomíná na jedno- Vůbec se mu nedaří vystihnout ducha předlohy a zároveň ducha charakteru Hannibala Lectera (tedy Lecktora). Původní Červený drak vznikl jako film pro kina, přinejlepším se ale o něm dá říct, že vypadá pouze jako lepší televizní film. Takový ten televizní film, který má vizuál na vysoké úrovni, ovšem diváka by dostal do kolen jen v sekci televizních kriminálek. Háček tkví i v tom, že může divák snadno tuto verzi srovnávat s Červeným drakem z roku 2002. Ten měl sice na rozdíl od původního Červeného draka mnohem vyšší rozpočet (15 milionů dolarů vs. 70 milionů dolarů), v tom ale jeho hlavní um netkví. Červený drak z roku 2002 se krom vyšších production values též může opřít totiž o lepší scénář, který více vystihuje charaktery Willa Grahama, Francise Dolarhydea (který se v této verzi jmenuje Dollarhyde) i Hannibala Lectera/Lecktora, lepší atmosféru (ano, Brett Ratner udělal lepší atmosféru než Michael Mann!) a především má výrazně lepší casting. Veškerá ta Mannova kreativní snaha je totiž jedna věc, film ale shazuje velmi toporný casting. William Petersen je jako Will Graham naprosto prkenný protagonista. To co dělá postavu Willa Grahama tak zajímavou, je to, že se dokáže vcítit do uvažování kriminálníků a také to, že ho jeho zážitek s Hannibalem Lecktorem jednoduše traumatizoval. Tohle naprosto bravurně zvládl o 16 let později vystihnout Will Graham v podání Edwarda Nortona, Petersenův výkon je ale přinejlepším průměrný a jeho duševní rozpoložení mu vůbec nevěříte. Brian Cox jakožto Hannibal žije ve stínu Anthonyho Hopkinse a je to zcela pochopitelné. Coxův Lecktor totiž není vyloženě špatný, jenomže Cox v roli působí zcela obyčejně a nezajímavě. Hopkins o 7 let později dokázal už během prvních pár vteřin naprosto odzbrojit svým děsivým výrazem, který dává najevo, že je něco v nepořádku. Lecktor naopak v Coxově podání nepůsobí výjimečně a jeho podání nedělá Hannibala tak specifickou postavou. Cox osobně si postěžoval, že se na něj často kvůli Hopkinsovi zapomíná, má to ale zcela logické opodstatnění. Jeho Lecktor je totiž nevýrazný, vůbec se mu nedaří prodat výjimečnost tohle charakteru a ta role mu prostě nesedí. A není to skutečně jenom o tom, že v následujících letech předvedou Anthony Hopkins a Mads Mikkelsen v této roli herecké vrcholné koncerty. V Červeném drakovi ale není Hannibal Lecktor Grahamovým protivníkem. Tím je Francis Dollarhyde, přičemž podání Toma Noonana je v podstatě stejně tak nevýrazné jako Coxovo podání Lecktora. Harrisovi se vždy podařilo vytvořit naprosto zajímavé sériové vrahy, přičemž kromě Hannibala Lecktera a Buffalo Billa právě Dolarhydea. A právě Mannův Červený drak se vůbec nepodaří prodat výjimečnost těch postav. Stejně jako Lecktor je Dollarhyde prostě šílený vrah, který v sobě nemá nic navíc. Přitom právě zpracování s Hopkinsem nebo později i seriál s Madsem Mikkelsenem v hlavní roli dokázal tu komplexnost a chytrost Harrisových knih prodat naprosto skvěle. Mannův Červený drak v tomhle ohledu selhává a i proto pro mě představuje vyložené zklamání, které je zapříčené dost možná i proto, že filmy s Hopkinsem nasadili prostě laťku vysoko. Mannův přístup k téhle látce prostě nefunguje a v tomto ohledu do velké míry selhává na samotné čáře. Přece jen se mu někdy dobře vybudovat nějakou atmosféru, pořád tento film vyniká vrcholnou vizuální stránkou, ale celé je to jedno. Protože to celé je prostě tuctová kriminálka, která v sobě nemá nic navíc. Což je o to smutnější, že se může opřít právě o Harrisův román. A ta hudba, která k tomu hraje je vyloženě příšerná. Existuje spoustu pádných důvodů, proč původní Červený drak zapadl. Přitom pořád skutečně není špatný a minimálně vizuální stránka, už tehdy Mannovo tvůrčí kvality a jeho přístup k látce tento film dělají alespoň trochu zajímavým. Jenomže tu pořád je ten otřesný casting a především naprosto zabitý potenciál, který tehdy spoustu filmovým divákům nepředstavil Hannibala Lectera v tom nejlepším světle. Jenomže pak přišel rok 1991 a Mlčení jehňátek. A všichni víme, jak velkou filmovou pecku tehdy Jonathan Damme daroval světu...... () (méně) (více)

Slarque 

všechny recenze uživatele

Michael Mann vždycky perfektně rozumněl kriminálkám a dokázal je dobře vystavět i natočit. Tehdy ovšem ještě neměl kredit na áčkový rozpočet, díky čemuž tu jsou převážně podprůměrní herci a příšerná dobově poplatná syntezátorová hudba. Role Hannibala Lectera (ve filmu ovšem uváděn jako Lecktor) je zhruba stejně malá jako v předloze. V porovnání s Ratnerovým remakem u mne ovšem stále vyhrává tahle verze. Vypadá sice béčkověji, ale zase má blíže ke skvělému Harrisovu románu. ()

Galerie (68)

Zajímavosti (37)

  • Během natáčení Lovce lidí hrál budoucí oscarový představitel dr. Lectera Anthony Hopkins v divadle Krále Leara. Při natáčení Mlčení jehňátek si zase naopak v divadle krále Leara zahrál Brian Cox - představitel Lectera z Lovce lidí. (JohnO.O)
  • Britský denník The Independent retrospektívne nazval film "najviac estetickým filmom 80. rokov." (Real Tom Hardy)

Související novinky

Tvůrci Gravitace pátrají po Atlantidě

Tvůrci Gravitace pátrají po Atlantidě

18.10.2013

Na úspěchu napínavého vesmírného dramatu Gravitace (aktuální tržby 200 milionů dolarů celosvětově, což je na říjnovou premiéru impozantní suma) má bezesporu největší podíl režisér Alfonso Cuarón. Bez… (více)

Reklama

Reklama