Smrtonosná past

Klasika akčního žánru. Ani v nejmenším geniální, nicméně fakt, že byla první se jí upřít v žádném případě nedá. I Willis jako hlavní hrdina byl v tu dobu něco nového a v podstatě definoval novou éru moderního akčního hrdiny. Od této chvíle už nebyla in sto tunová mašina s kulomety v obou rukou, která bez jediného škrábance likviduje tuny zloduchů. Začal být in hláškující sympaťák, jehož zbrklost ho nejednou stála nějakou tu kapku krve. Nelze nedodat, že v této době byl zřejmě režisér McTiernan pod vlivem nějakých omamných prostředků, protože později (specielně v současné době) točil už jen jednu sračku za druhou a ke kvalitě jeho prvních filmů se už pravděpodobně nikdy nedokáže vrátit ani po stránce formální, natožpak obsahové (žánrový průkopník). (20.04.2007)

Tak konečně i já měl tu čest zhlédnout tuhle akční klasiku. Na 5* to z mého pohledu není, buď mi schází to nadšení správného fanouška tohohle žánru, nežeru tolik Willise jako jiní, nebo u mě na rozdíl od ostatních chybí možnost si nostalgicky zavzpomínat. V každém případě jsem se však bavil, nejenom solidním tempem, nenudícím příběhem a občasným humorem, ale nejvíc se mi na filmu líbilo zápolení Johna s Hansem, první z nich velký sympaťák s poněkud vulgárnější mluvou, druhý zas obrovsky charismatický a stylový záporák (to už se úplně nedalo říct o těch vlasatých máničkách, co měl u sebe v týmu). Pravděpodobně se podívám na další díl, min. na porovnání. (17.03.2013)

Cool, napínavé, zábavné, stylové, skvělí herci. Prakticky dokonalé. Ze začátku mě trochu iritovalo, jak si Bruce mluvil sám pro sebe, v domě plném teroristů se neobtěžuje krýt se například chůzí podél stěn (nebo se aspoň podívat za roh, když někam jde) a celkovou tupostí únosců, ale postupně tyhle věci člověk přestane vnímat, protože to k žánru patří a nakonec mu ani neubírají. 90%. (06.12.2009)

"TY HAJZLE! JÁ TĚ ZABIJU, I KDYBYCH TĚ MĚL ROZKOUSAT A SEŽRAT!" Bílé tílko vs drahý smoking, dialogy vedené se sebou samým vs chladnokrevné příkazy s německým přízvukem. Newyorský polda John McClane, který přiletěl do L.A. strávit Štědrý večer dohadováním se s odcizující se manželkou vs uhlazený evropský zločinec na úrovni Hans Gruber a jeho grupa profíků, kteří si chtějí pod vánoční stromeček nadělit 600 mega ze sejfu firmy, pro kterou Johnova manželka pracuje. Zasraná westernová přesilovka, kde Pan obyčejný Američan musí ochránit japonské peníze před německými sviněmi a bude nato zoufale sám, protože neschopné a bezohledné bezpečnostní složky a média, která se zapojí v půlce filmu, situaci jen zhoršují. Johna to bude stát hodně prolézání výtahovými a větracími šachtami, krve vyceděné z rozřezaných chodidel po sprintu naboso přes střepy a taky jeden bungee jumping z explodující střechy mrakodrapu na požární hadici... Willis a Rickman září a McTiernan zručně buduje atmosféru i monumentální akční drama a otáčí kormidlo akčního žánru od masakrálních osmdesátkových vybíjených s neprůstřelnými přefouknutými svalovci, kteří nepotřebují dobíjet zbraně, do realističtějších a sebeironičtějších vod. Akční milník, po kterém zní Óda na radost už navždy jinak. Lituju každého, kdo si v třináctiposchoďovém paneláku nehrál s kamarády na to, že je to Nakatomi Plaza. (21.01.2007)

(1001) Čím jsem starší, tím absurdnější mi přijdou jakékoliv politické narážky v podobném typu filmů. Sice jsem to myslím špatně formulovala (mám na mysli věty jako "vy Američani jste všichni stejní" i třídní boje a ještě další věci, ale nyní nejsem v ráži, abych to rozvíjela), ale naštěstí na tom nesejde, protože tenhle konkrétní kousek si na tom tolik nezakládá. Johnovu ženu jsem nikdy neměla ráda, ale hlavní je to, že John je unavený a že jeho nožičky krvácí. Často si v rozsáhlejších komplexech představuji, že najednou civilizace zkolabuje a já budu muset prolézt nějakou šachtou a čelit světu jako zvířátko. Inspirací je mi tento film a potom Vetřelci. (10.01.2015)