Na samotě u lesa

Z tohoto úsměvného filmu doslova číší pohoda, idyla a poetičnost. Dobré herecké obsazení (pan Kemr byl bezchybný :-)), spousta úsměvných situací a skoro lidových hlášek. Tu známou větu dědy Komárka znovu omílat nebudu, ale hodně se mi líbilo vyprávění mlynáře Zvona při mlení mlýnského kola, z chutí bych si ho poslechl znova...;-) Zasloužených 5*. (16.12.2007)

Na samotě u lese mě sice nedostává do kolen a nepřivádí do křečí od smíchu jako mnohé zdejší uživatele, přesto musím ocenit brilantně napsaný scénář s množstvím nezapomenutelných replik, které se staly nesmrtelnými, a vedle toho skvěle zahranou postavu dědy Komárka, "znalce počasí a blech". Do jisté míry mě neskutečně štvaly postavy dětí, které mi přišly neuvěřitelně hloupé a otravné, na druhou stranu mě bavili pan Lorenc či houkající a vyprávějící Radim. Tak či onak jde o jednu z našich nejznámějších humorných klasik na poli československého filmu 70. let, která s grácií odolává zubu času. (01.08.2019)

Viděti pana otce - Smoljaka, pana Pražáka - Svěráka a dědu Komárka - Kemra - to je vždy fajn. Chalupářská komedie, ale na geniální scénáristy Smoljaka a Svěráka přeci jen jedna z trochu slabších, anebo já to chalupaření nemusím. Přesto je zde spousta hlášek - člověka občas kousnou i blechy psí, kanálie sežere buchty a hlavně chčije a chčije. A bonusem navíc je to očumování Pražáků, kteří v deset ráno v posteli pořád ještě hnípou... Ukázka (Vodník): http://www.youtube.com/watch?v=UbAkVHoCLZM&playnext=1&list=PL37A15D41FB7E72DD&feature=results_video (25.12.2012)

Výborná komedie, která těží z dokonalé znalosti českého malého člověka a nectností, které stačil pochytit a rozvinout v období budování "reálného socialismu". Hlubinná studie maloměšťáctví okořeněná spoustou většinou dobře fungujících vtípků. Evergreen našich televizních obrazovek, který pro mě nikdy nezestárne. Na druhou stranu jde o specificky české téma, protože když uvedli snímek na festivalech v západní Evropě, drtivou většinu narážek diváci nechápali a film vyšuměl. Celkový dojem: 95 %. (16.06.2006)

S radostí se někdy z ruchů městského života utíká někam na chalupu, především v letním období se to nabízí samo. I takoví Pražáci mohou na samotách nacházet období svatého klidu, konfrontace velkoměstského života s tím vesnickým ovšem též někdy přináší zajímavou dynamiku, přeci jen to jsou pořád dva zcela rozdílné světy. Na samotě u lesa není prvním ani posledním dílem scenáristického dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, které působí jakoby ho napsal sám život (a ne náhodou), ne nadarmo se ovšem na Na samotě u lesa vzpomíná i jako na jeden z diváky nejvíce oblíbených filmů Jiřího Menzela. Na samotě u lesa je krásnou připomínkou časů českých komedií, kdy si často vše sedlo jako prdel na hrnec a pak jen stačilo dodat „chčije a chčije“.  Ne nadarmo je děda Komárek spolu s Bohoušem z Chalupářů a Plhou z „Marečku, podejte mi pero!“ nejslavnější rolí Josefa Kemra, která kromě meteorologického nadání zvládla díky Kemrově výkonu naservírovat i tu správnou várku emocí. Komárek může být pro rodinu Lavičkových záhadné stvoření, stejně tak ovšem může snadno Komárek vnímat tuto čtyřčlennou rodinu brousící si zuby na jeho chalupu. Právě o tom je ono vnímání dvou rozdílných světů, které si nakonec navzdory všemu k sobě zvládnou najít i tu ideální cestu. Humor zvládá být lidový i laskavý, fištrón pochopitelně evokující Cimrmany se nezapře. Krásu a půvab samotného venkova dokáže svou kamerou dostatečně zvýraznit Jaromír Šofr, výsledkem je funkční rodinný film, který navíc zvládá fungovat i po letech a a dokázat, že není chalupář jako chalupář.  Zmíněný humor zvládá mít vždy nějakou minimálně zábavnou, spíše ovšem vyloženě chytrou pointu. Jde o ten typ české komedie, která zvládá vyvolat dojem, že může čeština skutečně být cosi jako krásný jazyk. Je tu přitom všem servírované i nějaké poselství, které dokáže plnohodnotně obstát i v současnosti. Je to přitom pořád spíše sympatická oddychová podívaná, ve které není vlastně nutné hledat něco navíc, i bez toho Na samotě u lesa obstojí. Úspěch i na pár zahraničních festivalech ovšem jedna z nejoblíbenějších českých komedií rozhodně neměla omylem. Odkaz Jiřího Menzela i Ladislava Smoljaka bude navždy krapet spojen i s právě Na samotě u lesa, se Zdeňkem Svěrákem tomu ani nyní není jinak. Na to je 47 let stará česká komedie vlastně pořád až příliš funkční záležitostí, která funguje za jakéhokoliv režimu a za jakéhokoliv období, především proto, že především o těch měšťácích na venkově bude přeci jen vždy tak krapet vypovídat. Protiklady se ovšem přitahují, přesně tak zvládne vyznít i sladké finále, které servíruje přesně tu milou a oblíbenou komedii, která nejspíš ještě bude s radostí předávaná po generace.... (30.06.2023)