Rabid

"Vegan strava? Zvláštní vkus. Auto zprava! Změníš skus..." Kromě skusu motorkářka změnila i stravovací návyky a zvýšila spotřebu utěrek (asociace - brouk scarabeus lezoucí skrz obnaženou čelist a díru ve tváři Mumie). Zaujal mě i módní guru s parukou typu hrnec (Mackenzie Gray), jasný nemanželský syn Micka Jaggera s Lubou Skořepovou. Tím klady přehlídkového mola končí. Docela rarita - navzdory plandajícím čelistem, permanentnímu ukusování líček a hektolitrům krve to byl hrozně suchý film, který mě nedokázal zasytit, ačkoli jsem od přírody dravec, čili masožrout. Chudák úchylný Cronenberg, takový neslaný nemastný, přímo dietní zombie mišmaš mu Sosky uvařily. A vůbec, sestřičky náSosky jsou pěkně oprsklé, že panu primáři Cronenbergovi lezou až na sál, montují se mu do operace a dokonce se sápou i po skalpelu. Asi by potřebovaly odčervit, aby je ty remakeroupy přešly :-). (15.05.2022)

V rámci remakového pozadí docela zábavně ve filmu jako první věta zazní otázka: "Proč obnovujeme staré trendy?" Vůbec ne špatný kousek od sester Soskových. Tyhle holky se zlepšují každým filmem. Jen bych od nich rád viděl zase něco autorského a ne sequel nebo remake. Rabid jistě pozitivně oplývá jejich výživnou stylizací (snové scény, láska pro krev a šik hadry), velmi sympatickou a zajímavou Laurou v hlavní roli a nezapřeným vyrůstáním obou režisérek právě na Cronenbergovi. Na druhou stranu příběh, který v sedmdesátkách mohl svým obsahem nějak znepokojit a působit jako nepříjemná hrozba se v dnešní době, plné různých virózních a epidemických zombie i "zombie" filmů, lehce stane jen... jedním z mnoha. Ale jo, rád od Jen a Sylvie zase něco uvidím, nejlépe s Katharine Isabelle. (19.08.2021)

Poctivá, kanadská, bodyhororová divnost, navlíknutá jako pocta kmotrovi kanadských, bodyhororových divností. A nejde jen o poměrně vkusný remake. Film je nadívaný odkazy na celý zástup cronenbergovy bodyhororové éry. Máme tady rudé operační "roucha" z příliš dokonalé podoby.. Bazén a foto Lynn Lowry ze Shivers.. Burroughse (jméno i fragment audio záznamu) odkazujícího na Nahý oběd.. Oslovení Blondie asociující D.Harry ve Videodrome.. atd... Je to zneklidňující, tělesné, chladné, jsou tu penisoidní chapadla vylézající z vaginoidních otvorů podpažních jamek.... A víte co? mě to vlastně asi stačí a klidně přehlídnu i to, že pár věcí by tady asi šlo více vypilovat.... Kdyby aspoň jednou do roka vzniknul aspoň takhle kvalitní bodyhoror, byl bych úplně spokojenej... (11.02.2020)

Cronenbergova verze je pro mne nedostižná, ale přeci jsem byl ve výsledku spokojen. A samozřejmě mě potěšily i odkazy na mistrovy filmy, čímž jsem si je opět připomněl. Zbystřil jsem hned, jak jsem uviděl červené operační uniformy. Z Laury Vandervoortové udělali pěknou držku, kterou pak ještě vylepšily autonehodou - vskutku, dobrá maskérská práce! Vůbec mechanické efekty byly fajn, snad jen ten zmutovaný černoch v nemocnici vypadal až příliš uměle, ale zase šlo o krátké záběry. Zůstal i prostor pro divákovu fantazii, zejména scéna s dědkem v průchodu vypadala, jako by ho napadlo cosi obřího a úděsného. Přepadové scénky byly rovněž fajn, ať už při natáčení, v restauraci, na dvorku či v nemocnici. Nejzábavnější je poslední čtvrtina. Líbila se mi i extravagantní móda a s ní spojený jeden ze snů. Že se na to dívám v době, kdy za dveřmi řádí epidemie, snad ani nemusím rozebírat. Spíše pro ty, co mají rádi fantastické drama, než pro milovníky čistých hororů. (07.04.2020)

Nový Rabid více než remake původního snímku z roku 1977 připomíná fandovský kompilát motivů ze všemožných dalších filmů Davida Cronenberga, které jsou do jednotlivých scén vkládány jako pěst na oko. Soska Sisters se netajily tím, že jde prakticky o jednu velkou poctu Cronenbergovu dílu, a zdá se, že o přinesení nějakých výrazných invencí do příběhu jim ani tak moc nešlo. To by nevadilo, kdyby Rabid měl osmdesát minut, ale při přestřelené téměř dvouhodinové délce jde o dost nataženou nedějovou bublinu s kupodivu velmi malým počtem gore scén (všechny hororové scény v prvních dvou třetinách filmu skončí dřív, než vůbec začnou), nesympaticky napsanými postavami, nulovým napětím a šíleně vláčným tempem, a tak mi tedy dost uniklo, čím nás nový Rabid měl vlastně obohatit a zaujmout. [Sitges 2019] (15.10.2019)