Ženy v běhu

„No, cos dělal?!“ - „Nebuď drzej!“ A samozřejmě, házení bahna od těch stejných „kritiků“ jako vždy…Ale to si tento film nezaslouží, i když nejde o žádnou pecku. Ženy v běhu sice mají svou „cílovku“ (do které nepatřím), ale zároveň jsou natočeny tak, aby oslovily i širší publikum, což se zjevně daří. Není to komedie plná úderných hlášek, jde o naprosto nenáročnou oddechovku na jedno použití, ale zároveň takovou, která zdařile pracuje s pohodovou a moc příjemnou atmosférou. Většina postav není nijak zvlášť zábavných (jako spíš sympatických) s výjimkou Vetchého burana, který si pro sebe krade téměř každou scénu, a přestože se humor jeho postavy místy pohybuje na hraně, většinou to ještě ustojí. A scény běhu se podařily natočit tak, aby divák sám měl chuť si jít zaběhat pro radost, což já osobně oceňuju dvojnásob. Vychází mi z toho lepší průměr (doufal jsem, že se pobavím o něco víc), ale rozhodně nejde o žádný průšvih, spíš naopak. „Dneska máme středu.“ - „Já vím.“ - „Nebo se na to po tom běhu necejtíš?“ - „Jasně, že se na to cejtim!“ (16.02.2020)

Je to vážne iba taká červená knižnica od uplakanej, srdcervúcovzlykajúcej a romanticky mihalnicami pomrkávajúcej hybridnej Daniely Pilcherovej, no kupodivu som si film celkom užil. Ždímačka, ale fungovala... oddychovka ako vyšitá. Nič nenáročné, stačí iba vypnúť a nechať sa unášať na obláčiku touto rozprávkou pre dospelých a pubertálne deti. Pozeralo sa na to dobre. Slabší nadpriemer. 70/100 (01.12.2019)

Fakt nejsem cílovka a podle toho hodnotím. Film je zaměřen prostě na ženy a jede v jejich vidění světa se všemi klišé a předsudky o chlapech (neschopní, sprostí, neumějí vyprat, uvařit, vyžehlit; všechny rodiny bydlí v velkých bytech - dokonce poschoďových! - nebo vilách, všichni mají nejnovější kuchyni; ženy mají vždy pravdu a chlapa akceptují jen tehdy, pokud s nimi souhlasí a udělá to, co chtějí ony; chlap nemá právo na koníčky, jsou zbytečné; ženatí chlapi a majitelé firem jsou záletníci atd., atd.). Pokud jde o humor, z dvaceti trapných pokusů se jeden tip povede. Celé je to sluníčkové, nikdo neřeší žádné jiné problémy (kde dělají postavy Vetchého a Kostkové?, jejich děti chodí do nějaké školy?, kde dělá postava Kubařové?, mají nebo nemají babičky a dědy?, jestli nežijí, proč jim nejdou na hřbitov?, jak slaví třeba Velikonoce?), postavy jsou takové všechny jednorozměrné, nic o nich nevím. Vím, vím, je to oddechovka, komedie, ale s takovými postavami se neumím ztotožnit. Třeba když vezmu starší českou komedii Kristián, tam hraje ten malý byt, papučky a domino velkou roli a člověk za tím vidí charakter té postavy, všechny ty rituály tomu dávají smysl, chápu motivace postavy i důvody, proč dělá,co dělá. Tady nevím, přijde mi, že dvě ty dcery by potřebovaly profackovat, aby se postavily na vlastní nohy a jen trpně nečekaly, co jim život náhodně - protože je to romantický film, že? - přinese. Vlastně to není romantický film, ale spíše červená knihovna. Jakmile se seznámíme s postavami, je jasné, co přijde v dalších scénách, a jen si odškrtáváme povinné položky. Někdy to funguje, někdy ne. Já se do toho nedostal - celé mi to přišlo povrchní jako nějaký nekonečný seriál typu Ulice, Ordinace nebo Slunečné včetně jednoduchosti těch vztahů, chvílemi dost nudné a plácající se v bezradnosti, bez nějakých větších zvratů. Chápu, že dívky a ženy všeho věku se v kinech dobře bavily, ale kolem mne to žel jde i přes dost dobrou kameru dalekým obloukem. Nebavilo, není v tom ani ta skutečná lidská hřejivost (jen ta vychcaná a vydírající - když je potřeba zaútočit na city, vraž tam chuděrku dítě, nebo psa, nejlépe obojí.) (21.03.2020)

