Zloděj

Michael Mann réžia, Jerry Bruckheimer produkcia, to je silné kombo. Už len preto nechápem slabú sledovanosť a distribúciu filmu. K tomu Caan a Belushi - z toho by bol v dnešnej dobe kasový trhák. Lenže bola to prvá mannovka a je pravda, že scenár má od jeho veľkodiel trošku posunutú mierku. Na kvalitnú kriminálku zo zlodejského prostredia však bohate stačí, dokonca viac než nablýskaný, duchom vypustený 'Miami Vice'. 75%. (30.03.2008)

Neobvyklý „heist movie“, který staví hlavně na brilantně napsaných dialozích a charismatu Jamese Caana. Dlouhé dialogy nenudí, mnohdy jsou dokonce napínavější než ústřední zlodějská scéna. Ta je jakýmsi katalyzátorem této nahořklé story o unaveném kovbojovi, který chce sfouknout poslední fušku, zapomenout na minulost a začít žít normální život. A nechce čekat. Finální, peckinpahovsky brutální zúčtování nejlépe demonstruje mačistické zaměření filmu. Ženské postavy, vlastně jediná ženská postava je odstavena na vedlejší kolej coby jeden z mnoha elementů vedoucích k Frankově vnitřní spokojenosti. Jak naznačuje „přesvědčovací“ rozhovor v bistru (kde Mannovi hrdinové často projednávají zásadní záležitosti, viz třeba Nelítostný souboj), možná jde o element důležitější než hromada peněz a naprostá neexistence závazků. 80% Zajímavé komentáře: mm13, DonPedro (27.09.2010)

„Oldschool je (někdy) zatraceně fajn a sexy :-) Jó to byly „staré dobré (Mannovi) časy“, kdy Michael ještě neexperimentoval s digitální kamerou a vše sázel na jednu kartu v podobě umně vystavěné teskné atmosféry s důrazem na propracovanou a následně rozkrytou psychologii ústřední(ch) postav(y) (viz Manhunter, Heat..). Když měl navíc k sobě po ruce ještě takový (ne)opracovaný klenot, jakým tehdy bezesporu byl (v nejlepších letech a formě) hrající J. Caan coby životem otřískaný (unavený s touhou usadit se a založit rodinu) profesionální zloděj šperků Frank, dostávající se však (po kývnutí na poslední velkou prácičku) čím dál tím těsněji do kleští mezi zkorumpovanou (chicagskou) policii a místní organizovaný zločin vedený mafiánem Leem (R. Prosky) je na nevšední zážitek zaděláno. A věřte, že kořist zahnaná do kouta umí vystrčit drápky a následně pořádně (smrtelně) kousnout, stejně jako vás J. Caan nenechá ani na okamžik na pochybách, že za sebou umí (bez pohnutí brvou) „pálit mosty“. Přičemž, pokud se vám do mysli vkradou myšlenky na určitou podobnost s pozdějším Mannovým majstrštykem HEAT, vězte, že nejde o podobnost čistě náhodnou. V neposlední řadě potěší (alespoň některé z nás :-) T. Weld (coby Frankova osudová žena Jessie). P.s. co se týče zdejších nářků nad syntetizátorovou hudbou, dotazy (stížnosti) obratem směřujte na uživ Gilmour93. Určitě vám to milerád „osvětlí“. Souhlas, k „80´s“ padne jako dětská prdelka na nočník. Ostatně své by k tomu měl(i) jistě co říci i J. Cameron resp. B. Fiedel. Napoprvé za (silné) 4*, napodruhé (i s přihlédnutím k závěrečnému stylovému finále, které jsem si musel ihned po závěrečných titulcích dopřát znovu a překonávající v mých očích „face to face“ (z) HEAT) - 91% Přičemž doporučuji podávat za deštivého večera s panákem tulamorky po ruce. (02.01.2013)

Kriminálka s jasnou výhodou být pilotní příštím velkým dílům různých autorů s největším přiblížením k Palmově Carlitově cestě, až na ten závěr pochopitelně. Právě ten byl nejzajímavější scénou dnes už poněkud přežitého filmu, i přes docela solidní hereckou sestavu (především Tuesday Weld), nic dalšího mě moc nezaujalo. Co bych nikdy vůči obvykle oblíbené 80tkové době neřekla, hrozně mi vadila příšerně otravná přehlušující nevkusná hudba. Vlastně mi úvodní scénou a svou intenzitou zkazila hned start a už se pak nedalo nic dělat, natož napravit. Škoda. Právě Mann je specialista na vkus v každém filmovém ohledu. (10.08.2013)

Odzbrojujúce syntetizátory Tangerine Dream spanilým spôsobom dotvárajú pulzujúcu atmosféru noci neónových veľkomiest v ranných 80. rokoch skrz Mannovu víziu podtrhnutú silnou štylizáciou, ktorú dotiahol do dokonalosti o päť rokov neskôr v snímke Manhunter. Rutinný príbeh o zločincovi so snom o lepšom živote, uspokojivo napísanom a ešte lepšie zahranom. Caan presvedčivý a Tuesday Weld v mnohých scénach vynikajúca. Mann mal dobré oko na obsadenie, mimo hl. rolí sú tu zaujímavé debuty, z iného cením najmä Belushiho! Dodatočne aj countrymana Nelsona a na sekundu sa tu objavil William Petersen, ktorého do žiare reflektorov o štyri roky neskôr vytiahol Friedkin vo svojom opuse To Live and Die in L.A. a obratom rok na to paradoxne práve Mann, vo vyššie spomenutom Manhunterovi. Po stránke technickej vycibrené a istým spôsobom autentické, po filmárskej detto, po tej režijnej – toto je debut ako vínko. Veľká chuť streliť päť hviezd... ♪♫ / ♪♫ (01.09.2021)