Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Když se Harley Quinn objevila v Sebevražedném oddílu, tak jsem jí vnímal jako to nejlepší, co film nabídl. Samostatný film je ale podle mě už těžká přeháňka. Moc šílenosti, moc ztřeštěnosti, moc bláznovství naráz. Margot Robbie si tu hraje s postavou Harley úplně neskutečně a mě teda, musím říct, srala kam pohlédla. Jelikož film ale disponuje hodně slušnou akcí a takovým tím girl power feelingem, tak jsem nakonec setrval a tři hvězdy filmu vpálil. Fajn expresivní akční výmaz. (02.02.2021)

Už v úvodní namakaný pětiminutovce je kuřba za protislužbu, lidská končetina ohlodávaná hyenou, a blití do kabelky na poslední chvíli, takže s feministkama, slabšíma povahama a hejterama nechutnejch R-ek to nejspíš sekne ještě před první akční scénou (a že jich tu je jak nasr- hodně), ale ti ostatní by se mohli bavit. Hodně. Jako já. Protože jestli sem něco fakt nečekal, tak to bylo sympaticky temňoučký (hihi!) DCčko s barvitou choreografií bojovejch scén, kulervoucím soundtrackem a živelnou směsicí ženských hrdinek, kterejm ten druhej díl přeju co nejdřív. Prča iak sviň! Po druhým zkouknutí nejspíš padne pět hvězd. Ta holka je fakt blázen!! "Nechceš gumičku??" (05.02.2020)

Fakt nevím, jestli Birds of Prey chtějí být „ostrým, až kontroverzním filmem“ nebo čímkoliv jiným, ale užíval jsem si to, čím skutečně jsou – svěží, nekomplikovanou, místy vědomě trashovou, rozpustile over the top a infantilní porozchodovou akční komedií se záměrně chaotickým vyprávěním, které se postupně stejně jako hlavní hrdinka usadí a stane soustředěnějším. Girl power není stavěna na odiv tak okatě jako ve Wonder Woman nebo některých marvelovkách (např. bolestivě křečovitá a STRAŠNĚ zbytečná „aby se neřeklo“ scéna v Avengers: Endgame). Feminismus je přirozenou součástí fikčního světa. Všichni chlapi jsou podlí zrádci nebo nebezpečné násilnické svině (což ale neznamená, že by hrdinky byly svaté, ani náznakem - jsou nedokonalé, ale je jim to fuk) a přejeme jim, aby zhynuli strašlivou smrtí. Film je postaven víc na ženském přátelství než na antagonismu Harley Quinn a Sionise. Ten je ve výsledku spíš jen MacGuffinem, přispívajícím k „female bondingu“, překážkou bránící protagonistce vychutnat si vajíčkový sendvič nebo v klidu sledovat Tweetyho. V tom se Birds of Prey liší od standardních komiksových filmů, kde musí být padouch zlikvidován, aby byl zachráněn svět. Jasně, nevadilo by mi, kdyby to byla větší anarchie a drzejší výsměch všem mačistickým komiksovým univerzům, ve kterých ženy slouží jen jako partnerky, záporačky a ozdoby klučičích dobrodružství, ale už Birds of Prey jsou pro některé diváky moc radikálně feministické (ehm, lol), takže zatím asi fakt nelze od velké studiové žánrovky očekávat víc. 75% (07.02.2020)

Mně by ani ten feminismus nevadil, kdyby byl obklopen kvalitním filmovým řemeslem. Ale tohle? Všechny ženské postavy kromě Harley byly ve filmu buď úplně zbytečné, nebo krajně nesympatické. Uvěřitelnost bojových scén byla na bodě 0. Jako aby několik holek s rozporuplným výcvikem přepralo desítky nájemných vrahů, přičemž každá rána mužů se rovná jen mírnému polechtání na tváři, zatímco muži padají na první dobrou, to je fakt stupidita na entou. Zvláštní postavou byl pro mě Ewan McGregor, který přehrával jak ďas (v dobrém slova smyslu). Evidentně si svou roli užíval a byl také jedním z důvodů, proč jsem u filmu vydržel do konce. Ale základní předpoklad padoucha je, aby z něj šel alespoň minimální strach. U McGregora jsem byl v každé scéně zvědavý, čím mě zase pobaví. (17.04.2021)

Chtělo by se napsat všechno špatně. Jenže by to nebyla pravda, protože celkový dojem je násobně horší o to, že spousta toho špatně být nemusela. Choreografie je nápaditá, hravá a založená na poctivé kaskadérské akci. Jenže nemá žádnou šťávu. Jakože osmdesátková flitrově-popíková wannabe punková stylizace je nedůsledná "deset minut nic a pak dvě minuty na 110 procent", což jde ruku v ruce s nekoncepčně se střídajícím přestřeleným tónem a bezmála až vážnou polohou. Vyprávění je na papíře překotné, plné flashbacků, prostě jak od Ritchieho. Jenže tak tomu bylo možná na tom papíře, ale při převodu do praxe skutek utek. A pak ten casting... Nezadá si to s kultovně špatným castingem Schumacherových Batmanů. Není tu dobře obsazené role. Včetně Margot Robbie. Zdejší Harley je více přepálená, diblíkovská a stylizovaná do odvaru Deadpoola/Gwenpool. Nemá s umírněnější polohou téže postavy ze Sebevražedného oddílu mnoho co společného (navíc tam byla na třetí koleji a ne v popředí) a tuhle polohu Margot nedává. Přitom scény typu "vajíčkový sendvič" šly prodat vtipně (ostatně Deadpool či animovaná Harley Quinn právě na takových scénách stojí). To samé oba záporáci i ostatní; v čele s obsazením bezmála šedesátileté babičkovské Rosie Perez do drsné role z ranku "na tělo napsané pro Michelle Rodriguez, ale neměla zrovna čas". Castingový úlet desetiletky, navíc neumětelsky maskovaný v akci skrze konstantní zabírání zad s parukou. To by bylo na pováženou v amatérském fan filmu, natož v blockbusterové produkci. A ne, nejde o podvratný prvek. Navíc při trefeném obsazení ta postava i mohla fungovat. A takto je to tu se vším. Mohlo to fungovat, ale nefunguje. Bohužel však ne natolik, aby to bylo alespoň nechtěně směšné. Takže je to jen esence nudné nezáživnosti. (28.02.2021)