Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Oldřich Vlach, František Řehák, Miloslav Štibich, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Lyrická komedie, natočená režisérem Jiřím Menzelem v roce 1980 podle proslulé stejnojmenné novely Bohumila Hrabala těží především ze spisovatelovy bohaté poetické obrazotvornosti, která v tomto případě vyvěrá ze vzpomínek na poklidný život v městečku, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Sled humorně laděných epizod spojených hlavními protagonisty – půvabnou paní správcovou (M. Vášáryová), jejím milujícím manželem Francinem (J. Schmitzer) a jeho bratrem Pepinem (J. Hanzlík), je protkán stále probíhajícím konfliktem snaživého Francina se správní radou, tvořenou představiteli města. Francinovu kariéru ohrožují především ztřeštěné kousky hlučného Pepina, ale též neodolatelné fluidum paní správcové, kterému podléhají všichni pánové… Snímek byl do kin uveden počátkem roku 1981 a vyvolal tehdy skutečně mimořádný zájem. Přestože námět filmu byl považován za typicky národní, měly Postřižiny nečekaně dobrý ohlas i v zahraničí – jako jeden z mála českých titulů z počátku osmdesátých let byl snímek zakoupen do řady evropských i zámořských distribučních sítí. Uplynulá léta přidala tomuto nestárnoucímu filmu navíc další, nostalgický půvab příjemné vzpomínky na časy a věci, které jsou nenávratně pryč. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (571)
Jediný film, který můžete shlédnout!!! U všech ostatních je pravopisně správný tvar zhlédnout, ale protože na Postřižiny se díváme (shlížíme) z výšky, až z vrcholku pivovarského komínu, i leckterý zuřivý lingvista a jazykotepec nad vaším „film jsem shlédnul“ rád přimhouří oko. Zábavná, milá a dusně erotická (Ta káď! Ty elektrohrátky! Ta pumpička!) exkurze do varny pivovaru. Neskutečný šoumen pan Hanzlík: „Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!“ ()
Absolutní klasika, která je i po více než čtyřiceti letech tou nejlepší reklamou na české pivo, kterou může tuzemská kinematografie nabídnout. Jiří Menzel se moc nezabýval nějakým propracovaným příběhem, ale soustředil se spíš na naprosto úžasnou prvorepublikovou atmosféru, vykreslení jednotlivých figurek (evidentně ze života odpozorovaných) a velmi specifickou poetiku, která i vysloveně erotické narážky podává romanticky a svým způsobem roztomile. Hodně dělá i prostředí pivovaru, které má svoje kouzlo a působí jako svět s vlastními pravidly. Ve výsledku pak nevadí, že děj není nijak konzistentní a je sledem jednotlivých epizod, které jsou víceméně vtipné, humor je ale po celou dobu laskavý a nikoho neurazí a i určitý sexismus, který tu hraje významnou roli, je podán poeticky a s nadsázkou. Samotná pointa je pak symbolickým koncem jedné éry, která se už nikdy nevrátí. Obsazení je pochopitelně perfektní a zejména dvojice Magda Vašáryová a Jaromír Hanzlík je naprosto fenomenální, Jiří Schmitzer za nimi ale o moc nezaostává, i když jeho postava je záměrně ne tak výrazná, z vedlejších úloh pak vyčnívají zejména Rudolf Hrušínský a Petr Čepek. Je asi pravda, že snímek je až moc líbivý, naivní a laskavý a chybí v něm vyloženě záporná postava, tolik to zase nevadí, protože díky tomu pak působí jako by snově, surreálně a tak trochu mimo jakýkoli čas, což mu umožňuje získat onen status nestárnoucí klasiky. 80 % ()
90% - V souvislosti s tímto filmem si představím jediné slovo: Idylka. Menzel, spolu se svým dvorním skladatelem Šustem, dokonale ztvárnil svět, ve kterém se vše točí okolo pivovaru, či ještě lépe, okolo šťastného manželství neobyčejně inspirativní paní sládkové s dobráckým a pracovitým sládkem. Je to svět, jehož každý okamžik je „velmi poetický“. Je to svět, ve kterém je největší katastrofou poněkud hlučný sládkův bratr Pepin, bez kterého by tu však byla skoro nuda… Je to svět, do kterého divák na těch pár okamžiků rád emigruje, aby se vrátil coby naivní a vždy usměvavý občan, kterého nikdo nebere vážně. ()
Paní správcová si k snídani smaží řízek a popíjí pivo, pan správce má na stole čaj a chléb. Magda Vašáryová je nádherná a scéna u kadeřníka jasně dokresluje Menzelovu poetiku. V hlavních rolích jitrnice, pivo a ženy. Pan Čepek v roli velitele hasičů, byl dokonalý a Jaromír Hanzlík coby Pepin? Škoda mluvit, skvělý výkon. Jedním slovem - klasika. Hasičský sbor, pane správče, je sbor dobrovolných hasičů! To nejsou hasiči z amerického filmu! ()
Masožravá a ještě k tomu žíznivá Magda Vašáryová, azurová barva naděje, šplhání na pivovarský komín, domácí pérový silič svalů, zabijačka v květnu, uřvaný na boty profesionista Hanzlík, na kole se prohánějící paní sládková, nová móda zkracování… Milé, herecky samozřejmě vymazlené, přesto patřím do skupiny těch, kteří neoslavují spolupráci Menzela a Hrabala. Menzelova maloměstská sonda stylizovaná k poetice němých grotesek (zatmívačky, zrychlený obraz, situační komika) mi příliš nesedla, a to už jenom proto, že jsem neustále čekal na nějaký skutečně vtipný nebo zajímavý moment. Když si vybavím humorně hřejivé situace z kousků Vesničko má středisková nebo Na samotě u lesa, tak mě nesmírně mrzí, že režisérova náklonost ke scénářům Zdeňka Svěráka nebyla silnější!! ()
Galerie (49)
Zajímavosti (49)
- „Postřižiny“ je označení rituálního ustřižení vlasů se symbolickým a často iniciačním významem. (sator)
- Prase, které se chystají porazit, oslovují Ludvíčku. Je to Menzelova poťouchlost na tehdejšího ředitele Barrandova Ludvíka Tomana, kterému až do své smrti nemohl přijít na jméno. (sator)
- Jiří Menzel bol v roku 1981 nominovaný na cenu zlatého Huga na Medzinárodnom filmovom festivale v Chicagu. (Raccoon.city)
Reklama