Zločin v šantánu

Příjemných 80 minut. O nějaký "zločin" zde jde spíše až ve druhé řadě, film je to navíc promyšlenější, než by se mohlo na první dojem zdát. Zločin v šantánu, to jsou především hezké písničky Suchého a Šlitra a příjemná atmosféra 60. let. Zapomenout nelze na pěvecké kvality Evy Pilarové, ve své době to byla jedna z nejlepších domácích zpěvaček. Její pěvecká vystoupení tvoří to nejlepší z celého filmu. A herecké obsazení se zde ostatně více než povedlo: ve filmu si zahrála celá řada skvělých českých herců (nejvíce potěšil Brodský, Libíček, Hrušínský, Přeučil a skutečně půvabná Jitka Zelenohorská). Film jsem si vyhledal kvůli tomu, že se na jeho scénáři podílel můj nejoblíbenější literát Josef Škvorecký, který se ve filmu i mihne v cameo roli, a rozhodně nejsem zklamán. Máte-li jako já zálibu v semaforských písničkách a poetice, pak směle do toho. Dostane se vám stále svěží podívaná s několika krásnými hudebními čísly, řadou pěkných holek a špetkou té detektivky navrch. Velmi kultivovaný film, zdá se mi. (18.06.2011)

Je úsměvné číst zdejší nechápavé výtky o „nepovedené krimi“ a „slabé komedii“. Škvoreckému se Suchým šlo úplně o něco jiného. O kritiku režimu, který ohýbá právo a justici podle toho, jak se mu zrovna hodí, což je patrné hlavně v poslední třetině filmu, který žánrově úplně přehodí výhybku. A je nutné si uvědomit, v jaké době film vznikl. V napjatém čase podzimu roku 1968, v neblahém tušení věcí příštích (čistky v uměleckých kruzích, nucené emigrace) a na výsledku je to sakra znát. Proto se humor často míjí účinkem, herci jsou bezradní a filmem prostupuje taková lehce pochmurná atmosféra pohřebního ústavu. Ale díky za ty pěkné písničky a Evu Pilarovou, která tady byla fakt kočka. (16.10.2013)

Už kvůli unikátní herecké sestavě je tento film naprosto zásadní. Bohužel je tato sestava natolik nesourodá, že se ani Menzelovi nepodařilo dát tomu jednotnou štábní kulturu. Suchý není pro film stvořen vůbec, Šlitr nepochopitelně (jakkoliv dobře) v každém záběru ihned sedá k pianu a zpívá, Brodský naopak hraje profesorsky, Grossmann noirově, Libíček komediálně, Svěrák a Smoljak civilně... Přesto mě tento film baví a beru ho v potaz jako neprávem modrý film v červených režijních počinech Jiřího Menzela. (15.12.2012)

Zločin v šantánu je klasický šedesátkový pelmel. Pod vlivem určité nálady se na jednom filmu sešla parta autorská Škvorecký / Menzel, autorsko - interpretační Suchý / Šlitr, účinkující Grossmann / Smoljak / Svěrák a zpívající Pilarová (plus celá řada dalších nesourodých tváří té doby). Slovy Menzla mělo jít o další krimi napsanou Škvoreckým, tentokrát v retro variantě na způsob Martina Friče. Na papíře zůstal nápad na půl cesty mezi filmy s poručíkem Borůvkou, které se trilogií nikdy nestaly. To se tedy nepovedlo. Ačkoli Suchý byl na každý pád vděčný za další film pro lidi ze SeMaForu. Stažení z kin zapříčinila primárně Škvoreckého emigrace, přičemž někteří by rádi věřili tomu, že tato nepovedená krimi snad mohla být považována za provokativní. Ale ne všechno ze zlatých šedesátých musí být chápáno jako geniální. (16.02.2009)

"To je ilerelevere... ilere... ilereve... ile... To je blbost!" Humor je možná příliš suchý, ale je, satira je možná příliš očividná, ale je také - a je náležitě pichlavá. Díky Josefu Škvoreckému se obojí dostalo do scénáře, díky Jiřímu Suchému do textů písní. Zločin v šantánu se mi zkrátka líbí a nemůže za to jen moje láska k Semaforu. Mohou za to všechny ty momenty a momentky, které v něm jsou, může za to souboj Jiřího Šlitra a Zdeňka Svěráka v soudní síni, může za to Jan Libíček vyrážející dveře, může za to Eva Pilarová, která nakonec zazpívala... A navíc scéna s posledním přáním a závěrečnou písní Balada pod šibenicí patří k tomu nejlepšímu, co kdy Jiří Menzel natočil. (11.11.2015)