Běh na dlouhou trať v ženském po(ví)dání. Měl tatínek tři dcery, které za života nestačil vyvdat, ovšem po smrti mohly jeho kosti v klidu spočinout, neb jeho manželka Zlata Adamovská s dcerami na jeho výslovné přání poběží maraton jen pro něj. A on u toho bude, sice jen v urně, ale zažije, tedy vlastně nezažije, ten blažený pocit z krásného uběhnutí kilometrů a finiš v cílové pásce bude naprostým vrcholem. Mám takový neodbytný pocit, že právě neotřelý nápad s maratonem je v podstatě hlavním vrcholem filmu, ač ve finále vypadá celý závod více než skromně a působí až nadbytečně. Ovšem zbývající peripetie kolem ženského potomstva ničím neuchvátily. Když už máme na scéně tři dcery, je třeba je i vyprofilovat. Prostřední Veronika Khek Kubařová slyší tikot biologických hodin, jenže načapá svého přítele s jinou, následuje rozchod a odchod do mama hotelu, kde po večerech komunikuje s holčičkou z protilehlého okna, kde se pilně věnuje odkazu loutkáře Kopeckého, a následně ji nemůže minout štěstí v podobě nového vztahu s hodným tatínkem Martinem Hofmannem od policejních složek. Nejmladší Jenovéfa Boková pro změnu se svým ženatým šéfem Petrem Vondráčkem spí, příliš logiky tahle linie ale nemá, neb milenec má doma mnohem atraktivnější polovičku, tahle dcera ovšem nepřijde ani po rozchodu s ním zkrátka, neb kondiční trenér Vladimír Polívka je šíleně hodný a má pochopení pro debilní scénář. A zbývá nám nejstarší dcera Tereza Kostková, která už sice rodinu má, přímo čtyři chlapáky v chalupě, jen se Ondřej Vetchý ještě nerozhoupal, aby si ji vzal. Ze všech linek byl pobyt v jejich rodině relativně tím nejzábavnějším, co film skýtal. Producent Tomáš Hoffman (brr i ach jo) tradičně vůbec ničím nepřekvapil, i (vulgárního) humoru bylo pomálu a celé to má neskutečně předvídatelný a levný syžet tv inscenace. Martin Horský horko těžko zvládá film rozpohybovat a může děkovat kvalitnímu hereckému osazenstvu, že tenhle maraton režijně uběhl a s průměrným výsledkem v nevýrazném středu pole proběhl cíl. Absolutně nechápu, čím je tento film tak adorován. 5/10 (18.10.2019)

Přijde mi vtipný, že Martin Horský u tohoto filmu režijně debutoval, a přitom nejvíc vyhořel v tom, co už párkrát v životě dělal, tedy jako scenárista. Hlavně dialogy trhají uši, jak při pokusech o humor znějí nerealisticky, a mnohdy přecházejí do skutečně trapných okamžiků. Když se řeší ztráta panictví nejstaršího syna Kostkové pomocí glos mladších sourozenců ("Chce se s ní rozejít, protože mu nechce dát. Sice nevím co, ale já bych taky nechtěl být s lakomou"), styděl jsem se za Horského. A hodně. Podobně jako když trénuje navlékání kondomu na okurku (v kolika filmech to už bylo?) nebo při hláškách "dnes je středa", tedy den soulože, což mohlo bejt vtipný v Kdo chce zabít Jessii? objevila poprvé. Ale to už je víc jak padesát let. Podobně bolí z prstu vycucané zápletky. Co se romantické linie týká, už po 20 minutách je jasno, jak to celé dopadne, když se hrdinové přirozeně spárují, jen se čeká další hodinu, během níž dojde i k povinnému dílčímu rozkolu, aby na konci všechno dobře dopadlo. A protože ty rozkoly jsou u každého páru nějaký, jejich seřazení hned za sebe působí neúmyslně komicky. Jako by měl režisér šablonu a pouze doplňoval dílky skládačky. Do ní patří otravný product placementu, klišé o ženských a mužských světech, videoklip o běhání s motivační písničkou, pár instantních mouder... zkrátka čekat od filmu jakoukoli originalitu nejde. Na to jsou všichni čeští tvůrci příliš zbabělí. Naštěstí se občas vtip podaří; na svědomí ho má výlučně mužská část ansámblu, a všechny herečky opravdu působí jako rodina. Snad až na naprosto nesmyslný castingový fail složení dvojice Veroniky Kubařové a Martina Hofmanna, protože ti k sobě nepasují ani v nejdivočejší fantazii. No jo, no. Ale navzdory obrovskýmu množství chyb a přehmatů dobrej pocit po zhlédnutí zůstává. A možná jsem sentimentální, ale stačí mi to na tři hvězdičky. (20.09.2019)