Klec

Kdyby Strach jako tradičně nepodělal konec, mohlo to být opravdu hodně dobré a mé čtyři hvězdy by byly mnohem jistější než teď, kdy znamenají spíš zaokrouhlené 3,5*. Je mi úplně jedno, že je to jen home invasion po Česku, tenhle subžánr tu skoro nikdo nikdy nenatočil a hlavně už ho těžko někdo natočí tak, aby působil originálně. Mě šlo hlavně o to, jestli funguje atmosféra, příběh a psychologie postav a dlouhou dobu bylo u mě skoro všechno na jedničku, jen na té psychologii postav se dalo ještě zapracovat, ale i tak byla a to je hlavní. Horší ale je, že v závěru, aby se vše řečené propojilo dohromady, přijde pár naprosto nahodilých a nelogických zvratů, Květa i Dan se začnou chovat úplně jinak než doposud a celé to ztratí veškerou sílu a uvěřitelnost, kterou to jinak mělo. Obrovská škoda, ale i tak ty čtyři hvězdy dám, protože na současnou českou kinematografii to stále je menší klenot (což je zároveň trochu smutné), atmosféru to mělo neskutečně hutnou (a musím přiznat, že už mě dlouho žádný film takhle nepohltil), většinu času i ten scénář solidně fungoval a Strach skvěle obsadil hlavní role, protože Bohdalová hraje excelentně a Hádek kupodivu taky, až si říkám, že by do konce života měl hrát jenom hajzly, protože tohle je podle mě jeho druhá nejlepší role hned po Kobrách a užovkách. Slabé 4* (03.07.2023)

Jirka Strach zvolil skvělé psychologické téma a i ta kvalitní filmařina ve všech ohledech přebyla skutečnost, že Jiřinu Bohdalovou po politických eskapádách, během kterých by si podala ruku snad i s Gustavem Husákem, kdyby ještě žil, moc nemusím. Zde předvedla skvělý herecký výkon a zdatně jí sekundoval Kryštof Hádek, u kterého jsem to očekávání z dobrého hereckého výkonu měl přeci jenom vyšší. Ťuťánek Kryštof tady totiž ukázal, jak skvělý herec je a musím říct, že místy z něj šel opravdu strach. Trošku jsem měl problém s tím, a pozor spoiler, jak se v jedné scéně změnil najednou v toho dobrého a uvědomělého. Nicméně i tak na mě celkový dojem dokázal zanechat. Solidní psychologická jednohubka a opětovný důkaz, že režisér dokáže i z televizního filmu udělat bravurní zážitek. (22.05.2019)

„Paní Galová, jste v pořádku?“ - „Jo, ale zase zlobí ten…ten zámek.“ - „Jednou vás to nepustí ven.“ - „Ale…ona by to zase taková škoda nebyla.“ Hlavní hrdinka je osamělá, stará žena, o jejíž pomoc ani společnost nikdo nestojí. Nelze se tedy divit její naivně přívětivé reakci, když se objeví mladík, který o ni jeví upřímný zájem…anebo ne? Nejsem sice pravidelný divák Strachových TV filmů (stejně tak „kinosnímků“ či seriálů), ale když už se na něco od něj podívám, nebývám zklamán. A Klec není výjimkou. Tohle psychologické drama s chvilkovými náznaky thrilleru mě dost bavilo. Kvůli atmosféře (Brzobohatého hudba také dělala své), občasnému napětí a ústřední dvojce. „Bohdalka“ i Hádek jsou výborní a ve svých rolích přesní. A líbil se mi konec. Jedinou slabinou snímku jsou dějové odbočky, které asi byly nutné pro naplnění potřebné stopáže (snad i částečné poznání osobnosti „hosta“), ale trochu se tím narušuje emocionální zaujetí ze strany diváka. Za mě to tak budou solidní 4*. „Okej, při jídle se nemá mluvit. Já mám času dost.“ (26.05.2019)

Dobře, pane Strachu! S prominutím hnusný film, ale vydařený. Poučný pro starší generaci, která v rámci svého osamění, ráda otevírá dveře cizím lidem. Sice si dobře pamatují, že kamna pálí, ale vysvětlit jim, aby byli opatrní na lidi, bývá problém. Takové je prostě stáří. Bohužel se najdou hajzlové, kteří na toto hřeší. Stejný pocit jako u dokumentu Šmejdi jsem měla... Blbě mi bylo i ze Švehlíka. Ke Kryštofovi jsem si já osobně hledala cestu dlouho, vždycky mi na něm cosi vadilo a to "cosi" senzačně zúročil v této roli. Byl v ní zkrátka odporný. :) Jiřina Bohdalová opět zazářila a to je dobře. Její herecké schopnosti bývají v posledních letech rády znevažovány, což mi připadá nefér. Fany, Ucho, aktuální Klec a dlouhá řádka dalších rolí zaslouží totiž obdiv. Navíc být v takovéto formě v osmdesáti osmi letech, umět lidi stále pobavit, pilně pracovat jak na divadle, tak v televizi, to nezvládne jen tak někdo... 88. Opakuji 88. Z mé strany tedy úcta. (20.05.2019)

Skoro jako od Hitchcocka, ale fakt jenom skoro… Strach to má hodně v malíku, stačí mu málo, aby si postavy povodil správným směrem, herci si to dávají bez výdechu a ten suterénní byt anonymního pražského činžáku zmenšuje hrací plochu s ubíhajícími minutami naprosto fantasticky. Je proto až s podivem, že se vše podřizuje naprosto retardovanému scénáři, kdy Epstein na sílu tlačí všechny ty ohrané motivy „home invasion“ žánrů, ale sám se brodí v bahně klišé a logických nonsensů (na ty klíče ve světlíku by fakt nebyl potřeba MacGyver, aby šly ven!), přičemž to luxusně pohřbívá Hádkovou postavou, která z úlisného zmrdečka lusknutím prstu vyrobí násilnického hajzla, ale bez opravdového přerodu, bez ochoty více zapracovat na motivacích. Pak už je to jízda dolů, kdy Bohdalová jede, Hádek koketuje s hranicí parodie (ale tak nějak to ustojí) a ten vychtěný závěr, co má jakože být drsnou katarzí, očekáváte a tak nějak se mu i pousmějete… blbě, ironicky, úlevně. PS: Chápu, že je Jiří oddaný katolík, ale s Markem si své „ano“ neřekli v kostele, takže zrealizovat text jiného scenáristy by fakt nebyl žádný hřích. (10.06.2019)