Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Václav Neckář, Josef Somr, Vlastimil Brodský, Vladimír Valenta, Alois Vachek, Ferdinand Krůta, Jitka Bendová, Jitka Zelenohorská, Naďa Urbánková (více)Obsahy(1)
První celovečerní film režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky vznikl v roce 1966 podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Po povídkovém filmu Perličky na dně a krátkých hraných snímcích Fádní odpoledne a Sběrné surovosti je i tento film dokladem nesmírné obliby, jíž se Bohumil Hrabal těšil mezi mladými umělci. Přepis útlé novely se vyznačuje na svou dobu originálním spojením nepatetického líčení okupačních let, jak se projevují na malém venkovském nádražíčku, a soukromých trablů jednotlivých hrdinů. Film ve své době vzbudil mimořádnou pozornost doma i v zahraničí, hlavně pro něžný i drsný humor, který prostupoval příběh o nelehkém dospívání mladého železničáře, i pro neobvyklý pohled na válečné dění. Snímek získal mnoho domácích i mezinárodních cen, mezi nimi i druhého Oscara pro naši kinematografii. Jako jediný zástupce naší kinematografie byl zařazen i mezi sto nejlepších filmů světa. Znovu budete mít možnost posoudit míru hereckého talentu Václava Neckáře, který v tomto filmu vytvořil svou první filmovou roli. Z dalších výborných hereckých výkonů připomeneme výpravčího Hubičku v interpretaci Josefa Somra, přednostu stanice v podání neherce Vladimíra Valenty, lidsky hřejivou paní přednostovou Libuše Havelkové a Vlastimila Brodského v roli kolaborantského rady. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (487)
Konečně jsem měl tu čest vidět tento slavnej film. Neni to špatný, ale čekal jsem teda mnohem víc. První polovina (do Neckářova pokusu o sebevraždu) za moc nestojí, v tý druhý polovině se pak najde několik téměř geniálních scének, který daly zapomenout na ten nudnější začátek. Ale trochu mě udivuje, že zrovna tenhle film vyhrál osrala. Schválně jsem si našel, jaký další filmy byly v nominaci, ale o žádnym z nich jsem v životě neslyšel. ()
Zatímco knihu tvořil spíše mozaikovitý soubor tragikomických příběhů, který teprve v závěru stmelí válka, film je vyprávěn chronologicky, s pevnou logickou návazností jednotlivých scén. Přesto nepostrádá charakteristickou hrabalovskou poetiku (Hrabal údajně preferoval filmovou adaptaci před vlastní knihou). Jde hlavně o smířlivé nahlížené figurky, o jejich drobné strasti a radosti, nadšení i zklamání ze života. Teprve na konci filmu se dostává do popředí tragický dobový kontext, druhá světová válka. Je pravda, že Hrmova bezbřehá naivita působila na papíře lépe, než při Neckářově monotónním přednesu, ten ale svým elévským výrazem do role pasuje dokonale a jeho prostomyslné pronikání (penetrování, chcete-li) do světa dospělých dodává filmu nadčasové kvality. 85% Zajímavé komentáře: B!shop, Anderas ()
(1001) Nevím, jestli zrovna tohle je vhodné místo pro ventilaci těchto pocitů, ale v posledních několika týdnech jsem si uvědomila, že jsem neskutečně alergická na Miladu Ježkovou. A čím víc se dívám na ty protivné a hloupé ženštiny, které představuje, tím víc mám dojem, že ji režiséři strašlivě nadužívají. A co se týče filmu samého: Mám dojem, že jaksi "rozumím" záměru, ale celé to sledování vůbec neplyne tak lehce, jak by mělo. Závěr to čekání trochu ospravedlní, ale jak říkám, trochu. Mimo něj mi skutečně skvělá přijde jenom scéna, ve které jde Miloš za paní přednostovou do sklepa. ()
Sic je situace ohledně lehčích žen v okolí železničářského eléva Hrmy kromobyčejně příznivá, provést průnik na frontě zdá se věcí přetěžkou.. Panická topornost, sexuální frustrace a výbušné opojení v kontextu protektorátní deky. Když se zapískáním výpravčího znemožní polibek, ze stanice couvá auto-drezína či tetina Ježková ukazuje orgánům důkazy razítkové aféry, člověka napadne, jestli by při nejnižší rychlosti přetáčení obrazu z toho nebyla i docela dobrá němá groteska.. ()
Již při prvním uvedení tento výrazný film hrabalovského a vančurovského režiséra-mistra ve mně zanechal hluboký dojem. Odvrácená, propagandisticky chválabohu nikdy nezneužitá tvář všedního dne "protentokrátu" Čechy a Morava, v níž, nezávisle na vůli protagonistů nejen tohoto tragického, a přece i úsměvného příběhu, zbýval - a zbývat prostě musel, protože život je vždy, nezávisle na naší vůli, žit se vším, co k tomu patří - i prostor na mezní životní situace vlastně mírového života, je nejsilnějším místem tohoto oskarového díla. Řada scén doslova zlidověla, tou razítkovací počínaje a tou mrazivou, připomínající Moravcovo kolaborantské běsnění, konče. Humor, který prochází celým scénářem, zůstává na stříbrném plátně nedotčen. Mám zato, že hloubka a plnost zážitku krátkého života Miloše Hrmy, který viditelně nese zřejmě řadu autobiografických prvků života tragického konkrétního jedince, musí oslovovat i dnešní mladou generaci. A účinně prostředkovat poselství nejdrsnější doby našich dějin minulého století. ()
Galerie (30)
Zajímavosti (73)
- V čase premiéry videli film v Čechách 2 milióny ľudí. (Raccoon.city)
- Podla režiséra mal prednosta stanice vyzerať ako otec jednej jeho spolužiačky. Zjavom sa mu najviac blížil Vladimír Valenta, scenárista a do tej doby neherec. Riaditeľ štúdia Vlastimil Harnach na to reagoval slovami: „Jirko, keď ten film urobíš tak, že naň ľudia nebudú chodiť, nebudeme mať peniaze na tvoje ďalšie filmy, ani na filmy tvojich kamarátov." (Raccoon.city)
- Pro hlavní roli Miloše byl původně zvažován Vladimír Pucholt, který měl však závazky u režiséra Jiřího Krejčíka a nechtěl točit dva filmy najednou. Jeden čas Menzel dokonce zvažoval sám sebe, ale posléze došel k závěru, že byl na roli příliš starý. Nakonec byl obsazen Václav Neckář. (DaViD´82)
Reklama