Hodinářův učeň

Od českých pohádek moc neočekávám. O to příjemněji mě Hodinářův učeň překvapil. Tvůrci sami po projekci připustili, že kdyby měli víc času a peněz, mohli by být přinejmenším triky dotaženější (nepřesvědčivě digitální hmyz nám na druhou stranu hned zkraje dává najevo, že se nacházíme v neskutečném pohádkovém světě). Filmu by prospělo také dramaturgické pročištění, aby nebyl tolik upovídaný a doslovný (i na film pro dětí příliš), měl větší spád a neprodělával tolik tonálních proměn (mezi fraškou a melodramatem, s hororovými scénami jako z Morgiany, ze které jedna klíčová scéna cituje, a jednou muzikální vsuvkou). Po doladění těchto nedostatků by šlo o jeden z nejlepších porevolučních příspěvků k pohádkovému žánru. Také ve stávající podobě jde ale o dostatečně přesvědčivý důkaz, že u nás lze natočit pohádku bez pitvoření, ostentativních genderových stereotypů a rezignace na větší myšlenkovou hloubku (a morální poselství, týkající se v tomto případě zejména chamtivosti a strachu z jiného) a propracovanější filmovou řeč (dynamizace vyprávění střihovými sekvencemi, nikoliv nahodile rozzáběrování, různý vizuální styl pro jednotlivé postavy - světlem zalité záběry s Laurou vs. Urbanovo kráčení krajinou po vzoru romantických básníků, vtipné vizuální citace z jiných filmů - krom Morgiany taky dům s očima z Tatiho Mého strýčka). A Jana Plodková v roli zlé sudičky přehrává tak nádherně, že doufám v její spin-off (po vzoru Zloby s Angelinou Jolie). 70% (13.08.2019)

Nové české pohádky mají u diváků vždycky těžkou pozici, protože je automaticky srovnáváme s klenoty, které byly natočeny od 50. do 80. let. Většina nových titulů bohužel neobstojí (o štědrovečerních televizních pohádkách ani nemluvím), najdou se ale světlé výjimky - Strachův "Anděl Páně" nebo "Sedmero krkavců" Alice Nellis. Jsem moc ráda, že "Hodinářova učně" můžeme zařadit k těm lepším kouskům. Funguje v něm totiž skvěle vážná i komediální rovina, romantickou dvojici ztvárňují dvě neznámé, přesto sympatické tváře, mnohem důležitější roli ale mají vedlejší postavy: trojice sourozenců - sudiček a zlý hodinář v podání dokonalého Viktora Preisse. Základní zápletka není složitá - mladík musí do světa, aby si zasloužil svou milou - nabalují se na ni ale originální motivy spočívající hlavně v hrátkách s časem a s tenkou hranicí mezi životem a smrtí. Velmi pěkná je i výprava a hudba. Budu se těšit na televizní reprízy. (25.08.2019)

Jsem zvědav na budoucí osud této pohádky, jelikož hlas lidu zdejšího má ve zvyku odmítnout vše, co nezapadá. I když tady to zrovna není neschopnost, ale autorský záměr. Ani tak nemohu dát vyšší hodnocení, protože mi to prostě časem začalo připadat příliš zdlouhavé. Z celého zdejšího hvězdného obsazení mi zase přišel nejlepší Miroslav Krobot (a vypadalo to, že mu to nedalo tolik práce jako Janě Plodkové). (29.12.2020)

Pozitiva: skvělé a skvěle natočené lokace, příjemně civilně hrající Balcar s Droppovou (Balcar mi připomněl mladého Hanuše), slušné triky (s výjimkou smrtihlavů a motýlů). No a pak negativa: příběh je vykradený a slepený z: dvou židovských legend, jedné části jedné německé pohádky, Sloního muže a dalších již existujících motivů, dále je zde zase skoro komplet Dejvické divadlo (to i za komančů alespoň herce spravedlivě střídali a nebyli ve filmech jen ti provaření komunisté z Realistického a Vinohradského divadla), Plodková strašně přehrává a absolutně nechápu scénu, kdy chce umýt záda - to jako aby i tady ukázala kozy?, Žáček hraje pořád stejně jako v Comebacku, sled jednotlivých scén přichází tak naprosto nevyváženě, až jsem čekal, kdy se tady objeví v nějaké scéně Vinnetou (jako fakt, když už tu máme chlupatého muže, siamská dvojčata, věčně se peroucí lidi, karneval, zlézání hory apod.), a vůbec to celé působilo utahaně (Proč třeba nešel k těm hodinám s kukačkou v hospodě ten kluk první, nebo nejvýše druhý den? Proč pořád čekal? Proč tam musela být písnička? Proč ten lístek v obojku našla až tak pozdě? Proč mladík na lístek nenapsal, že ho do světa poslal její otec?) a prostě jako sprostá vykrádačka všeho možného, jen splácaného do sebe. Ostatně, Preiss má v několika scénách na hlavě židovskou jarmulku, hodinářství připomíná židovský krámek, ale ta inspirace židovskou legendou o Meiselovi (Mayzlovi) tady prostě ne a přiznaná není - dokonce dojde raději na svatbu v katolickém kostele, byť v moderním ritu. Aby bylo jasnější, o jaké vykrádačce mluvím, stačí kouknout sem. Btw, a celé je to chladné jak hodinářská práce - prostě ten film nemá a nevzbuzuje emoce. Dopoledne jsem viděl jen kousek Pyšné princezny a emocionálně to má dodnes daleko větší koule. Jo, a abych nezapomněl - kurnik šopa, proč musí v pohádkách pražští herci mluvit pražským "bejt", "cejtit" apod.?, proč to nejde jako dřív mluvit spisovně? (25.12.2020)

Od Jitky Rudolfové se mi už kdysi líbil její celovečerní debut Zoufalci (v němž si btw. rovněž zahráli Plesl s Neužilem - pozdější pohádkoví sudičkáři z Hodinářova učně), takže když jsem narazil na tento její poslední film, moc jsem neváhal a dal tomu šanci - a musím říct, že mě to hodně překvapilo - třeba těmi zvláštními jmény většiny postav (Urban, Lichoradka, Rodovít, Rodovoj, Morana), postavou zvířecího muže, úžasnými kostýmy a celkovým výtvarným pojetím, jakož i samotným dějem, který mi přijde v kontextu současných českých pohádek jako relativně atypický a nečekaný, byť se mu některá otravná žánrová klišé nevyhnula (jako např. odpor Laury k domluvenému sňatku a její následné chřadnutí). Celkově to na mě sice působilo dojmem, že to nemohla Rudolfová vymyslet sama a že je to odněkud vykradené - měl jsem v průběhu filmu celou dobu pocit, že jsem něco takového už někde viděl - ale na tom v té současné scenáristické bídě stejně moc nesejde, a hlavní asi je, jestli se to líbí dětskému divákovi, což by mě skutečně zajímalo, protože o tom mám jisté pochybnosti. Btw. moc mi tam nesednul ten Michal Balcar, pro jeho roli mi přišel příliš starý, a naopak mě tam zcela překvapivě nadchnul Miroslav Krobot, kterého jinak moc nemusím, a postava Lichoradky v hereckém ztvárnění Plodkové mi přišla neuvěřitelně strašidelná, jako ztělesněná noční můra, tou její zrychleností, podivným kostýmem, zkaženými zuby a zlou povahou. Celkově si myslím, že ten film asi brzo zapomenu, ale osobně se mi celkem líbil, a rozhodně mě nijak neurážel nebo neiritoval, což o jiných moderních pohádkách už obvykle říct nemůžu. (27.01.2022)