Ostře sledované vlaky

JEDNODUCHO TRIUMF vtedajšieho Československa... OBCHOD NA KORZE z roku 1965 s podľa mňa najlepším slovenským hercom všetkých čias pánom JOZEFOM KRONEROM a paní Idou Kamińskou priniesol zaslúžene Oscar za najlepší zahraničný film Slovensku s režisérmi,ktorí sa narodili ešte v Rakúsko-Uhorsku,t.j Elmar Klos narodený v Brne a Ján Kádar narodený v Budapešti,tak nie je to čisto slovenská zásluha,ale rád by som,aby my Slováci sme mali aspoň, ako tak jedného zástupcu... Naši českí susedia sú na tom v podstate oveľa lepšie,po rozdelení sa získal KOLJA v roku 1997 to isté,čo Obchod na Korze a ešte dávno predtým práve snímok pána MENZELA OSTRO SLEDOVANÉ VLAKY,čo chcem naznačiť,že si vystačili samostatne s vynikajúcou predlohou pána BOHUMILA HRABALA s ústrednou dvojicou pán Václav Neckář a pán Josef Somr,ktorí sú takí excelentní ako spomínaná dvojica vyššie v podstate s tou istou témou,t.j druhá svetová vojna... Venujem sa filmu,o ktorom chcem napísať to,že je určite tým najdôležitejším,čo kedy vzniklo v českej kinematografii s pamätnými scénami,ktoré na tú dobu sú provokatívne,ale prikláňam sa na stranu tvorcov,ktorí sa snažia vypovedať viac podstatných udalostí,ktoré sa odohrajú v deji,ktorý nie je obyčajný... Dvojica je rozdielna, pracujúca na jednom pracovisku s problémami opačného pohlavia,kde musia riešiť ako sa s tým vysporiadať,čo preto urobiť,len otázka je,či obidvaja nájdu spoločnú reč? O české a slovenské snímky sa zaujímam strašne málo,ale ak sa naskytne možnosť vidieť práve takéto extrémne kvalitné,tak sa nemusím dva krát prehovárať.. (13.08.2014)

Již při prvním uvedení tento výrazný film hrabalovského a vančurovského režiséra-mistra ve mně zanechal hluboký dojem. Odvrácená, propagandisticky chválabohu nikdy nezneužitá tvář všedního dne "protentokrátu" Čechy a Morava, v níž, nezávisle na vůli protagonistů nejen tohoto tragického, a přece i úsměvného příběhu, zbýval - a zbývat prostě musel, protože život je vždy, nezávisle na naší vůli, žit se vším, co k tomu patří - i prostor na mezní životní situace vlastně mírového života, je nejsilnějším místem tohoto oskarového díla. Řada scén doslova zlidověla, tou razítkovací počínaje a tou mrazivou, připomínající Moravcovo kolaborantské běsnění, konče. Humor, který prochází celým scénářem, zůstává na stříbrném plátně nedotčen. Mám zato, že hloubka a plnost zážitku krátkého života Miloše Hrmy, který viditelně nese zřejmě řadu autobiografických prvků života tragického konkrétního jedince, musí oslovovat i dnešní mladou generaci. A účinně prostředkovat poselství nejdrsnější doby našich dějin minulého století. (24.08.2007)

"Jmenuji se Miloš Hrma. Pro to jméno se mi často smáli, ale jinak jsme byli slavná rodina," začíná zpověď mladého výpravčího, jehož dědeček-hypnotizér zahynul při pokusu zastavit německé tanky silou myšlenky a penzionovaný tatínek se okázale povaluje v peřinách, aby jej těžce pracující viděli a měli vztek. Také Miloš nesmírně touží po válení se v posteli, přesněji řečeno po spočinutí na koženém kanapi pana přednosty, kde by jej nějaká zkušená utěšitelka zbavila metly všech mladých mužů jménem ejaculatio praecox. Humor na ostří břitvy, osud smutného hrdiny daleko od válečné vřavy, láska, patos, chtíč a nakonec smrt – kdo film nezná, nepotřebuje vědět víc, pro toho, kdo jej už viděl, zase netřeba mnoho dodávat. Jisté je, že Ostře sledované vlaky vynesly mladému Jiřímu Menzelovi pověst nadějného režiséra s osobitým stylem, který bravurně ovládá. Film se líbil divákům i kritice, posbíral vavříny na světových festivalech a nakonec získal cenu nejvyšší, Oscara za nejlepší zahraniční film roku 1967. Významný podíl na scénáři má samozřejmě i autor původní literární předlohy Bohumil Hrabal, ačkoli se Menzelovi podařilo celý příběh obrousit do laskavější formy. Korunou na pomyslném stromu úspěchu jsou vedle Šofrovy kamery a Šustovy hudby především herecké výkony. Hraný debut oblíbené star tehdejšího světa populární hudby Václava Neckáře poukazuje na velkou míru bezprostřednosti a jisté autentičnosti. Patrně nejvděčnější postavou co do charakteru i významu je sukničkářský výpravčí Hubička v podání Josefa Somra; pro mě osobně však zůstává nejlepším neherec Vladimír Valenta v roli svérázného přednosty stanice. Zcela ojedinělý výkon zde podává Vlastimil Brodský, jehož kolaborantský rada je ztělesněním zla v jeho ďábelské podobě. Klenotem je pak několikaminutový záběr s okouzlující Květou Fialovou jako hraběnkou ("To snad ani není ženská, to je sen..."). Na závěr dávám slovo režiséru Menzelovi, který na adresu tohoto filmu podotkl více než výstižně: "Každý z nás ví, že život je krutý a smutný. Je zbytečné to ukazovat ještě ve filmu. Prokažme svou statečnost tím, že se mu dokážeme smát. V tom smíchu pak nehledejme cynismus, ale usmíření". I přesto jsou Ostře sledované vlaky neobvykle syrové a díky spodnímu tragickému tónu se divákovi hluboce vryjí do paměti. Nechce se pak ani věřit, že již více jak čtyřicet let projíždějí časem bez úhony. (16.02.2009)

Moje československé výlety pokračují dalším Hrabalem, kterého si v šedesátých letech Menzel (naneštěstí) tak oblíbil. Drobné strasti a radosti života několika postav v nelehkých válečných dobách kdysi zřejmě představovaly filmový kus nadčasových kvalit, dnes už ale ono kouzlo, troufám si tvrdit, lehce pominulo. Místy bez emocí, většinou bez gradace, možná lecčemu ublížil Neckářův monotónní projev, nevím. Vím ale, že jen kvůli ohlasu a zlatému plešounovi, který snímek dostal, nahoru s hodnocením a do kolen za dojem z filmu určitě nepůjdu!! (05.12.2012)