Postřižiny

Mládí Hrabalových rodičů je i mládím spisovatelova pábení. V tomto případě ztělesněným půvabnou mladou ženou, která ve své již ne panenské nevinnosti páše věci, příslušející rozpustilým dívkám, pro které je klukovská parta to nejlepší. Nejen strýc Pepin svou živelností, ale i otec Francin hyperkonformností se z tohoto rámce nevymykají. Hravost knihy se mění v bezudnost scénáře a filmového příběhu, který pojednává. Maloměstský pivovar i maloměstský život, kulisa, na jejímž popředí se to víření odehrává, rovněž nezklame. Bizarní solidnost šedivé honorace tvoří působivý kontrast, jakousi vyrovnávající desku řetězu dnes už nesmrtelných scén a obrazů. Nejen komínová scéna nebo chrápající lékařská prohlídka, ale i rozkošné přehození významů v klíčovém slově na závěr filmu, z nějž je počat budoucí spisovatel, stejně nespoutatelný jako jeho rodina, zůstávají v stálé paměti většiny těch, kdo tento nevšední film zhlédli. Čekání na perlu se mění v jistotu rafinované prostoty mistrovského šperku. Hrabalova, Menzelova i Hanzlíkova. (27.08.2007)

Nááááááááááááádhera. Co vám mám povídat, to se prostě MUSÍ vidět!! Tenhle film je absolutní pecka. Poprvé jsem ho viděl asi v roce 1982 a od té doby snad 15x, ale pokaždé se mi líbí. Naprosto k sežrání je samozřejmě Magda Vašáryová, ovšem nezapomenutelný je i Pepin v podání Jaromíra Hanzlíka. Postřižiny, to je prostě vysoká škola filmu. I pan Hrabal myslím musel být taky spokojený. (18.01.2003)

Nebudem podporovať vraždenie zvierat len preto aby bol film vierohodnejší. Nebudem dávať umenie pred život. Poetický? Kto z vás vidí poéziu vo vraždení nevinných? Zvrátený svet v ktorom žijeme, keď sa kvoli našej zábave zabíjajú zvieratá len preto, aby bola scéna podla predstáv režiséra a publika. Kvoli tomuto snímku zmarili hneď niekoľko životov a pre takú malichernosť, ako ich krv, ktorú mohli veľmi jednoducho nahradiť umelou. Zaujímalo by ma, či keď sa bude natáčať film, kde budú v zábere mŕtve deti, vyvraždia tvorcovia materskú školu. To sme sa už vážne všetci úplne zbláznili?! (27.05.2015)

Český režisér Jiři Menzel má môj rešpekt i uznanie. Má svoj charakteristický rukopis. Na svojom má konte mnoho výborných filmov. Avšak na snímok "Postřižiny", ktorý natočil v roku 1980, som si nikdy nezvykol. Teraz som si ho skusil pozrieť s odstupom času znovu a môj názor naň sa nezmenil. Podľa mňa je to nudná hlúposť. No a čím ďalej tým viac sa mi hnusí Magdaléna Vášáryová v úlohe trapne slobodomyseľnej, či skôr slabomyseľnej, Maryšky. Taktiež i Jaromír Hanzlík ako hlučný ukričaný Pepin ma dosť sere. ** (17.02.2018)

Postřižiny patří k tomu nejlepšímu, co režisér Jiří Menzel a spisovatel Bohumil Hrabal společně vytvořili. Hrabalovská poetika laskavosti a všednodennosti zde určitým způsobem dosáhla svého vrcholu! Knížka je výborná a film věrně zachovává jejího původního (lyrického) ducha. Paní správcová pivovaru v podání úžasné Magdy Vášáryové a hlučný strýc Pepin Jaromíra Hanzlíka pro mě představují ikonické postavy díla Bohumila Hrabala. Jeden z nejkrásnějších filmů československé kinematografie, který potěší nejen všechny milovníky piva. (07.06.2021)