Dunkerk

Depresívna “jazda”, ktorej základy sú položené na budovaní mimoriadne melancholickej atmosféry, bez bližšie konkretizovaného “príbehu”, zameraného na vykresľovanie osudov akýchkoľvek postáv. Je mi jasné, že mnohí “popcorn” diváci budú sklamaní, no ja som KONEČNE vzhliadol snímok s vojnovou tematikou, bez množstva odporného amerického klišé. Žiadne odtrhávanie končatín, žiadne prestrelené hlavy, žiadne prepájanie Boha s americkým národom, žiadna americká vlajka (kurva žiadna!!) vejúca vetrom, žiadny potlesk na záver, žiadni mimoriadni hrdinovia. Kto očakáva niečo obdobné, nech si pustí “Hacksaw Ridge”. Tam sa dočká “omše”, aj všetkých týchto sračiek. Toto je film pre tú skupinu ľudí, ktorí vnímajú “rozumom”, nie očami. Bez “urážky”. (06.12.2017)

Ty kráso, tak jak jsem čekala to nejhorší, tak jsem dostala ten nejintenzivnější možný zážitek. Úplně úplný konec bych možná raději viděla trochu jinak, ale i tak jsem zadupaná do země. Palec Nolanovi nahoru, že své megalomanství dokázal nasměrovat tím nejlepším možným způsobem. Skvělé a skvěle použité herecké obsazení! Ale úplně nejvíc mě dostalo, že i Hans Zimmer mě svou prací dovedl ještě překvapit. No ale přes slzy zatím pořádně nevidím na klávesnici, uvidím, jestli budu chtít ještě něco dodat, až zaschnou a až si to trochu promyslím. (04.02.2018)

Je to výborný, neodpustím si však jedno ALE. Nolanovy filmy pro mě v poslední dekádě představovaly tu nejlepší kombinaci originálního příběhu, dobře napsaných postav a skvělého až revolučního audiovizuálu. V Dunkerku vlastně zbylo jen to poslední, zato však vypiplané do posledního detailu. Forma se stává obsahem a i s minimem příběhu a jedinou postavou, o níž se dají říct aspoň dvě věty, dokáže Nolan udržet napětí a budit emoce, což je bez debat fantastický počin. Přesto jsem čekal něco trochu víc nebo alespoň jiného. Chci to vidět znova a pravděpodobně ve mně film poroste, ovšem teď z něj zas tak na větvi nejsem. Abych ale byl aspoň trochu objektivní – Hardy, Murphy i všichni ostatní hrají, co mají; Zimmerova dunivá hudba a téměř neustálý tikot vytvářejí atmosféru, kvůli které by mělo být kino povinností. Je rozhodně moc dobře, že Nolan nevytvořil rutinní válečné drama, nýbrž naplno skočil do chladných lamanšských vod a přinesl unikátní zážitek naplno využívající filmu jako média. (16.08.2017)

To čeho jsem se bál, tedy štědrá věková přístupnost, nakonec nevadí. Dokonce je působivé, jak mrtví vojáci jakoby mizeli do prázdna, tím jde o velmi "filmový" zážitek. Ostatně hodně věcí tu je velmi "filmových" i při "obětování" vztahu k realitě - což ale neberu jako výtku v žádném slova smyslu. Jde zkrátka o velkolepý konstrukt, příběh o události (proto ne o lidech). Filmovost Dunkerku ostatně dokáže to, že se vsadím, že bude popisován takřka výhradně skrze to, jak se vztahuje k jiným válečným filmům, o kolik toho ukazuje víc nebo míň než ony... Rozhodně velká Nolanova exhibice, kterou nejde nerespektovat, i když mě příliš nezasáhla, nevtáhla a můj zážitek z ní byl "jen" racionální úcta k dobře odvedené práci. Byť třeba hrátky časem hraničí s čistým gimmickem... i když tím se opět vracím k tomu, že Dunkerk není nic míň a nic víc než Film. (19.07.2017)

Nolan mě zase dostal. Dunkerk není jen další obyčejný válečný film, pro mě naprosto geniálně promyšlené dílo. Nolan na to vůbec nejde přes postavy, o žádné se nedozvíme prakticky nic a vážně jsem byla velice překvapená, jak moc může tento přístup fungovat, jenže on to prostě dokázal. Nolan to neskutečné do diváka šije od první minuty a nedá mu vydechnout ani na minutu. Celý film se odehrává ve třech příběhových liniích a ten moment, ten MOMENT, kdy se protnou, bylo pro mě to WOW, které mě posadilo na zadek, a já si znovu uvědomila Nolanovu genialitu. Dunkerk je navíc ten film, který v divákovi roste, dva dny od zhlédnutí a já si stále uvědomuji další a další věcí ukryté ve filmu. Vím, že tento film uvidím v kině minimálně ještě jednou a už teď se nemůžu dočkat. (26.07.2017)