Na samotě u lesa

Menzel i Svěrák mají na svém kontě zdařilejší počiny. Film i po letech překvapí množstvím hlášek, které dávno zlidověly. Zápletka kolem chaty má být zdrojem humoru, ale ten rychle vyschne. Na Kemrovi je zase vidět, že v době natáčení ještě nebyl ve věku důchodce vyhlížejícího zubatou a přeliv to skutečně nezakryl. (02.04.2022)

Na samotě u lese mě sice nedostává do kolen a nepřivádí do křečí od smíchu jako mnohé zdejší uživatele, přesto musím ocenit brilantně napsaný scénář s množstvím nezapomenutelných replik, které se staly nesmrtelnými, a vedle toho skvěle zahranou postavu dědy Komárka, "znalce počasí a blech". Do jisté míry mě neskutečně štvaly postavy dětí, které mi přišly neuvěřitelně hloupé a otravné, na druhou stranu mě bavili pan Lorenc či houkající a vyprávějící Radim. Tak či onak jde o jednu z našich nejznámějších humorných klasik na poli československého filmu 70. let, která s grácií odolává zubu času. (01.08.2019)

Viděti pana otce - Smoljaka, pana Pražáka - Svěráka a dědu Komárka - Kemra - to je vždy fajn. Chalupářská komedie, ale na geniální scénáristy Smoljaka a Svěráka přeci jen jedna z trochu slabších, anebo já to chalupaření nemusím. Přesto je zde spousta hlášek - člověka občas kousnou i blechy psí, kanálie sežere buchty a hlavně chčije a chčije. A bonusem navíc je to očumování Pražáků, kteří v deset ráno v posteli pořád ještě hnípou... Ukázka (Vodník): http://www.youtube.com/watch?v=UbAkVHoCLZM&playnext=1&list=PL37A15D41FB7E72DD&feature=results_video (25.12.2012)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)

Jeden z těch filmů, které jsem měl samozřejmě kdysi rád, ale pro jeho nesnesitelně častou reprízovanost v televizi ho už znám nazpaměť, a nemůžu ho proto už vidět, protože čeho je moc, toho je příliš, jak se říká. Navíc mi je protivná i ta jeho nezměrná popularita u mainstreamového diváctva (a citování notoricky známých replik), jakož i pro mě nepochopitelná skutečnost, že v tom filmu dělají z 54 letého Kemra pomalu starce nad hrobem. A ne vše mi tam přijde jako až taková sranda - třeba to "mlynářovo vyprávění" historky o vodníkovi, kterou nikdo neslyší, nebo zvyk fotříka Lavičky neustále poučovat svoje děti, mi přijdou prostě jen trapné, a takových momentů je tam podle mě víc. (03.01.2022)