Záhadná bouře

Paulo je mistr napětí, má spoustu neotřelých nápadů a nutí mě se u filmu od začátku do konce soustředit, abych u sledování nebyla za trubku, která film v půlce vypne, jelikož jí vůbec nedává smysl. Všechno klapalo, až do samého závěru. Představte si, že se těšíte na návštěvu milované bytosti, vysmýčíte příbytek, provedete spoustu úkonů, abyste vypadali co nejlépe, navaříte něco strašně dobrého, zkrátka dáte si fakt záležet. Zazvoní zvonek, natěšeně běžíte ke dveřím, radostně je otevíráte v očekávání věcí příštích a vstupuje otravný kolega, který vám přinesl podklady na zítřejší poradu, které spolu nutně musíte probrat. Takhle nějak jsem si připadala u závaru filmu. Těšila jsem se, co mi Paulo zase připraví za překvapení. A on mi nepřipravil nic. Leč předchozí dvě hodiny byly zase parádní napínák. (28.11.2022)

Oriol Paulo zmiešal Okno do dvora s Frekvenciou a výsledkom nie je žiadna zlátanina, ale prepracovaný a logicky do seba zapadajúci scenár. Obrovskou výhodou je, že film sa nikam neponáhla a tak má divák v deji po celý čas prehľad a nikdy sa nestratí. Napriek tomu film dokáže v tie správne momenty prekvapiť. Kto ale pozná aj ostatnú Paulovu tvorbu, možno na niektoré veci dojde skôr, než tvorcovia zamýšľali. Priznám sa ale, že mne tá hlavná pointa došla až spoločne s prezretím hlavnej hrdinky. Popravde ak by film skončil v čase 1:50, nič by sa nestalo, Vera sa tu totiž ocitá v momente veľkej dilemy, ale aj nasledujúci dej, ktorý sa snaží všetko poctivo uzavrieť a aj tak učiní, ma nesklamal. Len ten predchádzajúci, prvý koniec, by mi k plnej spokojnosti úplne stačil. No a ak má niekto dojem, že Oriol Paulo je súčasný španielsky Hitchcock, tak s ním súhlasím. Kto mu v subžánri mind-fuck trileru dokáže v Európe v súčasnosti konkurovať? (25.08.2019)

Oblíbenec Oriol Paulo po El Cuerpo a Contratiempo servíruje Sci-Fi Thriller Mirage a opět se trefil do černého. Velmi sympatické postavy, originálně pojaté cestování v čase, vypjatá atmosféra a šokující vyvrcholení, kde režisér tasí zvraty par excellence a vše hezky do sebe krásně zapadne. Takhle mistrovský zrežírovaný mindfuck dokážou jen Španělé, čímž opět dokazují, že jsou na trůnu právem a sesadit se nenechají ani náhodou. O ději je lepší si nic nezjišťovat, poněvadž čím méně víte, tím lépe. Čeká Vás však Thriller tak spletitý jak Křižákova pavučina. 80% (28.03.2019)

Když se mě někdo zeptá, jakému subžánru nejvíc křivdím a předem ho odsuzuju, řeknu španělské cestování v čase. Et voilá máme tady další překombinovaný, komplikovaný kousek, který mě zase úplně nepotěšil a spíš mě rozčílil. Já neříkám, že to není filmařsky dobré nebo zajímavé, ale zkrátka mám s těmito snímky osobní problém, už jen kvůli tomu, že španělské filmy jsou nadmíru ukecané, příliš snaživé a za každou cenu chtějí vymyslet co nejoriginálnější pointu. Pokud tedy nemáte s tímto tlačením na pilu problém, je pro vás tento komentář nejspíš bezcenný. (26.06.2019)

Oriol Paulo má ve zvyku divoce překombinovat děj a zahltit tím množstvím zvratů diváka, aby se v té smršti informací ztratil. Ne vždy se mu to zcela daří, určitá předvídavost i nelogičnosti pozornému divákovi stejně neuniknou. Tentokrát ale budu smířlivější, protože zvolil téma, které mě baví a protože se mnou tak okatě nemanipuloval a nedělal ze mě blbku, tak jako v Contratiempo. (21.05.2019)